Černé díry jsou již dlouho předmětem fascinace a intenzivního studia astronomů. Tyto záhadné vesmírné entity jsou známé svou schopností pohlcovat vše ve svém okolí, včetně světla, hmoty, a dokonce i samotného času. Tento jev fascinuje vědce i širokou veřejnost a často vyvolává pocit tajemství a úžasu. Nedávný vývoj v teoretické fyzice však naznačuje, že naše chápání černých děr může být neúplné.
Abychom se mohli touto novou myšlenkou zabývat, musíme se nejprve znovu podívat na to, co o černých dírách víme. Tradičně se na ně pohlíží jako na vesmírné vysavače, které pohlcují vše, co se k nim příliš přiblíží. Tento koncept má kořeny v Obecné teorii relativity Alberta Einsteina, publikované v roce 1915, která popisuje černé díry jako oblasti, kde přestávají platit fyzikální zákony, jak je známe. Průlomová studie Sheffieldské univerzity však tuto představu zpochybňuje tím, že do modelu černých děr začleňuje kvantovou mechaniku.
Vědci navrhují, že místo „absolutního konce“ by singularita v centru černé díry mohla být nahrazena oblastí intenzivních kvantových fluktuací. To znamená, že čas a prostor by nemusely zmizet, ale místo toho projít fázovým přechodem. Přichází koncept bílé díry.
„V kvantové mechanice čas, jak ho chápeme, nemůže skončit, protože systémy se neustále mění a vyvíjejí,“ vysvětlil tým ze Sheffieldu.
Související článek
Od černé díry k bílé díře
Ačkoli myšlenka bílých děr není nová, poprvé byla teoreticky popsána v roce 1915 spolu s černými dírami v Einsteinově obecné teorii relativity. Bílé díry jsou v podstatě opakem černých děr; hmotu, energii a dokonce i čas spíše vypuzují, než aby je pohlcovaly. Až dosud byly bílé díry považovány za matematickou kuriozitu bez empirických důkazů. Aplikace kvantové mechaniky v této nové studii však naznačuje, že singularita není konečným bodem, ale přechodem, který potenciálně vede k bílé díře.
Tento koncept naznačuje, že bílá díra by mohla být více než jen výstupním bodem; mohla by představovat počátek něčeho nového, podobného „lokálnímu velkému třesku“. To zpochybňuje naše chápání vesmírných událostí a naznačuje, že vesmír může být propojenější, než se dosud předpokládalo.
Zpochybnění samotného konceptu času
Jedním z nejzajímavějších aspektů tohoto výzkumu je zpochybnění samotného konceptu času. Tradičně se na čas pohlíží buď jako na absolutní, nebo relativní vůči pozorovateli, jak to předpokládal Einstein. Výzkumníci však navrhují, že čas by mohl být neodmyslitelně spojen s temnou energií, tajemnou silou, která pohání rozpínání vesmíru.
„Ačkoli je čas obecně považován za relativní vůči pozorovateli, v našem výzkumu je čas odvozen od záhadné temné energie, která prostupuje celým vesmírem. Hypoteticky by bylo možné, aby pozorovatel prošel černou dírou, prošel tím, co považujeme za singularitu, a vynořil se na druhé straně bílé díry,“ uzavřel Dr. Gielen, jeden z autorů studie.
Přestože bílé díry zůstávají teoretickou záležitostí, jejich potenciální existence by mohla způsobit převrat v našem chápání vesmíru. Tato hypotéza otevírá nové možnosti zkoumání vesmírných jevů a zpochybňuje dlouho zažitá přesvědčení o povaze reality. Například NASA dokonce spekulovala, že bychom mohli žít uvnitř černé díry, což je představa, která podtrhuje složitost a tajemnost našeho vesmíru.
Jak pokračujeme ve zkoumání těchto vesmírných záhad, jedno je jasné: naše chápání vesmíru se neustále vyvíjí a každý objev nás přibližuje k odhalení tajemství kosmu.