Westcarův papyrus, nalezený v 19. století v Egyptě, skrývá nejstarší známý kouzelnický trik v dějinách – ne náboženský rituál, ale čistou zábavní magii. Příběh o muži, který předvedl trik s uťatou husou před faraonem Cheopsem, fascinuje historiky i iluzionisty dodnes.
V roce 1825 se Henry Westcar vydal na jednu z typických dovolených tehdejší britské elity, vydal se do Egypta hledat starožitnosti. Zda ji koupil v Luxoru, ukradl z vykopávek nebo jak se k ní proboha dostal, není známo, ale faktem zůstává, že se domů vrátil Westcarovým papyrem, známým jako dokument s popisem prvního kouzelnického triku v historii.
Samozřejmě netušil, co drží v rukou, ani že pochází z roku 1650 př. n. l., takže dokument by možná skončil ztracený v nějakém anglickém sídle, kdyby se v určitém okamžiku historie neobjevil Karl Richard Lepsius. Tento Němec, posedlý egyptolog, který byl zodpovědný za studium vnitřku egyptských pyramid spíše z vědeckého hlediska než z hlediska tehdejších hledačů pokladů, se k dokumentu dostal, aby se pokusil zjistit, co je v něm napsáno.
Westcarův papyrus
Naneštěstí pro něj ani jeho odborné znalosti hieroglyfů nestačily k jeho rozluštění. Rozpoznal sice některá jména faraonů, což naznačovalo, že jde o důležitý text, ale byl psán v hieratickém jazyce a on mu prakticky nerozuměl. Ze zásuvky anglického domu se tedy vydal do zásuvky německého domu.
Teprve v roce 1890 se papyrus dostal do rukou dalšímu Němci, Adolfu Ermanovi, který ho nechal uchovat v Egyptském muzeu v Berlíně, kde ho začal studovat a zjistil, co se v něm skutečně skrývá: sbírku pěti příběhů o zázracích, které vyprávěli Cheopsovi synové, aby pobavili svého otce. Nejpřekvapivější z nich je příběh o Dedim a triku s uťatou husou.
Příběh nás seznamuje s Dedim, 110letým mužem s úžasnými magickými schopnostmi, kterého princ Djedefhor představuje svému otci, králi Cheopsovi:
„V Djedseneferu žije muž jménem Djedi, který má přímý hlas. Je mu 110 let, denně sní 500 bochníků chleba, čtvrt litru hovězího masa a vypije sto džbánů piva. Umí dát dohromady uříznutou hlavu, ví, jak přimět lva, aby šel za ním s vodítkem, zná počet tajných komnat v Thothově svatyni“.
Cheops pošle pro čaroděje, aby přišel do paláce, kde ho požádá, aby předvedl trik na člověku. Čaroděj ho odmítne a řekne mu, že k provedení triku použije husu. Poté, co huse uřízne hlavu, umístí hlavu na jednu stranu místnosti a tělo na druhou a pak odříká zaklínadlo, které způsobí, že se tělo a hlava husy rozkmitají.
První kouzelnický trik v historii
Během několika vteřin se obě části opět spojí uprostřed místnosti, jako by je přitahoval magický magnet, a zvíře zakváká. Poté, co kouzelník provede totéž s pelikánem a také s volem, se rozloučí proroctvím, že Cheopsův rod skončí a novými faraony budou jeho tři synové.
V tomto okamžiku je zřejmé, že cílem textu je vyprávět smyšlený příběh, aby se Cheopsovi dědicové legitimizovali mezi obyvatelstvem prostřednictvím příběhu, který se předává z otce na syna. V případě Dediho nejde jen o to, že jsou dětmi faraona, ale o to, že mocný čaroděj již předpověděl, že se tak stane.
Ve Westcarově papyru zjevně není žádný návod, který by vysvětloval, jak údajný Dedi svůj podivuhodný trik provedl. Zjevně se nejedná o nic jiného než o fantazii, která v žádném ohledu nepřekračuje svou hodnotu politické propagandy pro tehdejší Egypt. Pokud však nad ním svět archeologie i magie žasne, je to proto, že přinejmenším na papíře a na základě historických záznamů je Dediho kouzelnický trik prvním v dějinách naší civilizace.
Není v něm obsaženo žádné náboženství ani rituální či šamanská složka, jak to vidíme u jiných příkladů v naší historii. To, co Dedi předvádí před Cheopsem, je čistě zábavná magie, koncept, který si představujeme jako moderní, ale který díky tomuto textu prokazatelně sahá 3675 let do minulosti.
Historický kontext Westcarova papyru
Westcarův papyrus je významný nejen svým magickým obsahem, ale také historickým kontextem, v němž vznikl. Dokument je zasazen do období egyptské Střední říše, doby známé svou politickou stabilitou a kulturním pokrokem.
V této době egyptská literatura vzkvétala a příběhy, jako jsou ty obsažené v papyru, sloužily ke vzdělávání a zábavě egyptské elity. Postava Dediho a jeho magické schopnosti odrážejí nejen zájem o nadpřirozeno, ale také schopnost Egypťanů vyprávět příběhy, v nichž se mistrně prolíná skutečnost s fikcí.
Kulturní dopad magie ve starém Egyptě
Magie ve starém Egyptě nebyla jen zábavou, ale nedílnou součástí každodenního života a náboženství. Egypťané věřili, že kouzla a zaříkávání mohou ovlivnit fyzický i duchovní svět. Magie se používala při náboženských rituálech, lékařských praktikách a k ochraně před zlými silami. Příběh o Dedim a jeho husím triku mohl být způsobem, jak ilustrovat sílu magie a její význam v egyptské společnosti. Takové příběhy pomáhaly posilovat představu, že faraoni a jejich blízcí mají přístup k nadpřirozeným silám, a tím legitimizovaly jejich autoritu.
Odkaz Westcarova papyru
Westcarův papyrus zůstává předmětem fascinace badatelů v oblasti historie a magie. Jeho objev a následná analýza umožnily jedinečný pohled na to, jak staří Egypťané vnímali magii a její roli ve společnosti. Inspiroval také generace moderních kouzelníků a iluzionistů, kteří Dediho považují za jednoho z prvních předchůdců svého umění. Trik s uťatou hlavou husy je sice jen příběh, ale jeho vliv na kulturu a historii magie je nepopiratelný.