Americko-ruská mírová dohoda, jež by omezila ukrajinskou armádu a vetovala vstup Kyjeva do NATO, zasáhla Evropu jako strategický šok a ukázala, jak snadno mohou být její zájmy obejity. Výsledkem je nebývale rychlá reakce: od politického tlaku přes posílení vlastní obrany až po improvizované inovace, které mají zajistit, že Evropa nebude jen přihlížet tomu, kdo určuje její bezpečnostní budoucnost.
28bodová mírová dohoda vypracovaná Spojenými státy za přispění Ruska zapůsobila na Evropu jako strategický otřes. Poprvé od konce druhé světové války uvažovaly evropské metropole o možnosti dohody, která by nejen oslabila Ukrajinu, ale přímo podkopala základy jejich vlastní bezpečnostní architektury. Tato dohoda, která se zdála být nakloněna zájmům Moskvy, vyvolala hlubokou debatu o budoucnosti evropské bezpečnosti a potřebě větší strategické autonomie. Odstartovala tak závod o zabezpečení svých hranic.
Zvrat, který probudil Evropu
List Financial Times napsal, že dokument, o němž se nyní diskutuje, byl v Evropě vnímán jako skrytá kapitulace před zájmy Moskvy, která navrhuje omezení velikosti ukrajinské armády, trvalé veto členství Ukrajiny v NATO a dokonce formulace, které by z Washingtonu učinily neutrálního arbitra mezi Ruskem a Severoatlantickou aliancí, což je posun, který mnozí na starém kontinentu považují za nepřijatelný.
BREAKING: Ukraine has agreed to the peace proposal brokered by the Trump administration, with some minor details still to be worked out, according to US media reports, citing a US official.
More here: https://t.co/DQsS189cQv
📺 Sky 501, Virgin 602, Freeview 233 and YouTube pic.twitter.com/QAxkASWvur
— Sky News (@SkyNews) November 25, 2025
Související článek
Skutečnost, že návrh byl projednán bez účasti jakéhokoli členského státu EU nebo NATO, zvýšila pocit zranitelnosti a stanovila psychologickou hranici: pokud bude mír podepsán za zavřenými dveřmi a bez Evropy, důsledky dopadnou právě na Evropu. Tato situace vedla evropské představitele k úvahám o nutnosti nově definovat svou roli na globální scéně a zajistit, aby jejich zájmy byly zohledněny v jakékoli budoucí dohodě.
Eskalace problému
Proto vedoucí představitelé, jako například Ursula von der Leyenová a Friedrich Merz, hovořili o „osudovém okamžiku“, zatímco Varšava varovala, že žádná dohoda nemůže Rusku umožnit utvářet bezpečnost kontinentu podle své vůle.
Okamžitým výsledkem byla koordinovaná reakce: mimořádné videokonference, paralelní jednání v Ženevě a urychlená snaha vrátit Evropu do centra rozhodování, které určuje její budoucnost. Tento proces strategického přehodnocení byl pro Evropu klíčový, aby začala uvažovat o svých vlastních obranných schopnostech a bezpečnostní nezávislosti.
Politické přezbrojení
Evropské znepokojení se neomezuje pouze na osud Ukrajiny. Zahrnuje celý právní, vojenský a diplomatický rámec, který je základem stability kontinentu. Návrh navždy vetovat členství Ukrajiny v NATO by znamenal přijetí faktického práva veta Moskvy vůči Alianci, což evropští diplomaté považují za nebezpečnější než jakékoli územní stažení.
Stejně tak by možnost, že dohoda zabrání rozmístění evropských jednotek na Ukrajině jako nárazníkové síly, zmařila francouzsko-britské ambice vytvořit „koalici ochotných“. Ještě závažnější je, že návrh zavádí „dialog mezi Ruskem a NATO zprostředkovaný USA“, což je schéma, které nově interpretuje historii NATO a staví Washington do pozice nikoli angažovaného člena, ale vnějšího arbitra.
Jinými slovy, ochrana evropského řádu již nemohla být považována za samozřejmost. Vzhledem k tomu, že Spojené státy vykazovaly známky ústupu a příklon k bilaterálnímu jednání s Moskvou, Evropa zjistila, že se její manévrovací prostor zužuje a že její páky (sankce, zmrazené ruské fondy, členství v G7, pravidla přístupu na jednotný trh) jsou ještě cennější, než si myslela, a že je nyní musí využít, aby si zajistila nepostradatelné místo u stolu.
Ekonomická kontrola
Uniklé texty poukazovaly na ústupky, které by Evropu připravily o nejmocnější nástroje: možnost uvalovat sankce a podmiňovat návrat Ruska do globální ekonomiky. Myšlenka zřídit investiční fondy s 210 miliardami eur zmrazenými ruskou centrální bankou v EU, aby z toho mohl těžit Washington i Moskva, vyvolala v Bruselu pobouření.
