Algoritmy umělé inteligence se prosazují jako alternativa k tradiční terapii, což vyvolává debatu o etických limitech automatizované emoční podpory.
Systémy umělé inteligence ohromujícím tempem nahrazují funkce tradičně vyhrazené psychologům. Tento fenomén zdaleka není jen přechodným trendem, ale odráží hluboké mezery v globálním systému duševního zdraví a vyvolává zásadní otázky o budoucnosti psychologické profese ve světě ovládaném konverzačními algoritmy.
Toto zrychlené zavádění je způsobeno především cenovou dostupností a ekonomickými faktory. Konvenční terapie je pro velkou část populace neúnosně drahá, neboť osobní sezení se pohybují v rozmezí 100 až 300 dolarů (2.300 – 7.000 korun) a čekací doby se prodlužují na měsíce, zatímco digitální alternativy stojí až 400 dolarů (9.200 korun) měsíčně. Chatboti a digitální terapeutické aplikace však nabízejí služby za zlomek této ceny, takže jsou dostupnější pro širší veřejnost.
Vzestup virtuálních terapeutů: Revoluce, nebo nebezpečí?
Zájem o interakci člověka se strojem jako emoční podporu existuje již od prvních experimentů ELIZA v 60. letech 20. století, ale současné modely dosáhly nebývalé úrovně konverzační plasticity. Tento vývoj našel zvláštní odezvu u skupin se specifickými potřebami, jako jsou neurodiverzní lidé, kteří často čelí obtížím v přímých sociálních interakcích.
AI chatbots for therapy can be problematic. Full video in next post. Don’t mind the YouTube comments
My thoughts: AI therapy will provide lower quality care than a good human therapist but will dramatically increase access. It will also maximize engagement which is anti-therapy pic.twitter.com/uqlafg8RYZ
— Arjun Nanda, MD (@arjunknanda) July 8, 2024
Profesorka Jilly Newbyová z Black Dog Institute poukazuje na to, že chatboti účinně uplatňují techniky kognitivně-behaviorální terapie, ačkoli upřesňuje, že to představuje jen zlomek lidského terapeutického arzenálu. Tato omezená schopnost nebrání tomu, aby si systémy jako Claude získaly popularitu, zejména v technologických komunitách, kde je díky jejich designu zaměřenému na konverzaci upřednostňují.
Přitažlivost těchto systémů násobí faktory, jako je zaručená anonymita a nepřetržitá dostupnost, což jsou vlastnosti, které jsou ceněny zejména v případě, kdy aplikace pro zasílání zpráv integrují pokročilé konverzační funkce. Odborníci, jako je Gail Kenningová z UNSW, varují před inherentními riziky a doporučují, aby tyto systémy byly vnímány jako doplňky, nikoliv jako úplné náhrady.
AI funguje pro rychlou pomoc, pravidelné terapie jí ale zatím moc nejdou
Nejpalčivější obavy spočívají v nedostatku longitudinálních studií o dopadu emočních vztahů s nelidskými entitami, což je obzvláště alarmující s ohledem na případy, jako jsou aplikace, které fungují jako virtuální terapeuti pro léčbu závislostí. Nedávná studie naznačuje, že interakce s umělou inteligencí sice může přinést krátkodobé výhody, ale nedostatek lidského kontaktu může omezit dlouhodobou účinnost a potenciálně zhoršit problémy s izolací.
Vývoj této symbiózy mezi umělou inteligencí a psychologií bude i nadále proměňovat naše chápání emoční podpory a vyvolávat vážné otázky o důsledcích světa, v němž útěchu poskytují převážně algoritmy. Zdá se, že pomalu ztrácíme kontakt s realitou. Psychologická a technologická komunita musí spolupracovat na vytvoření etických rámců a předpisů, které zajistí, že tyto nástroje budou používány zodpovědně a efektivně. S technologickým pokrokem je zásadní udržet důraz na lidskou pohodu a nedovolit, aby technologické pohodlí nahradilo empatii a skutečné lidské spojení.