Návštěvníci ze zemí mimo Evropskou unii, Island, Lichtenštejnsko nebo Norsko platí od středy více za vstupenky do několika muzeí a památek ve Francii, například do Louvru, Versailles, Sainte-Chapelle, Opéra Garnier nebo Château de Chambord.
V Louvru se vstupné pro návštěvníky ze zemí mimo EU zvýšilo z 22 na 32 eur, v zámku Versailles z 22 na 25 eur a v Sainte-Chapelle z 16 na 22 eur.
Mezi těmi, kterých se to týkalo hned první den, byl i pár z Londýna, který přijel do Paříže. Paní je původem Ukrajinka, ale její pas je britský. On je z Maďarska. Při příchodu do Louvru, největšího a nejnavštěvovanějšího muzea na světě, byli nuceni zaplatit rozdílné ceny: 32 a 22 eur.
„Jako pár bychom chtěli platit stejně, ale moje vstupenka je dražší, protože nejsem z Evropy, a to mi nepřipadá fér,“ řekla Olga, obyvatelka Spojeného království, které v roce 2020 opustilo Evropskou unii.
Opatření vyhlásila na konci roku 2025 ministryně kultury Rachida Datiová s cílem zaplatit údržbu národního dědictví, kde probíhají velké restaurátorské projekty, jako je například desítky let trvající renovace Sainte-Chapelle nebo Opéra Garnier, jejíž fasáda je stále zakrytá a kvůli rekonstrukci se budou muset uzavřít její hlavní scény.
„Když už to chtějí udělat, možná by měli rozdělit celkovou částku na zvýšení a přidat ji všem vchodům, a ne nás takhle rozdělovat, protože to není spravedlivé,“ postěžovala si Olga.
Navzdory odpůrcům iniciativy se najdou i zastánci, jako například Jaunet, starší Francouz, který si nemyslí, že je to nespravedlivé, a který řekl, že souhlasí se „vším, co zvýhodňuje Evropany oproti zbytku světa„, ať už jsou to „Číňané, Rusové nebo Američané„.
Rodina Mexičanů, která již několik týdnů cestuje po Evropě, nyní opatření chápe, přestože je bude stát více, vzhledem k tomu, že podle slov jednoho z jejích členů, Carlose Acosty, „v Evropské unii neplatí daně„.
Jeho sestra Yocelyn Acosta dodává, že podobná politika se uplatňuje i v její zemi: „Na vstupenky, atrakce, muzea nebo různá taková místa mají speciální sazbu pro místní obyvatele ve výši 50 %, takže mi to nepřijde tak divné,“ vysvětluje.
Zatímco Carlos uvedl, že toto opatření považuje za spravedlivé, pokud zvýšení není „stratosférické“, zvýšení cen mu připadá obzvláště šokující vzhledem ke kalibru muzeí, kterých se týká.
„Věděli jsme, že v některých turistických oblastech a na některých atrakcích jsou vstupenky pro občany mimo EU dražší, ale nenapadlo mě, že se to stane v muzeu, jako je Louvre,“ řekl s odkazem na Louvre.
Ministerstvo kultury tuto iniciativu hájí a tvrdí, že ceny jsou stále v souladu s cenami v jiných velkých muzeích ve světě. Například vstupné do Metropolitního muzea v New Yorku stojí 30 dolarů (asi 25,5 eura).
Kromě toho připomíná, že na světě existuje mnoho turistických památek, které již nyní zavádějí vyšší cenu pro cizince, například Tádž Mahal v Indii nebo Zakázané město v Pekingu.
Taková opatření nejsou v oblasti kulturní turistiky novinkou. V průběhu let zavedlo několik zemí diferencované sazby pro zahraniční návštěvníky jako způsob kompenzace nákladů na udržování a ochranu kulturního dědictví. V některých případech tyto poplatky pomáhají financovat projekty obnovy a konzervace, které mají zásadní význam pro zachování historické a kulturní integrity těchto památek.
V případě Louvru, kde se nacházejí mistrovská díla jako Mona Lisa a Venuše z Milé, jsou údržba a restaurování nezbytné pro zachování těchto děl pro budoucí generace. Muzeum, které každoročně navštíví miliony návštěvníků, čelí neustálým výzvám, jak sladit ochranu s přístupem veřejnosti.
Stejně tak palác ve Versailles, známý svými bohatými zahradami a slavným Zrcadlovým sálem, vyžaduje neustálou údržbu, aby byla zachována jeho barokní nádhera. Dodatečné poplatky pro neevropské návštěvníky by mohly být považovány za příspěvek k zachování tohoto kulturního dědictví.
Louvre among the French museums that will raise prices for tourists from outside the European Union.
byu/superdouradas ineurope
Diskuse o diferencovaných poplatcích v kulturních památkách nakonec odráží širší debatu o přístupu ke světovému kulturnímu dědictví a o tom, jak spravedlivě financovat jeho zachování. Zatímco někteří považují takové poplatky za nezbytnou formu financování, jiní je vnímají jako překážku všeobecného přístupu ke kultuře.