V honbě za vodíkovými řešeními jsme udělali jednu z největších chyb v historii.
Přestože je vodík klasifikován jako palivo budoucnosti, o duhových barvách vodíku a různých technologiích používaných k jeho výrobě se téměř nemluví. Zejména zelený vodík byl vyroben s využitím obnovitelných zdrojů energie, jako je vítr a slunce, a nabízí příslib energie s nulovými emisemi uhlíku bez újmy na klimatu. Rostoucí nadšení pro potenciál vodíku umožnilo, aby se nejšpinavější forma vodíku, známá jako černý vodík, udržela a dokonce rozšířila. Zelený vodík je často prodáván jako hrdina trhu s čistou energií, zatímco černý vodík je padouch.
Proč taková nevraživost vůči černému vodíku?
Je třeba poznamenat, že černý vodík se vyrábí z černého uhlí, což je fosilní palivo s vysokou uhlíkovou náročností, které se stále hojně využívá. V mnoha případech je součástí i hnědé uhlí nebo lignit, zejména pokud výrobní proces zahrnuje zplyňování uhlí. Při této metodě sice vzniká vodík, ale uvolňuje se při ní obrovské množství oxidu uhličitého a dalších znečišťujících látek. Černý vodík jako takový je pravděpodobně ekologicky nejškodlivějším typem vodíku v rámci, jak se říká, „vodíkového spektra“.
Přestože se vodíku přiřazují barevná označení, jako je zelený vodík, růžový vodík a modrý vodík, žádná z těchto forem se od sebe příliš neliší. Všechny formy vodíku jsou bezbarvé plyny, takže barvy jsou pouze metafory, které představují způsob výroby spolu s dopadem na životní prostředí. Na stupnici barev vodíku způsobuje černý vodík největší znečištění a je nejméně udržitelným vodíkem, který má velmi daleko k čisté nulové budoucnosti, která je naléhavě potřebná.
Únos zeleného vodíku černým vodíkem
Předpokladem vodíkového hospodářství byla dekarbonizace. Zelený vodík vyráběný elektrolýzou poháněnou obnovitelnými zdroji energie vypouští při výrobě a používání nulové emise CO₂. Nicméně v rámci projektů zeleného vodíku vědci naznačují, že „vložené emise“ uvolňované při výrobě infrastruktury pro obnovitelné zdroje energie prostě nelze ignorovat.
Zelený vodík se potýká s problémem rozsahu a cenové dostupnosti, což vede některé státy a korporace k tomu, že zdvojnásobují nejšpinavější variantu: černý vodík. Přechod k černému vodíku je zdůvodňován tím, že je levnější, zavedený a mnohem snadněji se vyrábí. Země jako Japonsko a Austrálie se v poslední době pustily do projektu, který využívá hnědé uhlí v Austrálii k výrobě vodíku, jenž je následně zkapalněn a odeslán do Japonska. Tento přístup, prodávaný jako řešení s nízkými emisemi, zastírá obrovské emise vznikající ve fázi výroby.
Přechod k černému vodíku je úplným odklonem od udržitelnosti, po které občané touží. Přechod k černému vodíku také podkopává důvěryhodnost vodíku jako klimatického řešení a odvádí zdroje od čistších a dlouhodobějších alternativ. Pokrok je tak maskován jako energetické greenwashing.
Neustálé používání černého vodíku a výzva ke změně
Neustálé používání černého vodíku je selháním politiky. Je třeba si uvědomit, že energetické systémy jsou formovány politickými i ekonomickými rozhodnutími a současná rozhodnutí by případně vedla pouze ke krátkodobým ziskům. Černý vodík je vhodným náhradním řešením, protože zelený vodík je příliš drahý a země nejsou ochotny do těchto obnovitelných zdrojů energie nadále výrazně investovat.
Používání černého vodíku neřeší problém náhrady systému založeného na fosilních palivech, ale vytváří krizi.
Aby země tuto krizi zvládly, musí zvážit:
- Zákaz používání uhlí při výrobě vodíku nebo jeho postupné ukončení s jasným termínem.
- Přesun dotací a pobídek směrem ke skutečně ekologickému získávání vodíku.
- Zajištění transparentnosti při označování vodíku, kdy mezinárodní certifikační systémy identifikují a dokonce penalizují výrobu vodíku s vysokými emisemi uhlíku.
Dbát na varování
Tím, že dovolíme, aby v narativu převládl černý vodík, vytváříme chmurnou budoucnost. Problém s přeměnou vodíku na černý se kupí na iluzi pokroku bez skutečné změny. Možná, že objev solárního vodíku povede k dostatečným zásobám neobnovitelných zdrojů energie.
Pochopení spektra vodíku
Pro lepší pochopení důsledků černého vodíku je zásadní proniknout do vodíkového spektra. Toto spektrum kategorizuje vodík na základě způsobů jeho výroby a dopadu na životní prostředí. Zelený vodík, vyráběný elektrolýzou s využitím obnovitelné energie, je nejčistší formou. Modrý vodík je sice stále závislý na fosilních palivech, ale zachycuje a ukládá emise uhlíku, takže je ekologičtější variantou než černý vodík. Šedý vodík se naproti tomu vyrábí ze zemního plynu bez zachycování emisí, čímž významně přispívá ke skleníkovým plynům.
Ekonomické a environmentální důsledky
Ekonomický půvab černého vodíku spočívá v jeho nákladové efektivitě a zavedené infrastruktuře. Náklady na životní prostředí jsou však ohromující. Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) má výroba vodíku z fosilních paliv bez zachycování uhlíku za následek více než 830 milionů tun emisí CO₂ ročně, což odpovídá kombinovaným emisím Spojeného království a Indonésie. To zdůrazňuje naléhavou potřebu přechodu na čistší metody výroby vodíku.
Globální iniciativy a vyhlídky do budoucna
Několik zemí si uvědomuje potřebu přechodu na čistší vodík. Například Evropská unie si v rámci své Zelené dohody stanovila ambiciózní cíle vyrábět do roku 2030 10 milionů tun vodíku z obnovitelných zdrojů. Podobně Spojené státy investují do výzkumu a vývoje s cílem snížit náklady na výrobu ekologického vodíku. Tyto iniciativy mají zásadní význam pro snížení uhlíkové stopy vodíku a dosažení globálních cílů v oblasti klimatu.
Závěr
Pokračující závislost na černém vodíku je krokem zpět v boji proti změně klimatu. Je nezbytné, aby vlády, průmysl a spotřebitelé upřednostňovali udržitelná vodíková řešení. Investicemi do zeleného vodíku a dalších obnovitelných technologií můžeme připravit půdu pro čistší a udržitelnější budoucnost.