Loni v červenci zažilo tchajwanské metro neobvyklý den: místo cestujících s kufříky a aktovkami začali do tchajpejských stanic přicházet vojáci, vojáci a další vojáci vyzbrojení protitankovými střelami. Motiv byl dvojí: vyslat zprávu dovnitř i ven (do Číny). Německo se nechalo zlákat touto myšlenkou a nyní, když začalo s přezbrojováním, ji uvedlo do pohybu v Berlíně.
Cvičení Bollwerk Bärlin III minulý týden vrátilo do německého hlavního města scénu, která se zdála být vykázána do vzpomínek 20. století: vojáci sestupovali po schodech U-Bahnu, vyskakovali na koleje a postupovali uprostřed kouře, simulované střelby a vagónů obsazených „sabotéry“.
Po tři noci, mezi jednou a čtvrtou hodinou ranní, proměnilo asi 250 příslušníků Wachbataillonu (jednotky známé svou ceremoniální rolí, ale s pěchotními úkoly) stanice jako Jungfernheide ve skutečné podzemní bojiště, aby si procvičili přepady, boj zblízka, evakuaci civilistů a ochranu kritické infrastruktury v realistickém prostředí, kde není nic změněno ani vymodelováno: úzké tunely, omezená viditelnost a změny světla jsou stejné jako ty, s nimiž by se setkali v reálném válečném scénáři.
Související článek
Berlin als Bundeswehr-Adventure-Park
Bei "Bollwerk Bärlin III" übt man jetzt Häuser- und Tunnelkampf direkt in der Hauptstadt.
Simulierter U-Bahn-Angriff, Scharfschützen, Sprengstoff – alles dabei.
Offiziell nennt man das Vorbereitung auf "hybride Bedrohungen".
Inoffiziell… pic.twitter.com/L7UXfTCfub— InfraRot _Medien (@Infrarot_Medien) November 20, 2025
Analytici TWZ připomněli, že tento návrat k městské válce v tunelech a na nádražích, bez příkras a bez teatrálních simulací, symbolizuje hluboký posun ve strategických prioritách Německa a odhaluje, do jaké míry stín možného konfliktu s Ruskem pronikl do samého srdce jeho vojenského plánování.
Využití stanic uzavřených pro veřejnost umožňuje nácvik rychlého vstupu, přepadení vlaku, neutralizace nepřítele a okamžitého stažení raněných, začlenění odstřelovačů, zabezpečení perimetru a koordinace jednotek v hustě urbanizovaném prostředí. Přítomnost dalších scénářů (například bývalá chemická továrna Rüdersdorf nebo policejní komplex Ruhleben) podtrhuje snahu proměnit obranu hlavního města v multidimenzionální cvičení, které je schopno absorbovat vše od vnitřních sabotáží až po koordinované nálety zaměřené na ochromení politického centra Německa.
To, co se děje v Berlíně, se odráží i v jiných regionech světa. Tchaj-wan využívá své podzemí jako obrannou tepnu během cvičení Han Kuang, vědom si toho, že v případě čínské invaze by podzemní infrastruktura byla životně důležitá pro přesun vojsk a zásobování, zatímco povrch se stává stálým cílem. Souběžně s tím USA povýšily podzemní boj na prioritu svých speciálních jednotek, čímž reagují na šíření opevněných tunelů, husté městské zástavby a šíření rojů dronů, které nutí vojáky hledat úkryt v podzemí.
Rostoucí autonomie bezpilotních systémů, která je již přítomna na Ukrajině, tento trend urychluje: v budoucnosti, kdy bude letecký dohled téměř nepřetržitý, bude obrana v hloubce znamenat ovládnutí nejen ulic a budov, ale i propojených podzemních chodeb, tunelů, potrubí a bunkrů. Válka budoucnosti bude podle těchto vznikajících doktrín vedena jak směrem nahoru (proti bezpilotním letounům, senzorům a záškodnické munici), tak směrem dolů, v podzemní síti, která získá strategickou hodnotu.
Výcvik v U-Bahnu nevyhnutelně připomíná rozdělený Berlín, kdy město bylo západní enklávou obklopenou silami Varšavské smlouvy. V té době USA, Velká Británie a Francie nacvičovaly městské operace, jejichž cílem bylo zpomalit invazi a získat tak politický čas, protože si byly vědomy, že udržet město na neurčito je nereálné.
