Mohlo by Aljašku pohánět něco jiného než nafta, plyn nebo ropa? Zdá se, jako by se pod zamrzlou aljašskou řekou skrýval zdroj energie a možná je tímto zdrojem energie stálý příval vody, který se pod ní skrývá.
Podle studie Unlocking Alaska’s Water Power Potential (Rogers, K. a Chase-Israel, J. (2024), kterou vydala National Hydropower Association, se celkový technický potenciál aljašských mořských energetických zdrojů odhaduje na 1 100 terawatthodin (TWh) ročně.
Co se skrývá pod zamrzlou řekou na Aljašce
Toto působivé číslo představuje přibližně 30 % celkové spotřeby elektřiny, kterou USA spotřebovali v roce 2023. Díky novým zdrojům financování a zdokonaleným technologiím bude Aljaška schopna využít svůj obrovský zdroj obnovitelné energie, a to vše díky hydrokinetickému systému, který byl pro tyto ledové podmínky vytvořen.
Ačkoli se na led často pohlíží jako na led nad vodní hladinou, nejslibnějším místem pro obnovitelnou energii je řeka Yukon. Potenciál řeky Yukon se zvyšuje zejména během drsnějších aljašských zim, kdy led blokuje tradiční zdroje energie. Výzkumníkům z Aljašské univerzity ve Fairbanksu (UAF) se podařilo pořídit snímky ledem pokryté řeky Yukon nejblíže vesnici Galena, což je místo, které se brzy stane zdrojem hydrokinetických testů.
Související článek
Fukušima nestačila? Japonsko zvažuje další jaderné reaktory
Před více než čtrnácti lety, v březnu 2011, se Japonsko stalo svědkem jedné z nejvážnějších jaderných katastrof v historii. Ničivé zemětřesení následované vlnou tsunami zaplavilo jadernou elektrárnu Fukušima Daiiči a spustilo sérii událostí, které vedly k částečnému jadernému roztavení. Tato událost si vynutila evakuaci tisíců lidí a zanechala nesmazatelnou stopu v kolektivní paměti země. Japonsko však i přes získané zkušenosti zvažuje návrat k jaderné energii.
Krásné na tom je, že pod ledem se nachází voda, která se neustále pohybuje a nabízí tak velký zdroj nevyužitého potenciálu. Nejnovější projekt Aljašského centra pro energii a energetiku (ACEP) při UAF, který získal od amerického ministerstva energetiky (DOE) finanční prostředky ve výši 1,5 milionu dolarů (33 milionů korun), má za cíl využít hydrokinetické turbíny mimo síť, které mohou fungovat v chladném počasí a využívat skryté proudění pod ledem jako způsob výroby energie.
Pochopení hydrokinetiky a její účinnosti pod ledem
Základním prvkem zařízení, které bude sloužit k získávání energie z pomalého proudění vody pod ledem, je reaktivní turbína s reverzibilními lopatkami (RRBT). Výzkumní pracovníci AECP ve spolupráci se společnostmi Creek Tides Energy and Power a Southwest Research Institute budou tuto turbínu nejprve zkoušet na hydrokinetickém testovacím místě na řece Tanana v Nenaně na Aljašce.
Ben Loeffler, který je hlavním řešitelem a koordinátorem Pacifického centra pro mořskou energii, uvedl, že tato iniciativa umožnila vyvinout technologii určenou pro dobré fungování v zamrzlých řekách na Aljašce. Tyto turbíny jsou prý dostatečně účinné, aby mohly pracovat pod ledovou hladinou, a zároveň berou ohled na dopad na životní prostředí a dbají na volně žijící živočichy v regionu.
What does 1,100 TWh even mean?
Energy Independence
25MAY2025https://t.co/tjWVYAJUgSLet’s break it down. Because “terawatt-hours” is a number that sounds impressive — but what does it actually translate to?
