Prodej pokročilých AI čipů do Číny vyvolává vášnivé debaty – šéf Anthropicu Dario Amodei jej přirovnává k vývozu jaderných zbraní. Tvrdí, že technologická převaha je klíčem k budoucnosti a každé rozhodnutí v této oblasti může změnit rovnováhu globálních sil.
Generální ředitel společnosti Anthropic Dario Amodei si získal popularitu nejen díky užitečnosti svých generativních agentů založených na umělé inteligenci, ale také díky radikálnosti svých názorů. Před několika hodinami se rozhodl přejít na vyšší level, když analyzoval prodej pokročilých čipů do Číny a prohlásil, že se to podobá prodeji jaderných zbraní do Severní Koreje.
Varování pochází od Anthropica a neomezuje se pouze na rétoriku: jeho teze vychází z toho, že tyto čipy jsou svalem, který umožňuje rychlejší růst umělé inteligence. Tato prohlášení přicházejí v návaznosti na uvolnění vývozu čipů H200, neboť Spojené státy povolí prodej těchto jednotek do Číny za určitých podmínek a při dodržení určitých kontrolních slibů.
V asijské zemi se mezitím jedná rovněž o choulostivý krok. Vláda zvažuje, že schválí nákup velkých sérií, které půjdou technologickým gigantům, ale musí analyzovat, jak obejít omezení, která brzdí reálné zakázky. I zde záleží na jménu hardwaru, protože Nvidia sází svůj byznys a svou pozici v geopolitickém konfliktu na to, aby její čipy byly standardem kvality v odvětví umělé inteligence.
Související článek
Amodeiův pohled na Čínu
Tato věta je podnětná pro zjednodušení debaty s mnoha a mnoha stranami: jde jen o obchod, nebo má dohoda o čipech vliv na národní bezpečnost? Pro Amodeie riziko dalece převažuje nad ekonomickým přínosem, a proto trvá na tom, že rozhodující je čas. Domnívá se, že pokud se Číně dnes pomůže technologickými svaly, zítra bude pravděpodobně bojovat o znovuzískání technologického náskoku.
NOW – Dario Amodei, co-founder and CEO of Anthropic, calls out Trump's policy allowing Nvidia to sell high-speed chips to China, "I think this is crazy… like selling nuclear weapons to North Korea and bragging, oh yeah, Boeing made the case." pic.twitter.com/b9cfBGUtGY
— Disclose.tv (@disclosetv) January 20, 2026
Současně také zdůrazňuje praktickou překážku způsobenou udělováním licencí, cel a různými podmínkami, které mohou „schválení“ proměnit ve věčné čekání, protože všechny operace závisí na tom, co si nadiktují vlády a zúčastněné subjekty. Kromě toho existuje také potenciálně škodlivý dominový efekt pro zájmy USA.
Pokud Čína nakoupí, urychlí průmysl, ale pokud ne, nakonec bude investovat do dalších vlastních iniciativ. Rozhodnutí tedy vždy vede stejným směrem: Buď budou růst USA, nebo bude růst Čína, ale jeden z nich nakonec přeroste druhého. Ačkoli tedy Amodei použil k analýze situace extrémní výraz, je třeba se podívat na celou mapu, abychom pochopili budoucnost, v níž čipy ovlivňují politiku i moc.
Geopolitické a technologické souvislosti
Dohoda o čipech H200 se odehrává na širším pozadí technologického a geopolitického napětí mezi USA a Čínou. Obě země se předhánějí v technologické převaze, zejména v oblastech, jako je umělá inteligence, 5G a kvantová výpočetní technika. USA zavedly omezení na vývoz vyspělých technologií do Číny s odkazem na obavy o národní bezpečnost a riziko využití těchto technologií pro vojenské nebo sledovací účely.
Na druhé straně Čína intenzivně investuje do rozvoje vlastního technologického průmyslu, aby snížila svou závislost na dovozu západních technologií. To zahrnuje i vývoj vlastních čipů a polovodičů, což je oblast, v níž Čína v minulosti zaostávala. Schopnost Číny vyrábět vyspělé čipy je považována za klíčovou součást její strategie stát se technologickou velmocí.
Rozhodnutí povolit prodej čipů H200 do Číny za určitých podmínek odráží snahu vyvážit hospodářské zájmy s bezpečnostními obavami. Takové dohody jsou však komplikované a podléhají změnám v mezinárodní politice a dvoustranných vztazích.
V konečném důsledku je otázka, zda takové dohody z dlouhodobého hlediska USA a jejich spojencům prospívají, nebo škodí, předmětem neustálých diskusí. Někteří odborníci tvrdí, že technologická spolupráce může podpořit stabilitu a globální hospodářský růst, zatímco jiní varují před riziky sdílení vyspělých technologií s potenciálními geopolitickými soupeři.