Čínští výzkumníci zkoumali, co by stálo za to pokusit se vyřadit Starlink v hypotetickém konfliktu nad Tchaj-wanem. Výsledek? I při použití téměř tisícovky dronů by síť odolávala. Studie odhaluje nejen technické, ale i geopolitické rozměry moderního satelitního boje.
Komunikace se stala neviditelnou nití, která drží pohromadě každou moderní vojenskou operaci. Vojáci, vozidla nebo rakety už nestačí: bez stabilní a odolné sítě se věci mohou zkomplikovat. Během ukrajinské války Starlink prokázal, že je schopen udržet ukrajinské síly ve spojení i pod tlakem, a od té doby je středem debaty o jeho roli ve vojenských scénářích. Podle listu South China Morning Post skupina čínských výzkumníků napojených na obranné instituce zkoumala, do jaké míry by taková síť mohla odolat rozsáhlému pokusu o rušení nad územím, jako je Tchaj-wan.
Starlink není běžná satelitní síť. Nespoléhá se na několik satelitů ve velkých výškách na pevných pozicích nad rovníkem, ale je tvořena tisíci malých satelitů obíhajících kolem Země v malých výškách a na měnících se trasách. Tento model umožňuje, aby se terminál na zemi nepřipojoval vždy ke stejnému satelitu, ale aby během několika sekund přeskakoval mezi několika satelity a vytvářel flexibilní síť, kterou je obtížné narušit. Toto dynamické chování z velké části vysvětluje, proč se síť stala klíčovým prvkem v diskusích o elektronickém boji.
Laboratorní experiment
Studie, která tomuto scénáři dala čísla, se jmenuje „Simulační výzkum distribuovaných rušiček proti mega-konstelačnímu downlinkovému komunikačnímu vysílání“ a vyšla 5. listopadu v čínském časopise Systems Engineering and Electronics. Jejím autorem je tým z Zhejiang University a Pekingského technologického institutu, což je instituce s významným zastoupením ve vojenském výzkumu v zemi. Je třeba poznamenat, že se nejedná o operační dokument ani o oficiální návrh čínské armády, ale o akademickou simulaci, která z technického hlediska zkoumá, co by bylo potřeba k rušení sítě, jako je Starlink, v regionálním měřítku.
Studie nepopisuje pouze přepínání terminálů mezi satelity, ale zabývá se tím, jak toto přepínání narušuje jakýkoli trvalý pokus o rušení. Když nepřátelský signál zasáhne linku, terminál automaticky přesměruje provoz na jiný viditelný satelit a síť v reálném čase přizpůsobí kanál a frekvenci. Tato reakce v kombinaci s vysoce směrovými anténami schopnými zaměřit signál na konkrétní body snižuje dopad rušiček. Výzkumníci poznamenávají, že i když je spojení na okamžik zablokováno, síť může téměř okamžitě obnovit komunikaci z jiného úhlu nebo frekvence.
Tisíc dronů v akci
Simulace vycházela ze skutečných orbitálních polohových dat Starlinku a modelovala, jak se bude signál chovat po dobu dvanácti hodin nad východní Čínou. Výzkumníci umístili virtuální síť rušiček ve výšce 20 kilometrů, vzdálených od sebe pět až devět kilometrů, jako by na obloze tvořily desku. Studie uvažuje o tom, že by tyto uzly mohly být instalovány na bezpilotních letounech, balónech nebo podobných leteckých platformách, které by byly schopny udržovat koordinované systémy rušení. Při použití výkonu 26 dBW a úzkých antén dokázal každý uzel zablokovat v průměru 38,5 kilometru čtverečního. Při této účinnosti by k pokrytí území o velikosti Tchaj-wanu bylo zapotřebí nejméně 935 jednotek, nepočítaje redundance, poruchy nebo geografické překážky, jako jsou hory.
Autoři sami uznávají, že jejich výsledky jsou pouze přibližné. Vysvětlují, že nemají k dispozici skutečné údaje o vyzařovacích vzorcích terminálů ani naměřené koeficienty potlačení signálu, což omezuje přesnost simulace. Nejsou si také vědomi vnitřních mechanismů přizpůsobení Starlinku koordinovanému rušení. Přesto se domnívají, že model je užitečný pro odhad rozsahu potřebného úsilí a otevírá směr studia, který umožňuje kvantifikovat, i když nedokonale, jak by strategie rušení fungovala v reálném světě.
Geopolitické a technologické důsledky
Studie má nejen technické, ale i geopolitické důsledky. Schopnost Starlinku udržovat bezpečnou a stabilní komunikaci v konfliktních zónách by mohla ovlivnit rovnováhu sil v situacích mezinárodního napětí. Země, jako je Čína, které projevily zájem o vývoj vlastních satelitních konstelací, by mohly takové studie vnímat jako příležitost ke zlepšení svých obranných a komunikačních schopností. Schopnost družice Starlink vyhnout se rušení by navíc mohla podnítit další země k investicím do podobných technologií pro zabezpečení vlastních komunikačních sítí.
Na druhou stranu rostoucí závislost na satelitních konstelacích pro komunikaci představuje výzvu z hlediska regulace a správy vesmíru. Počet satelitů na nízké oběžné dráze rychle roste, což by mohlo vést k problémům s přetížením a kolizím. Mezinárodní společenství bude muset spolupracovat na vytvoření pravidel a dohod, které zajistí udržitelné a bezpečné využívání vesmíru.