Ruská společnost Neiry vyvíjí systém, který mění živé holuby v dálkově ovládané bio-drony s mozkovými implantáty a solárními batohy. Projekt PJN-1 vzbudil pozornost nejen technickými možnostmi, ale i hlubokými etickými otázkami.
Je pravděpodobné, že jste o ruské neurotechnické společnosti Neiry nikdy neslyšeli. Odborníci z oboru již několik týdnů vystupují proti jednání a rozhodnutím tohoto miliardáře a domnívají se, že jeho vize nesmrtelnosti pošpiňuje hodnotu výzkumu s potenciálem. Nyní společnost Neiry přišla s něčím, co odborníky zaskočilo, neboť vyvíjí systém nazvaný PJN-1, který pomocí invazivních mozkových implantátů napojených na elektronický batoh napájený solární energií mění holuby v dálkově ovládané „bio-drony“. Ano, čtete správně.
Postup podle jeho vývojářů spočívá v zavedení elektrod do určitých oblastí ptačího mozku. Přitom zasahují do obvodů, které řídí orientaci i pohyb, a proto mohou vyvolat zatáčky, vzlety a trajektorie, jako by šlo o dobrovolná rozhodnutí. Každý upravený holub navíc ponese kompaktní batoh s GPS, který usnadní bezdrátovou komunikaci i ovládací elektroniku. Budou tak tvořit uzavřený systém, který bude průběžně upravovat stimulaci podle polohy zaznamenané v reálném čase.
BREAKING:
— Current Report (@Currentreport1) November 27, 2025
Russian neurotechnology company Neiry has developed 'bio-drone' pigeons with brain implants that can be controlled like drones for surveillance – Daily Mail
Image (illustration) pic.twitter.com/2L7Xg9JY6b
Související článek
Po implantaci mozkového čipu mohou operátoři řídit jednotlivé ptáky nebo celá hejna, aby se vydali po určitých trasách. Během celého procesu bude holub i nadále věřit, že létá sám od sebe, což je aspekt, který vyvolal stížnosti skupin na ochranu zvířat. Společnost Neiry zase odvedla debatu k možnostem svého vynálezu: každý holub bude schopen urazit až 500 kilometrů denně a 2 900 kilometrů za týden (za předpokladu, že budou příznivé podmínky a solární náboj udrží systém v provozu).
Pro společnost je použití holubů logické a opodstatněné, protože se prý v ruských městech vyskytují hojně a zůstávají nepovšimnuti. Díky tomu budou podle nich schopni přiblížit kamery nebo senzory k citlivým zařízením, aniž by vzbudili podezření. Překvapivě se zdá, že teorie o špionáži spojené s ptáky nakonec nebyly tak scestné, protože jejich plán expanze je vede ke zvažování dalších možností, jako jsou vrány (přeprava těžkých nákladů), rackové (sledování pobřeží) a albatrosi (hlídkování rozsáhlých oceánských oblastí).
Etická debata bez jasné odpovědi
Neiry v souvislosti s bezpečností holubů ujišťuje, že riziko nehody nepřesahuje riziko úmrtí běžného ptáka za letu, protože implantát pouze „navádí“ rozhodnutí při zachování letových schopností. Protože jsou však operace invazivní a neexistuje žádný veřejný plán, například pokud jde o míru úmrtnosti nebo komplikace projektu, objevilo se mnoho etické kritiky.
Neiry se svým nápadem snaží postavit používání holubů na hlavu. Před více než 2 300 lety se podle různých záznamů z Egypta tito ptáci používali k přenášení zpráv, což mnozí nadšenci využívají dodnes. Nyní, s rozvojem mozkových čipů, hodlá ruská firma neurologicky upravit ptáky se záměrem využít jejich výkonnost k nejrůznějším účelům.
Historické souvislosti využití holubů ve špionáži
Využití holubů pro komunikační a špionážní účely není nová myšlenka. Během první a druhé světové války byli poštovní holubi hojně využíváni k přenosu důležitých zpráv přes nepřátelské linie. Tito ptáci, kteří jsou známí svou schopností vracet se do svých podkroví z velkých vzdáleností, hráli ve vojenských operacích důležitou roli. V některých případech byli dokonce vyznamenáni medailemi za statečnost a službu.
Moderní technologie otevřely nové možnosti využití zvířat ve špionáži. Neiryho nápad používat holuby jako bio-drony vyvolává otázky o etice genetické modifikace zvířat pro lidské účely. Tento typ technologie byl zkoumán i na jiných zvířatech, jako jsou žraloci a krysy, v rámci vojenských výzkumných projektů.
Debata o etice takových experimentů je složitá. Na jedné straně tato technologie nabízí možnosti významného pokroku v oblasti dohledu a bezpečnosti. Na druhé straně vyvolává vážné obavy ohledně dobrých životních podmínek zvířat a manipulace s přírodou. Vědecká komunita i široká veřejnost o těchto otázkách nadále diskutují, protože tato technologie se rychle rozvíjí.