Ačkoli NASA považuje zařízení za satelity pro pravděpodobné vojenské účely, jejich jména dávají podnět k nejrůznějším dalším dohadům.
Čína nadále posiluje své vojenské pozice ve vesmíru. Většinou nenápadně, ale v poslední době si hraje na tajemnou. V Pentagonu teď jistě někdo důkladně zkoumá buddhistická božstva.
Až donedávna se náplasti čínských vesmírných misí nevyznačovaly originalitou. Měly tendenci dodržovat spíše šablonovitý design: kruhové tvary, směs červené a modré barvy a vlastenecké symboly. Něco se však mění. Viděli jsme to u nášivky pro poslední pilotovanou misi Šen-čou k vesmírné stanici Tiangong, která prolomila zaběhnuté pořádky trojúhelníkovým tvarem.
Související článek
Nyní si Ars Technica posvítila na čtyři zajímavé nášivky spojené se čtyřmi přísně tajnými starty družic. Tyto emblémy mají uměleckou kvalitu a barvy, které kontrastují s předchozími návrhy. Představují čtyři nebeské krále buddhismu. A tady to začíná být zajímavé.
Čtyři nebeští králové
Od března Čína vynesla na oběžnou dráhu čtyři tajné družice pojmenované po těchto buddhistických bozích. Podle tradice jsou čtyři nebescí králové ochranná božstva, která střeží čtyři světové strany před zlými silami a chrání Dharmu, Buddhovo učení. Otázkou je, zda jejich jména napovídají, k jakému účelu družice slouží, nebo zda Číňané hrají hru s klamnými informacemi.
V Číně jsou čtyři nebescí králové známí jako: Duōwén Tiānwáng, Strážce severu, „vše slyšící bůh“, zobrazovaný s deštníkem. Zēngzhǎng Tiānwáng, Strážce jihu, „bůh růstu“, s mečem. Chíguó Tiānwáng, Strážce východu, „ochránce národa“, držící strunný hudební nástroj. Guăngmù Tiānwáng, strážce západu, „vševidoucí bůh“, zobrazený s hadem.
Význam tajných satelitů
Shodně s touto ikonografií Čína vypustila čtyři vojenské satelity na geostacionární oběžnou dráhu, téměř 36 000 kilometrů nad rovníkem, kde mohou zůstat fixovány nad stejnou oblastí planety. Čtyři kosmické sondy byly obecně označeny jako Tongxin Jishu Shiyan, „zkušební družice komunikačních technologií“.
TJS-15 odstartovala 9. března na palubě rakety CZ-3B; její nášivka představuje Guăngmù, Strážce Západu. TJS-16 odstartoval 29. března na palubě rakety CZ-7A; jeho nášivka představuje Chíguó, Strážce východu. TJS-17 byla vypuštěna 10. dubna s další raketou CZ-3B; její nášivka odpovídá Duōwén, Strážci severu. A konečně 12. května odstartovala TJS-19 (v pořadí přeskočila TJS-18) s raketou CZ-3C; její nášivka představuje Zēngzhǎng, Strážce jihu.
Co nám říkají záhadná jména
Ačkoli je NASA považuje za „pravděpodobné vojenské družice“, jejich jména dávají podnět k nejrůznějším dalším dohadům. Všeslyšící bůh s deštníkem může být metaforou pro velkou rozmístitelnou anténu k zachycení slabých signálů, což by se hodilo pro špionážní nebo raketový systém včasného varování.
Je také možné, že čínské úřady schválily tyto nášivky bez dalšího pozadí nebo proto, aby odvedly pozornost od skutečného účelu satelitů. Co víme jistě, je, že tyto družice necestovaly samy. Pozemní sledovací zařízení zaznamenala objekty, které se zřejmě oddělily od družic TJS-15 a TJS-17 na geosynchronní dráze. Mohlo by se jednat o sub-satelity nebo jednoduše o raketové stupně.
Militarizace vesmíru
Americké vesmírné síly tyto družice sledují. Podle COMSPOC provedla koncem dubna jedna z inspekčních družic vesmírných sil GSSAP, známá jako USA-324, manévry blízkého přiblížení k družicím TJS-16 a TJS-17. Americká družice se přiblížila na vzdálenost 17 km od TJS-16 a 12 km od TJS-17 a „okukovala“ své nové sousedy nad západním Pacifikem.
Tato hra na kočku a myš je jen další známkou oživené militarizace vesmíru, kde chce Trumpova administrativa vybudovat bezprecedentní protiraketový štít zvaný „Golden Dome“. Jeden z návrhů je částečně založen na družicích Starlink společnosti SpaceX pro detekci raket a stál by 175 miliard dolarů (3,86 bilionu korun).
Vyhlídky do budoucna
Rostoucí vesmírná aktivita Číny spolu s jejím zaměřením na vývoj pokročilých vojenských technologií vyvolává v mezinárodním společenství obavy. Využívání družic pro sledování a špionáž není nic nového, ale nedostatek transparentnosti ohledně schopností a cílů těchto konkrétních družic zvyšuje nejistotu. Vypuštění těchto družic na geostacionární oběžnou dráhu navíc naznačuje, že mohou být určeny pro dlouhodobé sledovací operace, které by mohly zahrnovat shromažďování zpravodajských informací o vojenských aktivitách jiných zemí.
Soutěž ve vesmíru se neomezuje pouze na Čínu a Spojené státy. Své vesmírné kapacity zvyšují i další země, například Rusko a Indie. Moderní vesmírné závody se netýkají pouze průzkumu a vědy, ale také národní bezpečnosti a technologické nadvlády. V této souvislosti je zásadní, aby státy spolupracovaly na vytvoření mezinárodních norem a dohod, které by regulovaly využívání vesmíru pro vojenské účely, a zabránily tak eskalaci napětí, jež by mohlo mít globální důsledky.
Závěrem lze říci, že ačkoli se názvy čínských satelitů a jejich umělecké nášivky mohou zdát záhadné, ve skutečnosti je důležitá jejich funkce a dopad, který mohou mít na globální bezpečnost. Pokračující sledování těchto družic jinými státy je připomínkou důležitosti transparentnosti a spolupráce v oblasti vesmíru.