Schválně, máte to jinak? Na tohle byla potřeba studie? Chce se skoro říct. Přesto je to překvapení, protože studie ukazují, že až drastické záběry lidi milují, upozornění na citlivý nebo násilný obsah často spíše zvědavost podnítí.
Zprávu přinesla také česká média. Šlo o studii, která v roce 2025 zkoumala chování mladých lidí ve věku 17 až 25 let. Studie se účastnilo 261 respondentů, kteří byli požádání, aby si denně zapisovali, jestli se s těmito varovnými hláškami na sociálních sítích setkali, a jak na ně reagovali.
Spouštěcí varování mají lidem pomoci emocionálně se připravit na to, aby se s potenciálně negativním obsahem vyrovnali, pokud ho tedy chtějí vidět. Nebo ještě lépe, aby se mu úplně vyhnuli.
Varování? Naopak, pozornost to přitáhne
Vedoucí autorka a lektorka psychologie, Dr. Victoria Bridgland, říká, že výsledky zpochybňují předpoklad, že spouštěcí varování slouží jako ochranný nástroj pro zranitelné jedince.
„Zdá se, že varování před spouštěči u mnoha lidí podporují efekt ‚zakázaného ovoce‘, kdy když je něco tabu, často se to stává lákavějším,“ říká ve studii Dr. Bridgland z Fakulty pedagogiky, psychologie a sociální práce. Navíc 96 % studentů se rozhodlo přečíst si potenciálně spouštěcí pasáž, přestože jim byla nabídnuta alternativa k přečtení, která by spouštěcí pasáž nespouštěla ( Kimble a kol., 2021).
Nabízí se otázka, proč tomu tak je. Zakázané ovoce chutná lépe, tohle je ale notně zkažené ovoce. Něco jiného je podívat se na nahé tělo jako na „zakázané ovoce“ nebo sexuální scény, které jsou vám ještě zapovězeny, něco jiného je ale tvrdé násilí, krev a zabíjení.
Pod tímto skrytým obsahem se schovává obojí, např. grafické násilí, sexuálně explicitní obsah, nahota, ale často i formy umění, které s násilím nemají nic společného, jen tak vypadají, například jóga nebo scény ze shibari. Nikdy přesně nevíte,jak moc psychiku zatěžující scény se za varovnou hláškou budou skrývat.
Prvním spouštěčem, že mladí lidé budou toto varování ignorovat, je fakt, že takto skrytý obsah může působit exkluzivně, lákavě. Když poruší zákaz, nějak se odliší. Nakouknou do světa, kam každý nemůže.
Případ Charlieho Kirka byl exemplární příklad
Před nedávnem se navíc odehrál naprosto ukázkový příklad agresivity algoritmů.
„Musíme se posunout od domněnek a podívat se na to, co skutečně funguje,“ říká Dr. Bridgland. „Varování před spouštěči nemusí být vyloženě škodlivá, ale také nemusí pomáhat tak, jak si myslíme. Například mnoho lidí, kteří viděli klipy z nedávného atentátu na Charlieho Kirka, si tyto záběry uvědomovali, přestože předem viděli varování.“ Nutno však říci, že v prvních hodinách po atentátu tyto záběry ani skryty nebyly, volně se ve feedech nabízely a to s neskrývanou agresivitou. I těm, kteří jinak politickou scénu, ani podobná témata nesledovali.
Jsou lidé traumatizovaní? Ne vždy
Někdy platí, že lidé s rozvinutým PTSD, úzkostí nebo depresí na tento obsah mohou klikat častěji, protože je to pro ně sice stresující, ale také úlevný spouštěč nahromaděného napětí. Výzkum však ukázal, že u tohoto vzorku lidí tomu tak není. Tady by se však v úvahu mohlo brát i to, že ne každý může mít diagnózu, jejíž vývoj často trvá roky.
Lépe je tento obsah vůbec nemít
I když mohou signalizovat péči a ohleduplnost, důkazy naznačují, že jen málo dělají pro to, aby zabránily vystavení znepokojivému materiálu. Místo toho mohou pouze vzbudit zvědavost a vést uživatele k interakci s obsahem, který by jinak mohl ignorovat, píše web phys.org. Je třeba si také uvědomit, že většina tohoto obsahu je v podstatě zbytečný balast.
Kolik lidí se tedy tomuto obsahu vyhnulo?
Ve studii pouze zhruba 10 % účastníků uvedlo, že se vždy vyhýbali obsahu označenému spouštěcím varováním, když ho viděli. Výsledky potvrdilo více studií, lidé prostě v drtivé většině na toto varování nereagují, případně je ještě ponouká ke zhlédnutí.
Jsme tedy opět u otázky cenzury takových videí a příspěvků. O to více, že čas od času se dějí i „omyly“ sociálních sítí a záměrně v reels nabízí násilný obsah.
Stálá kontroverze, omyly a agresivita samotných příspěvků
Společnost Meta, jež Instagram vlastní, se uživatelům za chybu omluvila. Někteří si ale tenkrát mysleli, že jde o záměr, kdy se takto testovaly hranice, kam až lze zajít, nebo jaká bude reakce uživatelů? Navíc tyto násilné nebo skryté příspěvky jsou poté, co je přijmete, nabízeny uživatelům častěji a častěji.
To vše mohou být důvody, proč se jimi zabývat hlouběji a snažit se je ze sociálních sítí vymýtit úplně.