Orangutani si rádi zdřímnou, aby nahradili ztracený spánek a zotavili se po fyziologické a kognitivní stránce. Podle nedávno zveřejněné studie platí, že čím méně spánku v noci mají, tím více podřimují během dne.
Pohyb v korunách stromů, hledání potravy, řešení problémů, zvládání sociálních vztahů – to vše jsou namáhavé úkoly, které vyžadují velké kognitivní úsilí a regenerační odpočinek.
„Když orangutan nemá dostatek spánku, udělá to, co by udělal každý člověk: zaleze do postele, lehne si a zdřímne si,” shrnuje Alison Ashburyová, první autorka studie a výzkumnice z Institutu Maxe Plancka pro chování zvířat.
Cílem výzkumu, který provedl Ústav Maxe Plancka pro chování zvířat (MPI-AB) a Univerzita v Kostnici ve spolupráci s vědci z Universitas Nasional v Indonésii, bylo studovat spánek u našich nejbližších příbuzných a pokusit se lépe pochopit funkce a evoluční původ spánku.
„Proč se zvířata, od lidí přes primáty až po pavouky a medúzy, vyvinula tak, že tráví většinu svého života v tomto zranitelném stavu bezvědomí? Pokud chceme na tuto otázku odpovědět, musíme se dostat z laboratoře,“ vysvětluje spoluautorka Meg Crofootová z Institutu Maxe Plancka pro chování zvířat.
14 let výzkumu
Během čtrnácti let autoři shromáždili údaje od 53 dospělých orangutanů na monitorovací stanici Suaq Balimbing v indonéském deštném pralese na Sumatře a zaznamenali 455 dní a nocí orangutaního spánku. Ve 41 % sledovaných dnů si orangutani alespoň jednou zdřímli, přičemž průměrná celková doba spánku byla 76 minut.
Orangutani spí v hnízdech, „postelích“, které si během několika minut postaví z větví a listí a které jsou až na vzácné výjimky individuální. Pouze matky sdílejí hnízdo se svými kojenými mláďaty.
„Z našeho pozorovacího stanoviště na zemi orangutany v jejich nočních hnízdech běžně nevidíme, ale slyšíme, jak se pohybují a zabydlují. Nakonec vše utichne a ztichne. A ráno se děje pravý opak,“ říká Caroline Schuppliová, hlavní autorka studie a vedoucí skupiny Maxe Plancka.
Právě tento úsek ticha mezi nimi vědci nazvali „obdobím spánku“ a použili ho jako ukazatel spánku. Zjistili, že spánkové období orangutanů trvalo v průměru téměř 13 hodin. Odhalili také, že s kratší dobou spánku souvisí několik faktorů: spaní v blízkosti jiných orangutanů, nižší noční teploty a delší denní dojíždění.
Regenerační spánek
Aby tým pochopil, jak se orangutani zotavují ze ztráty spánku, analyzoval, jak se měnila délka období spánku v závislosti na předchozím nočním odpočinku. Zjistili jasný kompenzační efekt: orangutani si zdřímli déle ve dnech následujících po nocích, kdy spali méně, a když si zdřímli, zdřímli si o 5-10 minut déle za každou hodinu, o kterou spali předchozí noc méně.
„Pro lidi může mít i krátký spánek významné regenerační účinky. Je možné, že orangutanům pomáhá toto zdřímnutí fyziologicky a kognitivně se zotavit po špatném spánku, stejně jako je tomu u lidí,“ říká Crofoot.
Pro spánek si Suagovi orangutani stavěli nová hnízda, která byla sice jednodušší, ale stále stabilní a bezpečná pro spánek.
„Denní hnízda jsou méně sofistikovaná, mají méně komfortních prvků a staví se rychleji než hnízda noční, ale i tak, když vidíme orangutana odpočívat v denním hnízdě, všimneme si, že jeho tělo je uvolněné a oči zavřené. Opravdu se zdá, že spí,“ říká Schuppli.
Vědci se domnívají, že tato zjištění mohou souviset i s poznáváním orangutanů, vzhledem k tomu, že populace Suaqů je známá používáním nástrojů a kulturní složitostí, což jsou vlastnosti, které mohou vyžadovat robustní mechanismy, jež by tlumily nedostatek spánku.
Podle Schuppliho může být relativně vysoká náchylnost těchto orangutanů využívat denní hnízda ke spánku způsobena tím, že buď potřebují tyto kvalitní spánky k uspokojení svých kognitivních nároků, nebo mohou být jejich kognitivní schopnosti způsobeny tím, že si tak často dopřávají kvalitní spánek v denních hnízdech.
Tato strategie podřimování však může být umožněna také polosamotářským způsobem života orangutanů Suagových.
Důsledky pro ochranu přírody
Studie nabízí nejen fascinující pohled na chování orangutanů, ale má také důsledky pro ochranu přírody. Orangutani jsou ohroženým druhem a pochopení jejich spánkových vzorců a chování může pomoci navrhnout účinnější strategie ochrany přírody. Ochranou jejich přirozeného prostředí a zajištěním přístupu k dostatečným zdrojům můžeme přispět k zachování nejen jejich fyzického zdraví, ale také duševní pohody.
Odlesňování a ztráta životního prostředí představují pro orangutany významné hrozby. Iniciativy, které podporují zalesňování a ochranu lesů, mohou mít zásadní význam pro zajištění toho, aby se těmto primátům i nadále dařilo v jejich přirozeném prostředí. Studie navíc zdůrazňuje význam dlouhodobého výzkumu v oblasti behaviorální biologie. Dlouhodobým pozorováním orangutanů mohou vědci lépe porozumět jejich potřebám a adaptacím, což je nezbytné pro jejich dlouhodobou ochranu.