Zatímco generativní AI mění svět bez jasného směru, její nejvlivnější tvůrci si budují bunkry, nakupují zlato a přiznávají obavy z nekontrolovaného vývoje. Technologická revoluce slibovala budoucnost – místo toho přináší zmatek, ztrátu důvěry a nové existenční otázky.
Generativní umělá inteligence už je tady a její účinky jsou všechno, jen ne utopické. Zdaleka neslibuje lepší svět, ale vytváří bezprecedentní digitální zmatek. Hranice mezi pravdou a lží se nebezpečně stírá a zaplavuje web syntetickým obsahem, který ohrožuje důvěru a sociální stabilitu po celém světě.
Dopad těchto technologií totiž přesahuje kolektivní sféru a zasahuje i do té nejintimnější. Konverzační asistenti, populární „chatboti“, zanechávají v životě lidí stopy velmi hmatatelných problémů. Jsou zdokumentovány případy od ztráty zaměstnání přes rozvody až po vážné osobní krize, které jsou důsledkem intenzivní interakce s těmito nástroji. Tento zásah do osobní sféry by se mohl zintenzivnit s pokrokem, jako je vývoj implantátů schopných číst nejhlubší myšlenky, čímž by se hranice soukromí ještě více rozostřily.
Náklady této technologické revoluce navíc nejsou pouze lidské. Výcvik těchto složitých modelů umělé inteligence má značné environmentální náklady, protože spotřebovává velké množství vody a energie. K tomu se přidává stále reálnější hrozba automatizace, která by mohla zničit miliony pracovních míst, což je obava, která, jak uvádí Futurism, roste souběžně s rozvojem samotné umělé inteligence.
Související článek
Tajná panika tvůrců AI
Nejpozoruhodnějším aspektem tohoto scénáře je, že strach nehnízdí jen mezi uživateli, ale také v srdci Silicon Valley. Samotní lidé, kteří jsou hnací silou této technologie, jako například Sam Altman a Ilja Sutskever, se soukromě přiznali ke strachu ze všeobecné umělé inteligence, která se vymyká veškeré lidské kontrole. Strach, který odhaluje hluboký rozpor mezi veřejným diskurzem a soukromými obavami. Tato úzkost pramení z možnosti, že tyto entity dosáhnou vyšší úrovně poznání, což je debata, která se stává složitější s tím, jak věda nově definuje to, co jsme si mysleli, že víme o vědomí.
A to natolik, že se tato obava přesunula od slov k činům. Několik technologických magnátů se připravuje na možný kolaps společnosti. Mark Zuckerberg například buduje ve svém komplexu na Havaji podzemní bunkr o rozloze téměř 465 metrů čtverečních. Investor Peter Thiel si zase zajistil novozélandský pas, jakousi životní pojistku pro případ, že by se ve Spojených státech něco zvrtlo. Tato opatření odrážejí obavy, které přesahují rámec umělé inteligence a odpovídají širším předpovědím o budoucnosti planety, neboť podle některých studií může mít konec světa již vědecky odhadnuté datum.
Stručně řečeno, zatímco propagují idylickou vizi budoucnosti, její architekti se připravují na nejhorší možný scénář. Sám Altman, jeden z otců této revoluce, dokonce přiznal, že má zbraně a zlato, aby hypotetickou apokalypsu rozpoutanou jeho vlastním výtvorem přežil. Obrázek, který vystihuje velkou otázku současnosti: Jsme budovatelé utopie, nebo čarodějovi učni, kteří ztratili kontrolu?
Příběh, který se skrývá za luxusními bunkry
Výstavba luxusních bunkrů není novým fenoménem, ale v posledních letech se o ni znovu začíná zajímat. Společnosti jako Vivos a Rising S Company hlásí výrazný nárůst poptávky po těchto zařízeních, která se pohybují od jednoduchých úkrytů až po podzemní komplexy vybavené všemi moderními vymoženostmi. Tyto bunkry jsou navrženy tak, aby vydržely vše od přírodních katastrof až po jaderné útoky, a některé jsou dokonce vybaveny systémy filtrace vzduchu a vody, generátory energie a vnitřními pěstebními prostory.
Motivace tohoto trendu je různá. Někteří kupující hledají ochranu před možnými přírodními katastrofami, jiní se obávají politické nebo ekonomické nestability. Společným faktorem je však rostoucí nedůvěra ve schopnost vlád chránit své občany v krizových situacích. Tuto nedůvěru prohlubuje názor, že přírodní zdroje a kritická infrastruktura jsou v důsledku klimatických změn a nadměrného využívání stále zranitelnější.
Fenomén bunkrů také odráží rostoucí sociální nerovnost. Zatímco většina světové populace nemá k takovým bezpečnostním opatřením přístup, ti nejbohatší si takové extravagance mohou dovolit, což vyvolává otázky o rovnosti a spravedlnosti v době globální krize.
Úloha umělé inteligence v globální bezpečnosti
Zásadní roli v globální bezpečnosti hraje také umělá inteligence. Od pokročilých sledovacích systémů až po autonomní drony – umělá inteligence mění přístup zemí k obraně a bezpečnosti. Toto rostoucí spoléhání se na tuto technologii však přináší i značná rizika. Možnost hackerského útoku nebo zneužití systémů umělé inteligence je skutečným problémem a nedostatek jasných mezinárodních předpisů pro používání těchto technologií tento problém jen zhoršuje.
Závod o vývoj pokročilejší umělé inteligence navíc vyvolává novou formu soupeření mezi státy, podobnou závodům ve zbrojení za studené války. Tato soutěž by mohla vést ke zvýšení mezinárodního napětí a větší globální nestabilitě.
Umělá inteligence má sice potenciál posílit globální bezpečnost, ale zároveň přináší nové výzvy, které je třeba urychleně řešit. Mezinárodní společenství musí spolupracovat na vytvoření pravidel a předpisů, které zajistí, že tyto technologie budou využívány zodpovědně a eticky.