Zemský plášť, obrovská vrstva táhnoucí se v tloušťce až 2900 km a tvořící asi 84 % objemu planety, byl kdysi považován za jednoduchou, vrstevnatou strukturu. Nedávné vědecké objevy však odhalily mnohem složitější realitu a objev podmořských „ztracených zemí“ pod Tichým oceánem změnil naše chápání vnitřního fungování Země.
Plášť, který se skládá převážně z křemičitanových minerálů bohatých na železo a hořčík, je z velké části pevný, ale v geologickém časovém měřítku se chová jako viskózní tekutina. Tento pomalý pohyb je hnací silou tektonické činnosti, včetně zemětřesení, sopečných erupcí a postupného unášení kontinentů.
Teplo vycházející ze zemského jádra pohání konvekční proudy v plášti a vytváří neustálý cyklus stoupajícího horkého materiálu a klesajícího chladnějšího materiálu. Tento proces je klíčovou hnací silou pohybů tektonických desek, které po miliony let přetvářejí zemský povrch. Po desetiletí se vědci při zkoumání zemského nitra spoléhali na seismické vlny vznikající při zemětřeseních.
Tyto seismické vlny, které procházejí Zemí během zemětřesení, se při průchodu různými vrstvami ohýbají a odrážejí. Analýzou doby, za kterou tyto vlny dorazí do seismických stanic po celém světě, mohou geofyzici sestavit podrobný obraz vnitřní struktury Země. Až donedávna však byl tento obraz neúplný, podobně jako historický objev potopeného kontinentu Zélandie.
Inovativní geofyzikální techniky odhalují nové poznatky o spodním plášti
Nedávné pokroky v geofyzikálních metodách výrazně zlepšily naše znalosti o spodním plášti. Díky špičkové technice známé jako inverze celé vlnové křivky mohou nyní vědci rekonstruovat kompletní spektrum seismických vln generovaných zemětřesením.
New research reenvisions Earth’s mantle as a relatively uniform reservoir | #Geology #GeologyPage #Earth
The findings indicate Earth’s mantle is far more chemically homogenous than scientists previously thought — and that lavas only …
Read More: https://t.co/RzDPHNxpyy
— Geology Page (@GeologyPage) May 27, 2025
Tento přístup odhalil nečekané jevy v oblastech, které byly dříve považovány za bezobsažné. Výzkumníci zejména identifikovali oblasti hluboko pod Tichým oceánem, kde seismické vlny rychle zeslabují, což naznačuje přítomnost neznámých materiálů.
V průlomové studii objevili vědci z ETH v Curychu a Kalifornského technologického institutu zbytky úlomků tektonických desek v oblastech, kde v minulosti nebyla zaznamenána subdukce, tedy sesouvání jedné tektonické desky pod druhou. Toto zjištění zpochybňuje dlouholeté předpoklady o deskové tektonice a osudu subdukovaných desek.
Seismické vlny odhalují záhadné studené a husté oblasti v plášti
Seismické vlny poskytují cenné poznatky o chladných, hustých oblastech pláště, které mohou být pozůstatkem dávných tektonických desek nebo jiných anomálií, například hornin bohatých na železo nebo křemík z rané Země. Zajímavý objev pod západním Pacifikem, který neodpovídá tradičnímu modelu subdukce, naznačuje potřebu nového poznání těchto oblastí.
Tato zjištění poukazují na složitost pláště ve srovnání s dřívějšími modely a nabízejí vodítka o raném vývoji Země. Mohou také vést k přehodnocení teorií souvisejících s plášťovou konvekcí, plášťovými plumy a deskovou tektonikou.
Pro získání komplexnějšího porozumění těmto anomáliím vědci integrují data z elektromagnetických studií, analýz minerálů a superpočítačových simulací. Cílem tohoto multidisciplinárního přístupu je zjistit, zda jsou tyto útvary pozůstatky dávné oceánské kůry, prvotní složky nebo něco zcela jiného.
Zemský plášť je dynamická a vyvíjející se vrstva, která zásadně ovlivňuje geologii planety. Tyto nedávné objevy podtrhují skutečnost, že naše chápání Země se stále vyvíjí a že se máme ještě mnoho co učit.
Vědci stále zdokonalují své postupy a zapojují nové technologie, a tak odhalují záhady skryté pod našima nohama, podobně jako historická galaxie Otazník. Tyto podzemní říše v plášti mohou být klíčem k odhalení minulosti Země a možná i její budoucnosti.