Podle nové klasifikace, kterou ve čtvrtek představil Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) a která má umožnit lepší ochranu tohoto zranitelného zvířete, existují čtyři druhy žiraf, nikoliv pouze jeden.
Žirafa, původně přirovnávaná k jelenovi, dostala na konci 18. století vlastní rod: Giraffa camelopardalis, připomíná ve své zprávě odborná skupina IUCN pro žirafy a okapi. Organizace upřesňuje různé klasifikace, které byly od té doby tomuto výhradně africkému zvířeti přisouzeny na základě morfologických, genetických a environmentálních prvků.
Z devíti na čtyři
Žirafa, která byla historicky považována za jeden druh zahrnující devět poddruhů, se podle skupiny IUCN ve skutečnosti skládá ze čtyř druhů. Jedná se o žirafu severní (Giraffa camelopardalis), žirafu síťovanou (Giraffa reticulata), žirafu masajskou (Giraffa tippelskirchi) a žirafu jižní (Giraffa giraffa).
Toto rozlišení umožňuje „jemnější pochopení hrozeb a příležitostí pro ochranu těchto různých druhů v různých oblastech, které v Africe obývají“, uvádí se v prohlášení.
Od roku 2016 je žirafa v Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN vedena jako „zranitelná“, zatímco v předchozím hodnocení v roce 2010 byla ještě považována za „nejméně dotčenou“. V kontinentálním měřítku se počet žiraf mezi lety 1985 a 2015 snížil přibližně o 40 % na přibližně 98 000 jedinců, uvádí IUCN, který však identifikoval odlišnou regionální dynamiku. Zatímco v jižní Africe byl zaznamenán pozoruhodný nárůst, ve východní a střední Africe došlo k vážnému poklesu, zdůraznil IUCN v roce 2019.
Počty se znovu mění
Nová klasifikace zahrnuje všech devět původních poddruhů, které jsou nyní rozděleny mezi čtyři druhy. Jako například žirafa núbijská, která je závislá na druhu Giraffa camelopardalis, nebo žirafa angolská, která je závislá na druhu Giraffa giraffa.
Význam této nové klasifikace spočívá v tom, že každý druh žirafy čelí ve svém prostředí specifickým hrozbám. Například žirafa severní, která obývá především konfliktní oblasti ve střední Africe, čelí významným rizikům v důsledku pytláctví a ztráty životního prostředí. Na druhou stranu žirafu masajskou, která se vyskytuje v Keni a Tanzanii, ohrožuje rozšiřování zemědělství a fragmentace biotopů.
Díky této nové klasifikaci může být úsilí o ochranu přírody cílenější a účinnější a přizpůsobené konkrétním potřebám jednotlivých druhů. Vládám a ochranářským organizacím také umožňuje stanovit priority zdrojů a strategií pro účinnější ochranu těchto majestátních tvorů.
Přehodnocení žiraf na čtyři odlišné druhy nejen mění naše vědecké chápání těchto zvířat, ale má také významné důsledky pro jejich ochranu. Vzhledem k tomu, že čelíme celosvětové krizi biologické rozmanitosti, má tento druh výzkumu a klasifikace zásadní význam pro zachování přírodního bohatství naší planety.