Kombinace dlouhého doletu, vícenásobného užitečného zatížení a přizpůsobivosti činí z Kh-101 jednu z nejuniverzálnějších a nejznepokojivějších zbraní v současném ruském arzenálu.
Operace Pavučina nad ruskými leteckými základnami odhalila, že moskevské bombardéry jsou připraveny a vyzbrojeny řízenými střelami Kh-101 pro nadcházející ofenzívu. Jedná se o zbraň s mezikontinentálním doletem, která jim umožňuje zasáhnout cíle na celém ukrajinském území, aniž by opustily ruský vzdušný prostor. Tyto rakety, vybavené systémy stealth, elektronickými protiopatřeními a 400kilogramovými hlavicemi, se staly jedním z pilířů ruské ofenzívy.
Ruský útok na ukrajinské město Černivci 11. července potvrdil operační použití varianty řízené střely Kh-101 vybavené kazetovou hlavicí, což znamená nebezpečný vývoj v používání ruských strategických zbraní. Na záběrech natočených z bytu během útoku je vidět střelu klesající pod ostrým úhlem, po níž následuje několik po sobě jdoucích výbuchů, typických pro submuniční nálož.
Související článek
Dopad si vyžádal dva mrtvé, čtrnáct zraněných a značné škody na civilní infrastruktuře, včetně obytných a administrativních budov a vozidel. Nejvíce znepokojující je, že cíl se nacházel jen několik kilometrů od členského státu NATO, Rumunska, což podtrhuje rostoucí blízkost ruských útoků k hranicím Severoatlantické aliance.
Modernizace Kh-101
Kh-101, pro NATO známá jako AS-23A Kodiak, je ze vzduchu odpalovaná řízená střela vyvinutá Ruskem pro úderné mise na dlouhé vzdálenosti s nízkým detekčním profilem. Ve službě je od počátku roku 2010 a dříve byla testována v Sýrii, její dolet může přesáhnout 4 000 kilometrů. Odpaluje se ze strategických bombardérů Tu-95MS nebo Tu-160 a od začátku plnohodnotné invaze v roce 2022 se hojně používá zejména proti ukrajinské energetické infrastruktuře a vojenským cílům.
Nově nasazená verze, vybavená kazetovou hlavicí, představuje významný posun v operační doktríně směrem k útokům na městské oblasti nebo distribuované cíle, jako jsou protivzdušné obrany, letištní plochy, sklady nebo shluky vozidel.
Submunice a důsledky
Kazetová munice rozptyluje desítky nebo dokonce stovky malých pum nebo pumiček na rozsáhlém území, čímž zvyšuje plochu ničení, ale také dlouhodobé riziko. Mnohá z těchto submunic nevybuchne při dopadu a zůstává aktivní, což představuje smrtelnou hrozbu pro civilní obyvatelstvo po řadu let.
Ačkoli používání těchto zbraní zakazuje Úmluva o kazetové munici, Rusko ani Ukrajina tuto smlouvu nepodepsaly, což umožňuje jejich používání bez přímých právních důsledků, i když v přímém rozporu s mezinárodním humanitárním právem. Použití takové verze Kh-101 na hustě obydlené město potvrzuje záměrnou snahu zvýšit psychologický a lidský dopad bombardování.
Úpravy a technický vývoj
Není to poprvé, co byly v průběhu války zaznamenány úpravy letounu Kh-101. Již byly zdokumentovány verze s dvojitou výbušnou náplní, kombinující konvenční bojovou hlavici s tříštivou hlavicí, a také varianty vybavené infračervenými světlicemi a systémy elektronického protiopatření, které mají uniknout protivzdušné obraně.
Některé z těchto konfigurací snižují dolet střely kvůli větší hmotnosti nebo nižší kapacitě paliva, ačkoli tento faktor není relevantní, pokud se cíle nacházejí uvnitř Ukrajiny. Výskyt zbytků upravené hlavice v roce 2024 již naznačoval použití této verze se submunicí a její existenci následně potvrdily ruské vojenské zdroje a specializované kanály napojené na Kreml, které zdůraznily její užitečnost proti rozmístěným cílům, které bylo dosud obtížné účinně zasáhnout.
Symbolická hranice konfliktu
Skutečnost, že raketa byla použita proti Černivcům, městu na západní Ukrajině vzdálenému pouhých 30 kilometrů od Rumunska, zvyšuje strategický rozměr incidentu. Nejde jen o použití nákladné zbraně dlouhého doletu proti civilnímu cíli, ale také o implicitní vzkaz, který Rusko vysílá tím, že tyto útoky umisťuje do blízkosti hranic NATO.
Je jisté, že ačkoli byl Kh-101 během války často používán, jeho uzpůsobení k nošení submunice a použití v oblastech tak blízko spojeneckého území je formou psychologického a geopolitického nátlaku, který lze jen těžko ignorovat.
Masová produkce
Toto je poslední etapa, kterou je třeba analyzovat: schopnost Ruska udržet a dokonce zvýšit výrobu Kh-101 navzdory mezinárodním sankcím. Zpočátku Rusko vyrábělo přibližně 56 kusů ročně, do roku 2024 se mu podařilo zvýšit výrobu na 50 raket měsíčně, přičemž do roku 2025 plánuje překročit 600 kusů.
Tohoto nárůstu se podařilo dosáhnout díky využití komponentů dovážených z Číny a sítě krycích společností, které obcházejí technologická omezení uvalená Západem. Jinými slovy, Kreml nejenže udržuje svůj strategický útočný potenciál, ale rozšiřuje jej, přičemž do něj začleňuje technologická vylepšení a nové varianty přizpůsobené divadlu operací.
Rostoucí hrozba
Výskyt kazetové hlavice Kh-101 v ukrajinském konfliktu signalizuje doktrinální vývoj ve způsobu, jakým Rusko využívá svůj přesně naváděný arzenál. Zatímco dříve byly tyto střely vyhrazeny pro útoky na kritickou infrastrukturu, jejich použití proti obytným oblastem a s typem užitečného zatížení zakázaným velkou částí mezinárodního společenství naznačuje strategii zaměřenou na brutální odstrašení, teror a nasycení obrany.
Footage showing one of Russia's Kh-101 cruise missile strikes on Chernivtsi City. The missile was equipped with a cluster warhead. https://t.co/dsaqA3QRWz pic.twitter.com/kBahd9nuUA
— AMK Mapping(@AMK_Mapping_) July 12, 2025
Tento precedens rovněž otevírá prostor pro podobné útoky v budoucnosti a zdůrazňuje naléhavost posílení systémů protivzdušné obrany na západní Ukrajině a v oblastech sousedících se zeměmi NATO. Střela Kh-101 již není jen přesnou střelou: nyní se jedná o univerzální víceúčelovou platformu, jejíž přítomnost představuje přímou, dokonce symbolickou hrozbu pro stabilitu východního křídla Evropy.
Kh-101 je jasným příkladem toho, jak se vojenská technologie vyvíjí podle potřeb moderního bojiště. S rozvojem raketových technologií se přesnost a dolet staly klíčovými vlastnostmi, které zemím umožňují vysílat sílu na velké vzdálenosti bez nutnosti nasazení pozemních jednotek. Používání těchto technologií v konfliktech, kde jsou ohroženi civilisté, však vyvolává vážné etické a právní otázky, které musí mezinárodní společenství urychleně řešit.