Takový astronomický jev byl objeven poprvé.
Ve vzdálenosti 415 světelných let od Země, v souhvězdí Kentaura, se nachází obří planeta o velikosti Jupiteru. Jedná se o planetu HIP 67522 b, která obíhá kolem své hostitelské hvězdy HIP 67522 mimořádně těsně a jeden oběh dokončí za pouhých sedm dní. Čím je tak výjimečná? Jedná se o první známou planetu, která se zřejmě nachází v neustálém stavu sebedestrukce. Tento zcela nový jev objevili astronomové, kteří pozorovali, že HIP 67522 b způsobuje na své hvězdě neustálé exploze.
Tým vědců pod vedením Ekateriny Ilin, astrofyzičky z Nizozemského institutu pro radioastronomii, zjistil, že planeta obíhá tak blízko své hvězdy, že její magnetické pole způsobuje masivní sluneční erupce. Je to poprvé, co byl pozorován přímý vliv planety na její hostitelskou hvězdu. Podrobná analýza tohoto jevu byla publikována v časopise Nature.
Zdá se, že planeta způsobuje obzvláště energetické erupce,“ vysvětluje Ilin ve svém prohlášení. Vlny, které vysílá podél siločar magnetického pole hvězdy, vyvolávají erupce v určitých časech. Energie vzplanutí je však mnohem vyšší než energie vln. Domníváme se, že vlny spouštějí blížící se exploze.
Související článek
Zjednodušeně řečeno, hvězdy jsou obří koule hořícího plazmatu, jehož nabité částice neboli ionty víří kolem jejich povrchu a vytvářejí silná magnetická pole. Tato pole se mohou „zaplést“, a když se rozpadnou, uvolní výbuchy záření nazývané sluneční erupce, často doprovázené výrony koronální hmoty, což jsou obrovské erupce povrchové plazmy.
Mnoho planet, včetně Země, má magnetická pole, což vedlo astronomy k tomu, že si dlouho kladli otázku, zda by planety na blízkých oběžných drahách kolem svých hvězd mohly narušit silná hvězdná magnetická pole natolik, aby způsobily erupce.
Aby tuto otázku prozkoumal, analyzoval Ilinův tým řadu hvězd pomocí družice NASA TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite), která vyhledává exoplanety pomocí detekce charakteristického zeslabení světla hvězd, když před nimi planety procházejí. Poté, co astronomové identifikovali HIP 67522 jako zajímavou, využili k dalšímu zkoumání družici Evropské kosmické agentury (ESA) Cheops (Exoplanet Characterisation Satellite).
Rychle jsme požádali o pozorovací čas u družice Cheops, která dokáže na požádání zaměřit jednotlivé hvězdy s vysokou přesností,“ dodává Ilin. S družicí Cheops jsme pozorovali další záblesky, takže celkový počet dosáhl 15. Téměř všechny přišly z našeho směru, když planeta přecházela před hvězdou, jak ji vidíme ze Země.
Klíčovým důkazem bylo zjištění, že k těmto vzplanutím dochází při přechodu planety před hvězdou. Z toho vědci usoudili, že planeta při svém oběhu hromadí energii a využívá ji ke „stimulaci“ magnetických siločar hvězdy jako strunu. Když tato rázová vlna projde magnetickým polem k povrchu hvězdy, vznikne silná erupce.
Tyto erupce pomalu erodují atmosféru planety, vrstvu po vrstvě, což nevyhnutelně povede k jejímu konci: z velikosti podobné Jupiteru se během příštích 100 milionů let stane podobná Neptunu. Jinými slovy, zmenší se přibližně třikrát.
Mám milion otázek, protože se jedná o zcela nový jev, takže podrobnosti ještě nejsou jasné,“ uzavírá Ilin. Za nejdůležitější nyní považuji dvě věci. První je sledování na různých vlnových délkách, abychom zjistili, jaký druh energie se při těchto vzplanutích uvolňuje; například ultrafialové a rentgenové záření je pro exoplanetu obzvláště škodlivé. A druhým je najít a studovat další podobné hvězdně-planetární systémy; tím, že se od jednoho případu přejde ke skupině 10 až 100 systémů, budou mít teoretičtí astronomové s čím pracovat.
Tento objev nejenže otevírá nové otázky týkající se interakce mezi planetami a hvězdami, ale mohl by mít také důsledky pro naše chápání vývoje planet a hvězd. Vědci doufají, že studiem více systémů, jako je HIP 67522 b, se jim podaří odhalit tajemství, jak tyto jevy mohou ovlivnit obyvatelnost planet a dynamiku hvězdných systémů.
Jev pozorovaný u HIP 67522 b rovněž vyvolává otázky o životnosti planet na oběžných drahách tak blízko svých hvězd. Kolik dalších planet by mohlo zažívat podobný osud? Hledání odpovědí na tyto otázky by mohlo vést k převratným objevům v oblasti astronomie.
Kromě toho by studium těchto extrémních interakcí mohlo poskytnout vodítko k poznání procesů probíhajících ve starších, méně aktivních systémech, což by astronomům pomohlo vytvořit přesnější modely hvězdného a planetárního vývoje.
S každým novým objevem se rozšiřuje poznání vesmíru a odhaluje se složitost a krása jevů, které se odehrávají mimo naši sluneční soustavu. HIP 67522 b je teprve začátkem nové éry ve zkoumání interakcí mezi planetami a hvězdami.