Když ještě před několika lety technologičtí guruové předpovídali budoucnost programování, téměř všechny pohledy směřovaly jedním směrem: low-code a no-code platformy budou nespornými protagonisty vývoje softwaru. Tyto platformy slibovaly, že zjednoduší proces tvorby aplikací a umožní lidem bez zkušeností s programováním vyvíjet složitá technologická řešení.
Málokdo však tušil, že generativní nástroje umělé inteligence zcela změní herní desku a připraví půdu pro to, co dnes známe jako „vibe coding“. Umělá inteligence se nejen integrovala do procesu vývoje, ale radikálně jej proměnila, protože umožnila vytvářet kód z popisů v přirozeném jazyce.
Související článek
Velké přísliby low-code
V roce 2020 poradenská společnost Gartner v jedné ze svých zpráv předpověděla: „do roku 2025 se bude 65 % vývoje aplikací provádět pomocí nástrojů s nízkým kódem a bez kódu“. Platformy jako Bubble nebo Retool, které umožňují vytvářet aplikace s minimálními znalostmi programování, se zdály být předurčeny k demokratizaci vývoje softwaru. Šlo o to, aby funkční aplikace mohl vytvářet kdokoli bez ohledu na své technické znalosti.
Zpráva společnosti Red Hat z února 2018 tuto vizi podpořila tvrzením, že „nízkokódová/nekódová řešení mají potenciál zkrátit dobu vývoje o 90 %“. Pravdou je, že ještě před několika lety byly low-code nebo no-code platformy trendem, protože umožňovaly programování s malými nebo žádnými technickými znalostmi. To slibovalo urychlení inovací a snížení závislosti na vysoce specializovaných vývojářích.
Statistický přehled G2.com 2021 o low-code dodal optimismus dalším průzkumem: „80 % respondentů věří, že používání low-code může vývojářům uvolnit čas pro práci na projektech vyšší úrovně. Zdá se, že demokratizace vývoje softwaru, zatímco profesionální programátoři se soustředí na složitější výzvy, je jedním z cílů. Situace se však výrazně změnila.
Umělá inteligence předbíhá zprava
V roce 2025 je však realita v příkrém rozporu s těmito předpověďmi. Gergely Orosz, renomovaný softwarový inženýr a autor, se rozhodl ověřit, co se s těmito ambiciózními prognózami stalo. Průzkum, který před několika dny spustil na serveru X, přinesl poučné výsledky: z 1 491 profesionálů pouze 6,6 % uvedlo, že používají především nízkokódová řešení, zatímco drtivých 85,7 % jejich používání popřelo.
Co se tedy stalo? Odpověď má jasného protagonistu: umělou inteligenci. Zatímco se analytici zaměřovali na výhody low-code, v pozadí se mílovými kroky rozvíjela umělá inteligence. Dnes si nástroje založené na generativní umělé inteligenci osvojily miliony lidí včetně programátorů. Podle průzkumu Stack Overflow 2024 v tomto roce 76 % vývojářů používalo nebo plánovalo používat ve svém vývojovém procesu nástroje umělé inteligence, přičemž v předchozím roce to bylo 70 %.
A co je nejvýznamnější, 62 % z nich již tyto nástroje aktivně používalo, což je nárůst oproti 44 % v předchozím roce. Tento nárůst svědčí o tom, jak hluboko AI pronikla do vývojových procesů. Nástroje AI, jako jsou GitHub Copilot a ChatGPT, usnadnily psaní kódu, ladění a tvorbu prototypů a staly se nepostradatelnými pomocníky mnoha vývojářů.
Pozadu však nezůstaly ani platformy bez kódu a některé známé platformy, jako je Bubble, již implementovaly systémy založené na modelech jazyků AI pro programování bez nutnosti technických znalostí. Dalo by se tedy říci, že umělá inteligence proměnila i no code a integrovala pokročilé možnosti, které uživatelům umožňují vytvářet sofistikovanější aplikace bez nutnosti učit se programovací jazyk.
Vzestup vibračního kódování
V tomto novém prostředí se objevil koncept „vibe coding“, což je přístup, kdy vývojáři popíší „podstatu“ toho, co chtějí vytvořit, a nástroje AI vygenerují odpovídající kód. Tato metoda se ukázala být intuitivnější a přizpůsobivější než tradiční low-code platformy pro ty, kteří nemají technické znalosti, protože low-code platformy jsou často omezeny vlastními předdefinovanými rámci.
Na rozdíl od low-code, který vyžaduje přizpůsobení specifickému prostředí s vlastními omezeními, vibrační kódování umožňuje programátorům zachovat jejich obvyklé pracovní postupy, zatímco umělá inteligence funguje jako mimořádně schopný asistent, který rozumí přirozenému jazyku i záměrům vývojáře. Díky této flexibilitě se vývojáři mohou více soustředit na kreativitu a inovace a nechat na umělé inteligenci, aby se postarala o technické detaily.
Navzdory svým výhodám má vibrační kódování i své nevýhody. Ačkoli může usnadnit rychlé generování kódu, může být nakonec obtížné jej udržovat, obsahovat chyby nebo bezpečnostní zranitelnosti a ne vždy dodržuje osvědčené vývojové postupy. Přílišné spoléhání na tyto nástroje navíc může omezit vlastní učení vývojářů a ztížit řešení složitých problémů bez zásahu člověka. Proto je důležité, aby vývojáři uměli určit a lokalizovat chyby, které umělá inteligence může generovat, a aplikovat opravy na základě svých technických znalostí.
Ironií je, že AI zřejmě lépe než low-code plní slib demokratizace programování. Zatímco nekódové platformy stále vyžadují naučit se jejich specifické prostředí, nástroje AI umožňují lidem bez pokročilého technického vzdělání specifikovat v přirozeném jazyce, co potřebují. To otevřelo dveře větší účasti na vývoji softwaru a umožnilo lidem z různých oborů podílet se na tvorbě technologických řešení.
Pro některé profesionální vývojáře se AI stala prostředkem zvyšujícím produktivitu. Ačkoli můžeme předvídat budoucí rozsah těchto nástrojů, důkazy naznačují, že jsme se ještě ani nepoškrábali na povrch, ale bude také důležité určit jejich negativní důsledky ve střednědobém až dlouhodobém horizontu. Vývoj těchto technologií vyvolává otázky týkající se etiky, soukromí a dopadu na zaměstnanost, které bude třeba řešit s tím, jak bude umělá inteligence dále postupovat.