Jednotky jako (tajný) Oddíl A cvičily sabotáže a nekonvenční válečné techniky ze stínu. Dokonce i stanice jako Pankstraße nebo Siemensdamm byly navrženy jako protiatomové kryty pro více než 3 000 lidí na několik týdnů, s pancéřovými dveřmi a filtrací vzduchu. Sjednocené Německo toto budování strachu opustilo a dnes, tváří v tvář nejistotě, opět zvažuje, jak tyto kapacity civilní ochrany znovu aktivovat. Kontrast je zřejmý: to, co se v roce 1994 zdálo zbytečné, je opět považováno za strategickou nutnost.
Cvičení je také součástí bezprecedentní transformace německého vojenského aparátu. Do roku 2029 plánuje Berlín vydávat na obranu 153 miliard eur ročně (přibližně 3,5 % HDP), což je obrovský skok oproti úrovni, která byla po desetiletí zdrojem třenic s Washingtonem.
Jedná se o přezbrojení, jehož cílem není pouze modernizace schopností, ale také přizpůsobení země hrozbám, které již nejsou teoretické: to, co se děje 900 kilometrů daleko, na Ukrajině, podmiňuje celou strategii. Toto navýšení rozpočtu vedlo NATO k úvahám o symbolické změně, která by byla za studené války nemyslitelná: Německo převezme velení spojeneckých sil v Evropě. Ačkoli tento okamžik ještě nenastal, očekávání podtrhuje tlak na Berlín, aby prokázal, že dokáže převzít velkou odpovědnost a je připraven připravit svou armádu na složité scénáře, od sabotáží ve městech až po rozsáhlé konvenční války.
Teichgräber to vyjádřil jasně: nikdo nemůže zaručit, že válka, která v současnosti pustoší Ukrajinu, jednoho dne nedosáhne německého území. Tato věta shrnuje pozadí vzniku Bollwerk Bärlin III. Bundeswehr cvičí v podzemních tunelech, protože chápe, že současné konflikty nerespektují hranice ani hlavní města. Hybridní válka, koordinované útoky na kritickou infrastrukturu a masivní využívání bezpilotních letounů činí vnitřek měst stejně zranitelným jako jejich hranice.
V sázce je, chcete-li, nejen obrana Berlína, ale i schopnost Německa reagovat na okamžik, kdy jsou poválečné strategické jistoty nabourány. Poprvé po desetiletích se podzemí hlavního města opět stává divadlem vojenské pohotovosti, připomínkou toho, že evropský mír již nesmí být považován za samozřejmost a že budoucnost kontinentální bezpečnosti se píše i v podzemí.
Rozhodnutí Německa provádět tato podzemní cvičení neodpovídá pouze současné vojenské strategii, ale má také hluboké kořeny v jeho nedávné historii. Během studené války byl Berlín symbolem rozdělení mezi Východem a Západem a město se stalo ohniskem globálního napětí. Pád Berlínské zdi v roce 1989 znamenal konec jedné éry, ale vzpomínky na tuto dobu stále rezonují v kolektivní paměti Němců. Současná geopolitická situace s obnovením napětí mezi Ruskem a Západem oživila obavy, které byly považovány za překonané, a přiměla Německo, aby přehodnotilo svůj obranný postoj.
Posilování německé armády má významné důsledky pro budoucnost Evropy. V souvislosti s brexitem a rostoucím izolacionismem USA pod vedením některých administrativ čelí Evropa nutnosti nově definovat svou kolektivní bezpečnost. Německo má jako jedna z největších a nejsilnějších ekonomik kontinentu jedinečnou pozici k tomu, aby toto úsilí vedlo. To však také vyvolává otázky týkající se rovnováhy sil v rámci Evropské unie a NATO a toho, jak budou ostatní evropské země reagovat na více militarizované Německo.
Cvičení Bollwerk Bärlin III je více než jen vojenským manévrem; je odrazem měnící se dynamiky moci v Evropě a připomínkou, že bezpečnost nelze považovat za samozřejmost. Vzhledem k tomu, že svět čelí novým hrozbám, od kybernetické špionáže po globální terorismus, musí se státy přizpůsobit a připravit se na neočekávané. Německo se svou jedinečnou historií a strategickou polohou stojí v centru tohoto úsilí a snaží se nejen chránit své vlastní území, ale také přispívat ke stabilitě a bezpečnosti celé Evropy.