Pro EU tato aktiva nepředstavují jen sankce: jsou jádrem budoucí architektury reparací a klíčem k financování Ukrajiny v letech, kdy se USA stáhnou. Stejně tak návrh na opětovné přijetí Ruska do skupiny G8 by znamenal politickou amnestii pro Putina, která by rozbila roky diplomatické izolace a popřela veškeré evropské snahy o potrestání jeho agrese. Když byl tedy návrh projednávaný v Ženevě zkrácen a rozmělněn, Evropa znovu potvrdila, že žádný mír nemůže Rusku vrátit ekonomické a strategické výhody, o které přišlo po napadení Ukrajiny. Bez trvalého ekonomického tlaku by jakékoli příměří bylo dočasné a spolu s ním si EU zachovává jediný prvek, který ještě může Moskvu přimět k vážnému jednání.
Závod s časem
Největší změnou, kterou tato epizoda přinesla, je uznání ve všech evropských hlavních městech, že se Evropa musí připravit na scénář, v němž USA již nebudou jejím automatickým garantem. Pochybnosti o závazku USA otevřely cyklus zrychlených úvah o protivzdušné obraně, průmyslové obnově a autonomním vojenském nasazení. Od Francie a Německa až po Polsko již není otázkou, zda by Evropa měla převzít větší odpovědnost, ale zda tak může učinit dostatečně rychle.
Válka na Ukrajině ukázala, že pozemní obrana je nezbytná, ale také že evropská bezpečnost se odehrává ve vzduchu: drony, rakety, roje FPV, elektronický boj. Vpády ruských dronů do Polska a Rumunska, které by ještě před několika lety byly nemyslitelné, se staly nejviditelnějším znakem toho, že hranice mezi válkou na Ukrajině a bezpečností evropského území se rozostřila. To vyvolalo hluboké přehodnocení toho, jak vyzbrojit evropské nebe, jak integrovat heterogenní systémy a jak vyvinout obranu, která bude levná, škálovatelná a rychle nasaditelná.
Xbox ovladač: Spojenec, kterého nikdo nečekal
A tak uprostřed tohoto naléhavého závodu o posílení své obrany našly Evropa a NATO nečekaného spojence: ovladače Xbox. Systémy, jako je Merops (stíhač dronů používaný na Ukrajině a již přijatý Polskem a Rumunskem), se ovládají ovladači, které jsou totožné s těmi, které si každý může koupit v obchodě za 30 dolarů.
Toto řešení zdaleka není jen anekdotou, ale představuje snahu o jednoduchost, rychlost a důvěrnou známost: vojáci vyškolení ve videohrách mohou tyto platformy ovládat během několika dní a stát se efektivními piloty během dvou týdnů, což je u tradičních vojenských systémů nemyslitelné.
Díky intuitivní ergonomii, komerční dostupnosti a robustnosti ovladačů se tato zařízení stala nečekaným standardem na novém evropském bojišti. Jeden z vojáků, kteří létají na stíhačkách, skutečně řekl deníku Insider, že ovladač Xbox je ideální volbou. „Je kompaktní, snadno se balí a skladuje a ovladače Xbox jsou velmi odolné,“ vysvětlil minulý týden během ukázky Merops v jihovýchodním Polsku.
To, co bylo kdysi doplňkem pro volný čas, se stalo taktickým nástrojem pro zachycení dronů Shahed, neutralizaci hrozeb v reálném čase a posílení spodní vrstvy protivzdušné obrany východního křídla. Je to přímá reakce na hlavní problém: Evropa nemá čas na budování systémů určených pouze pro vojenské účely; potřebuje řešení, která fungují hned.
Samostatnost a improvizace
Z této epizody vyplývá, že Evropa vstoupila do přechodného období, v němž již bezpečnost nemůže záviset na transatlantickém automatismu. Uniklý mírový návrh nevyvolal diplomatickou krizi, ale odhalil krizi latentní: Evropa si uvědomila, že v případné mírové dohodě by její zájmy již nemusely být pro Washington prioritou.
Reakce Evropy proto nebyla pouze politická, ale také technická, průmyslová a vojenská. Urychlení výroby munice, rozšíření protiletadlových systémů, posílení východního křídla, revize úlohy NATO a zkoumání nekonvenčních řešení, jako jsou Merops nebo integrace komerčních technologií. Válka na Ukrajině urychlila budoucnost a Evropa zjistila, že aby v ní přežila, bude muset kombinovat tradiční instituce, strategický ekonomický tlak a překvapivou míru improvizovaných inovací.
Mír, který Evropu neodzbrojí
Bezprostřední horizont je také víceméně jasný: pokud bude dosaženo mírové dohody, aniž by Evropa zajistila své klíčové zájmy, mohl by se kontinent probudit do křehčího scénáře než před invazí. Evropský cíl je tedy dvojí: zabránit tomu, aby Ukrajina zůstala bezbranná, a zajistit, aby případný mír posílil (a nikoli nahradil) evropský bezpečnostní arzenál.
Počáteční šok z americko-ruského plánu donutil Evropu přepsat svou strategickou roli: z podrážděného přihlížejícího se stala nepostradatelným aktérem. A v rámci tohoto přechodu, od zmrazených 210 miliard dolarů (5,25 bilionu Kč) k ovladačům Xboxu, buduje Evropa novou obrannou architekturu, kde sofistikované koexistuje s improvizovaným a kde bezpečnost závisí stejně tak na smlouvách jako na schopnosti zachytit dron během několika sekund.