Ruský hypersonický Zircon odstartoval z fregaty v Barentsově moři právě ve chvíli, kdy ruské drony narušily polský a rumunský vzdušný prostor. Provokace, která předchází vojenskému cvičení Zapad 2025, testuje připravenost i soudržnost NATO – a ukazuje, že Rusko chce zůstat hráčem, kterého se svět musí obávat.
Zhruba před týdnem Rusko zahájilo největší útok na Evropu od začátku invaze na Ukrajinu, když roj dronů vstoupil do polského vzdušného prostoru. Reakce Evropy byla rázná, ale nikomu tehdy neuniklo, že přišla v předvečer vojenského cvičení Zapad 2025, které Moskva sdílí s Běloruskem a které je dalším bolehlavem.
Demonstrace síly
Rusko totiž v rámci těchto společných manévrů vyslalo jednoznačný signál síly. Z fregaty Admirál Golovko, rozmístěné v Barentsově moři, země zveřejnila snímky odpálení své hypersonické střely 3M22 Zircon, která je schopna dosáhnout cíle na vzdálenost 1 000 kilometrů a pohybovat se rychlostí Mach 9. Podle ruského ministerstva obrany raketa úspěšně zasáhla cíl, což posiluje narativ, že navzdory obrovským ztrátám nahromaděným během více než tříleté války na Ukrajině stále disponuje strategickými schopnostmi, kterým může čelit jen málo soupeřů.
Video rovněž ukázalo účast stíhacích bombardérů Suchoj Su-34, které jsou schopny nést až osm tun výzbroje a překonávat velké vzdálenosti bez doplňování zásob. Zařazení takto špičkové výzbroje do cvičení, které se koná jen několik kilometrů od hranic NATO, bylo interpretováno spíše jako promyšlená provokace než prostý nácvik obrany.
Související článek
Zircon a jeho použití na Ukrajině
Zircon je spolu s Kinžalem jednou z hypersonických raket, které Rusko použilo při útocích proti Ukrajině. Její kombinace extrémní rychlosti a omezené manévrovatelnosti z ní činí téměř nemožný cíl pro současné systémy protivzdušné obrany, což vyvolává pocit zranitelnosti jak v ukrajinských městech, tak u sousedních zemí.
Russia flexes military muscle with hypersonic missiles and bombers during drills https://t.co/wj75rnaVox pic.twitter.com/SjColLBGjV
— New York Post (@nypost) September 14, 2025
Ačkoli její operační nasazení zůstává omezené, zveřejnění jejího dopadu v rámci námořního cvičení se snaží potvrdit technologickou převahu Ruska v oblasti – hypersonické – kde NATO stále nemá jasné odpovědi. Signál je jasný: Rusko si udržuje iniciativu v oblasti zbraní nové generace a chce to demonstrovat přímo na perimetru, kde se soustřeďuje nejcitlivější křídlo Aliance.
Čína a USA
Ruská střela je námořní HCM, která při nízkém letu se scramjetem provádí vysokoenergetické terminální profily vhodné proti lodím a a priori i některým pozemním cílům. Její Achillovou patou není ani tak samotná střela, jako spíše cíl nad horizontem, který vyžaduje spolehlivé navádění družic/letadel/HELO/UAV.
Proti tomu čínská střela DF-17 využívá hypersonický kluzák na balistickém nosiči k obcházení obrany pomocí manévrů s křížovým dosahem, zatímco její DF-27 prodlužuje strategický dosah díky delší době klouzání. Spojené státy zase usilují o kombinaci: HACM (s dýcháním vzduchu, integrovaný do stíhačky) pro rychlé údery na divadle a CPS (společný kluzák s armádou) pro konvenční údery na dlouhé vzdálenosti ze skrytých námořních platforem.
A co Evropa?
Evropa urychluje technologii kluzáků (Francie) a upřednostňuje zachycení v kluzné fázi pomocí GPI. V oblasti zachycení nabízí Aegis/SM-6 dnes jedinou západní schopnost „na zavolání“ (omezenou a velmi závislou na geometrii), zatímco GPI se snaží „přilepit“ kluzák, když ještě nesestoupil do svého terminálního sprintu, čímž se zvyšuje okno úspěchu.
Ve všech případech však není klíčová jen střela: je to řetězec senzorů, datové spojení a rozhodovací latence k uzavření cyklu najdi-vyhledej-sleduj-cíl-zajisti-vyhodnoť dříve, než vektor překročí práh bezvýchodnosti.
O bezpilotních letounech a způsobech reakce
Jak bylo uvedeno na začátku, spuštění Zirconu se časově shodovalo se zvýšeným napětím po narušení vzdušného prostoru členů NATO Polska a Rumunska ruskými drony. Varšava 10. září odsoudila vstup nejméně 19 dronů, které sestřelily alianční stíhačky, což označila za „bezprecedentní narušení“ a „rozsáhlou provokaci“. O tři dny později byl nad rumunským územím zjištěn ruský dron, což znovu vyvolalo poplach.
Polsko se odvolalo na článek 4 Severoatlantické smlouvy, který zavádí mechanismus pro naléhavé konzultace mezi partnery s cílem dohodnout se na společných opatřeních. Z této diskuse vzešla operace Eastern Sentinel, která předpokládá nasazení moderních stíhaček, protiraketové obrany a vojenských posil ve východní Evropě. NATO reagovalo pohotově, neboť si bylo vědomo, že eskalace provokací sice nepůsobí přímé škody, ale představuje přímou výzvu jeho důvěryhodnosti jakožto garanta bezpečnosti.
Provokace, nebo nehoda?
Výpovědi o vpádech se různí. Moskva tvrdí, že bezpilotní letouny nemířily na Polsko a mohly zabloudit, zatímco Bělorusko naznačuje chyby v trajektorii. NATO i Spojené státy se však domnívají, že se jednalo o záměrná vypuštění, jejichž cílem bylo otestovat trpělivost spojenců a odhadnout reakce Západu.
Americký ministr zahraničí Marco Rubio označil události za „nepřijatelné, politováníhodné a nebezpečné“. Rozpor mezi ruským zdůvodněním a rázností západních reakcí posiluje dojem, že šlo spíše o zkoušku politického tlaku než o technickou chybu.