Enough energy to power 100 million homes for an entire year
Roughly…
— fj (@gecko39) May 25, 2025
Nepoužívají se žádné chemické látky ani podobná maziva, která by mohla ohrozit vodní prostředí v těchto řekách. Všechny environmentální protokoly DOE byly striktně dodržovány v naději, že Aljašce přinesou elektřinu po celý rok zpod povrchu ledu. Vzhledem k tomu, že se již hovořilo o objevech energie, která se nachází pod Arktidou, nemůžeme zřejmě odvést pozornost od Aljašky, která je nejrozmanitější oblastí Arktidy.
Konec drahé nafty pro aljašské obce
Vize ACEP má dvě části. Kromě samotného využití správného hardwaru bude grant DOE ve výši 500 000 dolarů (11 milionů korun) použit na rozvoj aljašských talentů, kteří budou stát v čele budoucnosti mořské energie. Nabídkou stáží, praktických výzkumných programů a také několika inženýrských vzdělávacích programů využívá UAF také místní potenciál pro zavádění těchto obnovitelných systémů.
S větším úsilím a podporou je záměrem vytvořit soběstačný ekosystém čisté energie na celém aljašském venkově. Všichni aljašští studenti vyškolení v rámci různých programů mohou pomáhat komunitám se zaváděním a údržbou hydrokinetických systémů.
Toto zjištění o nevyužitém potenciálu vodní energie na Aljašce ve výši 1 100 TWh/rok je významným objevem na cestě k lepší budoucnosti pro obyvatele Aljašky. Veškerou zásluhu na tom mají velkorysé investice a inovativní technologie, jako je RRBT. Voda proudící pod ledovým povrchem se brzy stane zdrojem čisté a místní energie, kterou budou využívat obyvatelé Aljašky. Zatímco úbytek ledu je pro obyvatele Aljašky stále ještě problémem, energie už pro ně možná nebude problémem.
Rozšíření obzoru: Budoucnost hydrokinetické energie
Hydrokinetická energie, která využívá sílu pohybující se vody bez nutnosti výstavby velkých přehrad, představuje slibnou hranici v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Potenciál této technologie přesahuje Aljašku. Řeky, přílivové a odlivové proudy a oceánské proudy nabízejí celosvětově obrovský, dosud nevyužitý zdroj čisté energie. Podle Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje energie (IRENA) by celosvětový potenciál mořské energie, včetně hydrokinetické, mohl do roku 2050 dosáhnout až 300 GW, což by významně přispělo ke světovému mixu obnovitelných zdrojů energie.
Na Aljašce se hydrokinetická energie nezaměřuje pouze na využití energie, ale také na vytvoření udržitelného a odolného energetického systému, který dokáže čelit výzvám, jež přináší změna klimatu. Závazek státu k obnovitelným zdrojům energie je patrný ze strategických plánů na snížení závislosti na fosilních palivech a přechod na čistší zdroje energie. Tento posun má zásadní význam pro zmírnění dopadů změny klimatu, které se již projevují v podobě tání ledovců a věčně zmrzlé půdy.
Rozvoj hydrokinetické energie na Aljašce by navíc mohl sloužit jako vzor pro další chladné regiony po celém světě. Ukázkou proveditelnosti a přínosů této technologie by Aljaška mohla inspirovat podobné iniciativy v zemích, jako je Kanada, Rusko a severské země, kde zůstávají rozsáhlé vodní zdroje z velké části nevyužity.
Při pohledu do budoucnosti by integrace hydrokinetické energie do aljašského energetického portfolia mohla také podpořit hospodářský růst. Rozvoj tohoto odvětví by mohl vytvořit pracovní místa v oblasti inženýrství, výroby a údržby a poskytnout tak nové příležitosti pro místní komunity. Kromě toho by vývoz aljašských odborných znalostí a technologií mohl stát v čele světového trhu s obnovitelnými zdroji energie.
Závěrem lze říci, že objevení potenciálu hydrokinetické energie na Aljašce ve výši 1 100 TWh/rok mění pravidla hry. Nejenže slibuje proměnu energetické krajiny státu, ale nabízí také plán pro udržitelný rozvoj energetiky na celém světě. Jak bude Aljaška pokračovat ve svých plánech, svět ji bude pozorně sledovat a bude se chtít poučit z jejích úspěchů a problémů při využívání síly vody pod ledem.