Po havárii jaderné elektrárny Fukušima Daiiči vznikla v okolních lesích nečekaná forma života: hybridní populace domácích a divokých prasat, která se díky rychlé reprodukci a nepřítomnosti lidí stala dominantním živočichem v celém území. Nová studie ukazuje, jak zásadní roli v tom sehrála genetika a náhlé opuštění krajiny.
K havárii jaderné elektrárny Fukušima Daiiči došlo 11. března 2011 po silném zemětřesení o hodnotě 9,0 stupně a následné vlně tsunami. Nárazová vlna přesahující 14 metrů zcela přetlačila ochranné bariéry elektrárny, vyřadila záložní generátory a způsobila sérii částečných roztavení reaktorů. Okolní oblast byla zamořena radioaktivním materiálem, což vedlo k evakuaci přibližně 150 tisíc lidí v okruhu 20 kilometrů. Vesnice, pole i celá města se během několika dní proměnila v tichou zónu bez lidí.
Opuštěné farmy však zanechaly za sebou nejen domy a stroje, ale také dobytek, který nebylo možné evakuovat. Část zvířat zahynula, ale mnoho prasat se dostalo z ohrad a vyrazilo do lesa. Tam narazila na původní populaci divokých prasat japonského poddruhu Sus scrofa leucomystax. Setkání mezi uprchlými domácími prasaty a divočáky vedla k rychlé a rozsáhlé hybridizaci, která dnes představuje jeden z nejpozoruhodnějších ekologických fenoménů moderního Japonska.
Hybridní prasata jako nová dominantní populace
Nový výzkum publikovaný v Journal of Forest Research patří k nejpodrobnějším studiím genetického mísení domácích a divokých prasat v prostředí poznamenaném jadernou havárií. Analýza ukazuje, že hybridní zvířata se rychle stala významnou součástí fauny vyloučené zóny a na mnoha místech dokonce vytlačila původní divočáky. Využila kombinaci více faktorů: opuštěných lidských sídel, netknutých plodin na polích, absenci lovců a také své genetické výhody.
Klíčovou roli hrála mateřská linie. Mitochondriální DNA, která se dědí výhradně po matce, ukazuje, že první generace hybridů pocházela z křížení divočáků s domácími prasnicemi. Domácí prasnice se rozmnožují výrazně rychleji – mohou mít dva vrhy ročně a rodí větší počet mláďat než divoká prasata. Díky tomu získali první kříženci reprodukční výhodu, která se přenesla na další generace. To, co by běžně trvalo staletí, proběhlo ve Fukušimě během patnácti let.
Do pig-maternal hybrids lose pig genes more quickly? A new study in the Journal of Forest Research examines how domestic pigs alter wild boar reproductive cycles.#WildlifeGenetics #WildBoar #Hybridization #Fukushimahttps://t.co/rW9OrnrsA8 pic.twitter.com/fA06pZ0kc5
— KANEKO Shingo, Fukushima University (@skane_Fukushima) February 10, 2026
Genetická analýza ukazuje, že mnoho současných jedinců představuje již více než pátou generaci hybridů. Přestože jejich jaderná DNA obsahuje směs domácích a divokých genů, mitochondriální DNA se postupně vrátila k divoké linii, což naznačuje, že hybridní populace se nyní kříží především s původními divokými prasaty. Výsledkem je stabilní, vysoce přizpůsobivá skupina zvířat, která se dokáže rychle rozmnožovat, je odolnější a nebojí se vstupovat do opuštěných měst.
Jak se mění ekosystém bez lidí
Zóna kolem Fukušimy dnes připomíná rozsáhlou přírodní laboratoř. Podobně jako v Černobylu dochází i zde k návratu volně žijících druhů, které v opuštěných oblastech našly klid a zdroje potravy. Kamerové pasti odhalily narůstající počty jelenů sika, asijských černých medvědů a dalších savců. Nejviditelnější jsou však hybridní prasata, která se volně pohybují po opuštěných ulicích, polích a lesích.
Výzkumy ukazují, že zvířata v této oblasti obsahují zvýšené hladiny radioaktivního cesia, které se dostalo do potravního řetězce. Přesto se zdá, že úrovně kontaminace nejsou dostatečné k tomu, aby způsobily výrazné zdravotní deformace nebo masové úhyny. Přítomnost radioaktivních izotopů však zůstává důvodem k dlouhodobé ostražitosti.
Hybridní prasata už ale nejsou jen zoologickou zajímavostí. Jak se lidé postupně vracejí do méně kontaminovaných oblastí, roste počet střetů. Zvířata ničí úrodu, vstupují do zahrad i opuštěných budov a komplikují obnovu zemědělství. Jejich inteligence a přizpůsobivost ztěžuje kontrolu populace a běžné metody odchytu často selhávají.
Situace tak otevírá širší otázky: Co se stane, když se člověk náhle stáhne z moderní krajiny? Jak rychle dokáže příroda proměnit území, které bylo po desetiletí kulturní krajinou? A jaké nové ekologické výzvy z toho mohou vzejít? Případ Fukušimy ukazuje, že kombinace genetické flexibility, opuštěné infrastruktury a rychle se měnícího prostředí může vytvořit zcela nové formy života, které se obtížně předvídají i regulují.