Mexiko chce na návrh prezidentky Claudie Sheinbaumové zkrátit pracovní dobu ze současných 48 hodin na 40 hodin, podobně jako mnoho zemí na světě. Mnohé studie jasně ukazují, že lidé v Mexiku pracují mnohem déle, než je současný 48hodinový pracovní den. Prezenční práce je součástí firemní kultury, ačkoli existují výzkumy, které ukazují, že tato nadměrná pracovní doba je zdrojem problémů s depresemi a úzkostmi.
Mexičané pracují nejdéle v OECD
Pokud se podíváme na údaje OECD, tak nejkratší pracovní dobu za rok má Německo, následované Dánskem, Norskem, Nizozemskem a Švédskem. Konkrétně v Německu lidé pracují v průměru 1 341 hodin ročně.
Nejvíce hodin stráví v kanceláři lidé v Mexiku a Kolumbii, přičemž v Mexiku je to v průměru 2 400 hodin. To je přibližně o 1 100 hodin více než německý zaměstnanec. Pokud se však podíváme na produktivitu, na konci žebříčku OECD je také Mexiko, kde hodina práce v průměru přispívá ekonomice částkou 22,2 dolaru (18,7 eura), což je téměř pětkrát méně než v Irsku (vedoucí země žebříčku produktivity).
Když vidíme, že vyšší pracovní doba produktivitu nezvyšuje, můžeme dojít k závěru, že to, co se děje, není ani tak otázkou praktičnosti, ale kultury práce. Již jsme se setkali s nesčetnými studiemi, které ukazují, že dlouhá pracovní doba je vyčerpávající a lidé jsou nakonec méně produktivní. A že vyčerpání může mít vliv i na duševní zdraví. Podle prvního národního průzkumu INEGI (2021), který se týkal sebehodnocení, má 19,3 % dospělé populace příznaky silné úzkosti, zatímco dalších 31,3 % odhaluje úzkost v určité míře.
Jak vám škodí příliš mnoho práce
Z údajů Mexického institutu sociálního zabezpečení (IMSS) vyplývá, že Mexiko patřilo již před pandemií k zemím s nejvyšší mírou únavy ze stresu v práci. Tímto stavem trpělo nejméně 75 % tamních pracovníků, což překonávalo úroveň v Číně (73 %) a ve Spojených státech (59 %). Konzultanti v oblasti lidského rozvoje, varovali právě před nefunkčními institucemi a organizacemi, kvůli kterým jsou jejich zaměstnanci nemocní. Uvádí, že více než 40 % kancelářských pracovníků se cítí vyčerpaných.
Diego Coronel Manzo z katedry psychiatrie a duševního zdraví Lékařské fakulty (FM) UNAM před několika měsíci vysvětlil, že to může mít vliv na funkčnost jedince v různých sférách; například ve studijním, školním nebo pracovním prostředí, a dokonce být důvodem psychosociálního postižení a zhoršení mezilidských vztahů. Odborník uvádí, že:
„Navíc pokud pracovník pracuje příliš mnoho hodin a nemá čas na osobní vyžití, a tím se snižuje kvalita jeho života; odměna, kterou dostává, je ve srovnání s jinými národy nižší. To vše předurčuje vznik různých emočních potíží, včetně nespokojenosti s prací a frustrace z výkonu, které později přerostou v duševní poruchu“, uvedl expert.
Podle IMSS je jednou z hlavních příčin depresí pracovní prostředí. Problémy, jako je pobyt v toxickém pracovním prostředí, kde se nepracuje v týmu nebo se nedodržují pravidla; kde na chodbách kolují pomluvy a drby; prostory, kde jsou povyšováni špatně vyškolení lidé; kde si jiní přivlastňují zásluhy za práci jiných lidí; když se problémy svádějí na jiné a neřeší se; nebo když se neuznávají úspěchy… to vše vede k problémům s duševním zdravím.
Možná řešení
Řešení sice možná zní jednodušše, ale jeho provedení tak jednoduché není. Když však podniky zavedou nová pravidla, produktivita se zvýší. Dostanete tak pracovní sílu, která podává výsledky, s velmi vysokým nasazením, kariérním růstem a dosažením potřebných výsledků.
„Problémy s duševním zdravím zvyšují absenci, produktivitu a náklady na zdravotní péči na pracovišti. Řešení duševního zdraví na pracovišti však stále brání stigmatizace a nedostatečná informovanost.“
Kromě zkrácení pracovní doby odráží mnoho příkladů z celého světa potřebu změny pracovní kultury napříč zeměmi. Třeba se Česká republika také jednou dočká svého zkrácenějšího pracovního týdne. Jeho přínos na lidské zdraví se totiž zdá být větší, než jsme dosud předpokládali.