Hypersonické zbraně, schopné dosáhnout rychlosti přesahující pětinásobek rychlosti zvuku, jsou často prezentovány jako revoluční technologie měnící pravidla moderního válčení. Jejich neuvěřitelná rychlost a schopnost manévrovat ve vysokých rychlostech teoreticky ztěžují jejich zničení konvenčními protiraketovými systémy. Přesto se objevují pochybnosti o jejich skutečné efektivitě, spolehlivosti a vojenském dopadu, což vyvolává otázky o jejich reálném přínosu pro globální bezpečnost a strategickou rovnováhu.
Hypersonické zbraně zahrnují dvě hlavní kategorie: hypersonické kluzáky a hypersonické střely s plochou dráhou letu. Kluzáky jsou vyneseny raketovým nosičem do vysoké výšky, odkud klouzavým pohybem směřují k cíli. Oproti tomu střely s plochou dráhou letu dosahují nadzvukové rychlosti pomocí speciálního scramjetového motoru, který ke spalování paliva využívá atmosférický kyslík, čímž snižuje potřebu přepravovaného okysličovadla a zvětšuje dolet.
Přestože jejich vysoká rychlost a schopnost manévrovat na velkou vzdálenost jim poskytují výhodu oproti konvenčním balistickým raketám, hypersonické zbraně čelí mnoha technologickým výzvám. Především je tu problematika řízení a navigace, protože při rychlostech přesahujících Mach 5 dochází k extrémnímu zahřátí trupu rakety a vzniku plazmového oblaku, který může narušit komunikaci se zbraní. Dalším problémem je přesnost – hypersonické rakety musí v určitý moment zpomalit, aby mohly přesně zasáhnout cíl, což je činí zranitelnějšími vůči protivzdušné obraně. Bezpečnostně-politický analytik Martin Svárovský k tomu poznamenal:
„Aby hypersonické rakety znamenaly ve válce zásadní změnu, Rusové by jich museli mít tisíce. Putin jen straší.“
Ruské ambice a realita
Rusko intenzivně propaguje své hypersonické zbraně jako důkaz technologické převahy. Prezident Vladimir Putin uvedl, že raketa Orešnik je schopna překonat jakýkoli současný obranný systém a že její sériová výroba brzy začne. Tento narativ je součástí širší ruské strategie, která se snaží představit Rusko jako vojenskou supervelmoc, schopnou konkurovat Spojeným státům a Číně.
Nicméně, navzdory těmto prohlášením, existují zprávy o selháních ruských raket na Ukrajině. Americká analýza naznačuje, že ruské rakety jsou velmi nespolehlivé a neprokázaly schopnost průraznosti proti moderním protiraketovým systémům. Pokud by ruské hypersonické zbraně byly skutečně tak únikové a nezachytitelné, jak tvrdí Kreml, měly by v bojových podmínkách daleko větší dopad.
Dopad na Českou republiku a technologické inovace
Česká republika, jako člen NATO a EU, musí sledovat vývoj hypersonických technologií a jejich potenciální dopad na národní bezpečnost. I když se ČR aktivně neúčastní vývoje hypersonických zbraní, je důležité, aby její obranné systémy byly připraveny čelit novým hrozbám.
Technologické inovace v oblasti obrany by měly zahrnovat výzkum a vývoj pokročilých detekčních a obranných systémů schopných reagovat na hypersonické hrozby. Mezi perspektivní směry patří vývoj vylepšených radarů, laserových zbraní a umělou inteligencí řízených obranných systémů. Spolupráce s mezinárodními partnery, sdílení zpravodajských informací a investice do moderních technologií jsou klíčové pro udržení bezpečnosti a technologické konkurenceschopnosti v rychle se měnícím vojenském prostředí.