V jaderné elektrárně Palisades došlo k neobvyklému incidentu – technik při údržbě uklouzl a spadl do reaktorového bazénu s chladicí vodou. Reaktor sice nebyl aktivní, ale hrozilo riziko vnitřní kontaminace. Díky rychlému zásahu však nedošlo k vážnému ozáření a muž zůstává pod lékařským dohledem.
Může to vypadat jako scéna ze seriálu Černobyl, ale právě se to stalo. Zaměstnanec jaderné elektrárny Palisades ve Spojených státech prováděl údržbu, když uklouzl a spadl do dutiny, v níž se nachází reaktor, a ponořil se do vody určené k chlazení uranových tyčí. Reaktor byl ale odstaven a již několik let nebyl v provozu. Elektrárna je v procesu reaktivace a co je rozhodující, jaderné palivo uvnitř bylo nové, nikoli vyhořelé. To znamená, že zde neprobíhala aktivní řetězová jaderná reakce.
Pracovník nespadl do „radioaktivního pekla“, ale do bazénu chladicí vody. Voda uvnitř reaktoru, i když je odstaven, však není pitná. Může obsahovat stopy radioaktivního materiálu v suspenzi. Skutečným nebezpečím pro pracovníka nebyl potenciální výbuch, ale dva další faktory. Prvním je kontaminace: jeho tělo, kůže a oblečení byly vystaveny potenciálně radioaktivním materiálům. A druhým je, že po pádu spolkl blíže neurčené množství této vody, což je tzv. vnitřní kontaminace, nejzávažnější aspekt incidentu.
Právě v tomto případě je důležitá připravenost. Reakce byla okamžitá a účinná, provedená podle protokolů. Pracovník, který měl na sobě záchrannou vestu (součást standardního vybavení), byl rychle vytažen z vody a poté se podrobil důkladnému omytí, aby se z jeho kůže a vlasů odstranily zbytky kontaminace.
Související článek
Detektory radiace zaznamenaly v jeho vlasech 300 CPM, což je nízká úroveň radioaktivity. Let letadlem nebo rentgen zubů může vygenerovat mnohem vyšší hodnoty. Ukazovalo to na povrchovou kontaminaci, nikoli na masivní dávku záření.
Přestože byl propuštěn a očekává se, že jeho celková dávka záření bude hluboko pod zákonnými limity, skutečnost, že požil kontaminovanou vodu, je to, co jej nutí zůstat pod přísným lékařským dohledem. Radiologové určí, jaké konkrétní izotopy do těla přijal, a vypočítají dlouhodobé riziko, které sice existuje, ale díky včasnému zásahu je považováno za nízké.
Největší nebezpečí by zřejmě představoval pád do aktivního reaktoru, který by vedl k okamžité smrti v důsledku několika souběžných faktorů. Prvním z nich je obrovská dávka gama záření. Aktivní zóna je intenzivním zdrojem záření. Při několikavteřinovém ozáření by člověk obdržel dávku tisíckrát vyšší, než je dávka smrtelná. Centrální nervový systém by přestal fungovat téměř okamžitě, následovala by smrt během několika minut nebo hodin na akutní radiační syndrom.
K tomu přistupují extrémní teploty. Chladicí médium reaktoru má stovky stupňů Celsia. To by způsobilo těžké popáleniny po celém těle. A aby toho nebylo málo, jsou tu ještě toxické chemikálie: voda ve fungujícím reaktoru obsahuje bór a další chemikálie, které slouží k řízení reakce, a také je pod vysokým tlakem. To by nikdo nepřežil.