Čínské stíhačky se v posledních dnech nebezpečně přibližují k tchajwanským letounům, vypalují světlice a porušují středovou linii průlivu. Místo symbolických gest tak přichází fáze fyzické eskalace – a svět napjatě sleduje, kam až je Peking ochoten zajít.
Čína už léta utužuje své sevření Tchaj-wanu neustálým a promyšleným tlakem: stále častějšími nálety, rozsáhlými námořními cvičeními, symbolickým překračováním střední linie průlivu a vojenským nasazením, které má bez jediného výstřelu připomínat, že ostrov je pod neustálým dohledem. Tato strategie opotřebování, která se skládá z demonstrace síly a řízené dvojznačnosti, poznamenala vztahy mezi Pekingem a Tchaj-pejí dávno předtím, než současný puls dosáhl znepokojivé úrovně.
Jedna (další) červená linie
Jestliže jsme před několika týdny informovali, že Čína učinila kvalitativní krok ve svém vojenském tlaku na Tchaj-wan tím, že překročila vzdušný prostor ostrova vojenským dronem, nyní své úsilí zdvojnásobila a od zastrašovacích manévrů přešla k přímým vzdušným střetům s pilotovanými stíhačkami, které létají na metry daleko a vypalují světlice v blízkosti tchajwanských letadel, což je eskalace, která znásobuje riziko nehody a mění zastrašování v něco, co má mnohem blíže k úmyslnému střetu.
Během cvičení „Mise spravedlnosti“ se letouny J-16 Lidové osvobozenecké armády nejen nebezpečně přiblížily k tchajwanským F-16, když je přilétaly zachytit poblíž středové linie průlivu, ale dokonce vystřelily světlice na krátkou vzdálenost, což je manévr považovaný za nebezpečný i podle náročných vojenských standardů a odklon od předchozích, nepřímějších provokací.
Od symbolického nátlaku k fyzickému riziku
Během pouhých 24 hodin překročily desítky čínských letadel střední linii průlivu a pronikly do vzdušného prostoru kontrolovaného Tchaj-wanem, což ukazuje na vzorec chování, jehož cílem již není pouze nasycení radarů nebo vyslání politického poselství, ale vystavení nepřátelských pilotů extrémním situacím.
China steps up dangerous air encounters near Taiwan https://t.co/yvGgoytAAH
— Financial Times (@FT) February 10, 2026
Na rozdíl od rušení radarů nebo přítomnosti vojenských bezpilotních letounů tato centimetrová střetnutí vnášejí mnohem nebezpečnější lidský a fyzický faktor, kdy chyba, turbulence nebo reakce na koleno mohou vyvolat okamžitou krizi mezi Čínou a Tchaj-wanem.
Zastrašující manévry
Akce se neomezovaly jen na přímé obtěžování: čínské stíhačky používaly taktiku stealth, když létaly v blízkosti bombardérů H-6K, aby se vyhnuly radarům, a podle tchajwanských místních médií se „ostentativně“ odhalovaly předváděním raket na krátkou vzdálenost, přičemž tyto manévry pozorovatelé přirovnávali k historickým trikům vojenské infiltrace.
List Financial Times připomněl, že toto chování, které některé zdroje popisují spíše jako chování „tyrana“ než profesionálního pilota, posiluje pocit, že Peking zkouší nové hranice rizika, aby odhadl reakci Tchaj-wanu a spojenců.
Regionální vzorec
To, co se stalo v okolí Tchaj-wanu, není ojedinělá událost, ale součást sledu incidentů, při nichž čínské letectvo zvýšilo tón vůči sousedním zemím, jako jsou Japonsko a Filipíny, včetně rušení radaru a vypalování světlic na hlídková letadla.
Analytici varují, že dalším logickým krokem v této eskalaci by mohlo být rutinní operování ve vzdálenosti 12 námořních mil od tchajwanského teritoriálního vzdušného prostoru, což by exponenciálně zvýšilo riziko srážky nebo ozbrojené konfrontace.
Politický tlak a riziko nekontrolovaného konfliktu
Tato zvýšená odvaha se rovněž shoduje s medializovanými změnami v čínském velení a s politickým tlakem Si Ťin-pchinga na ozbrojené síly, aby demonstrovaly svou připravenost na případný konflikt, což by mohlo piloty a velitele tlačit k riskování, kterému se dříve vyhýbali.
V tomto světle Peking nejenže překročil další červenou linii vůči Tchaj-wanu, ale vstoupil do fáze, kdy zastrašování ze vzduchu již není vypočítavou hrou, ale mnohem nebezpečnějším hazardem, který může mít výbušné důsledky pro regionální stabilitu a vznik „třetích stran“ na šachovnici.
Historické a geopolitické souvislosti
Pro lepší pochopení této situace je zásadní vzít v úvahu historické a geopolitické souvislosti obklopující Čínu a Tchaj-wan. Od konce čínské občanské války v roce 1949, kdy Komunistická strana Číny převzala kontrolu nad pevninou a Kuomintang se stáhl na Tchaj-wan, funguje ostrov jako autonomní stát. Čína však považuje Tchaj-wan za darebáckou provincii a slíbila, že jej znovu sjednotí s pevninou, v případě potřeby i silou. Tento spor je stálým zdrojem napětí v regionu a kamenem úrazu v mezinárodních vztazích, zejména se Spojenými státy, které prostřednictvím zákona o vztazích s Tchaj-wanem z roku 1979 udržují strategickou podporu Tchaj-wanu.
Mezinárodní reakce
Mezinárodní společenství sleduje eskalaci napětí v Tchajwanském průlivu s rostoucím znepokojením. Zejména Spojené státy zopakovaly svůj závazek bránit Tchaj-wan, což by v případě eskalace nepřátelství mohlo znamenat přímý konflikt s Čínou. Kromě toho ostatní země v regionu, například Japonsko a Austrálie, vyjádřily znepokojení nad jednáním Číny v obavě, že by mohlo destabilizovat indo-pacifický region.
Hospodářské důsledky
Tchajwanský průliv je klíčovou námořní trasou, kterou prochází významná část světového obchodu. Konflikt v této oblasti by mohl mít globální hospodářské důsledky, narušit dodavatelské řetězce a ovlivnit finanční trhy. Kromě toho je Tchaj-wan světovým lídrem ve výrobě polovodičů a jakékoli narušení jeho výrobní kapacity by mohlo mít významný dopad na globální technologický průmysl.
Nejistá budoucnost
Za současné situace je budoucnost čínsko-tchajwanských vztahů nejistá. Zatímco někteří analytici naznačují, že Čína možná testuje hranice mezinárodní reakce, jiní varují, že jakýkoli chybný odhad by mohl vést k otevřenému konfliktu. Mezinárodní společenství pozorně sleduje vývoj a je si vědomo, že rovnováha sil v Indopacifiku by se mohla dramaticky změnit.