Čína otevřela výpočetní síť, která propojuje datová centra po celé zemi do jediné virtuální AI superinfrastruktury. Cílem není jen výzkum nebo průmysl – ale učinit z výpočetního výkonu základní službu pro celou společnost. Tento projekt může zásadně proměnit rovnováhu sil v globálním závodu o umělou inteligenci.
Již několik let panuje obecná představa, že Čína sází na umělou inteligenci ve velkém. Skutečnost je však taková, že jde o podcenění. Asijský gigant právě slavnostně otevřel něco, co oficiální média popisují jako „superpočítač v pevninském měřítku“: síť výpočetních center rozprostřených na vzdálenost 2 000 km do jediného výpočetního fondu umělé inteligence. Nejde jen o nové datové centrum: je to další součást národní strategie, která v tichosti doutná už několik let.
Překvapivé je, že tato infrastruktura nevznikla jen tak přes noc: je výsledkem desetiletého plánování a investic a jejím cílem je upevnit pozici země jako světové velmoci v oblasti vývoje umělé inteligence s možnostmi, které byly dosud vyhrazeny centralizovaným superpočítačům. Projekt je součástí čínského plánu „nové infrastruktury“ zahájeného v roce 2020, který jako pilíře budoucího hospodářského růstu upřednostňuje sítě 5G, datová centra, cloud computing a platformy umělé inteligence.
Distribuovaný výkon jako jeden „stroj“
Ve skutečnosti se spíše než o počítač jedná o centrum, rozbočovač tvořený optickou sítí, která propojuje několik geograficky rozmístěných datových center tak, aby pracovala „vedle sebe“, jako by šlo o jeden superpočítač. Podle vedoucích projektu by kombinovaná výpočetní účinnost mohla dosáhnout až 98 % výkonu tradičního špičkového centra, což je pozoruhodné vzhledem k tomu, že zdroje jsou od sebe vzdáleny stovky nebo tisíce kilometrů. Za tímto číslem stojí technologie propojení s nízkou latencí, synchronizační protokoly a orchestrační software, které rozdělují úlohy umělé inteligence způsobem, který je pro uživatele téměř transparentní.
Tento přístup umožňuje využívat rozptýlené zdroje (prostor, energie, stávající infrastruktura), aniž by bylo nutné soustředit veškerý výkon do jednoho bodu. Pro náročné úlohy, jako je trénování rozsáhlých modelů AI, telemedicína, vědecké simulace nebo průmysl 4.0, nabízí tato síť výkon, redundanci a flexibilitu. Je také v souladu s čínskou strategií East Data, West Computing, která přesouvá těžké výpočetní zátěže do vnitrozemských regionů s větším množstvím dostupné půdy a levnější energií, zatímco data se generují a spotřebovávají v hustěji osídlených pobřežních oblastech.
Národní milník a dlouhodobá AI strategie
Oficiální aktivace tohoto systému, který odpovědní činitelé označují za nejambicióznější národní inteligentní počítačovou síť v historii země, proběhla nedávno po letech výstavby a představuje milník: Čína poprvé kombinuje obrovský výkon, vysokorychlostní síť a pokrytí pevniny pro umělou inteligenci. Podle Čínské správy kyberprostoru a ministerstva průmyslu a informačních technologií se tato síť integruje s osmi již schválenými velkými národními výpočetními uzly a desítkami klastrů datových center, které tvoří digitální páteř země.
Prosazení tohoto uzlu není náhodné. Čína již léta intenzivně investuje do digitální infrastruktury: do optického připojení, obnovitelných zdrojů energie, rozšiřování datových center, vývoje domácích čipů a politiky na podporu masového zavádění umělé inteligence. V roce 2017 zveřejnila Státní rada svůj „Plán rozvoje umělé inteligence nové generace“, jehož výslovným cílem je, aby se Čína do roku 2030 stala světovým lídrem v oblasti AI, a od té doby se množí programy financování, pilotní zóny a zvláštní předpisy pro generativní modely AI. Země navíc již prohlásila, že do roku 2025 bude mít k dispozici více než 1 500 velkých modelů umělé inteligence, což představuje 40 % modelů dostupných na celém světě, což je ukazatel, že poptávka po výpočetním výkonu exponenciálně roste. Patří mezi ně lingvistické modely, modely počítačového vidění, robotiky a biomedicíny, které vyvíjejí giganti jako Baidu, Alibaba, Tencent a Huawei, ale také univerzity a veřejné laboratoře.
Úzká místa, energie a omezení čipů
Vybudování distribuovaného centra takového rozsahu umožňuje Číně vyhnout se několika úzkým místům: geografické koncentraci datových center, nákladům na energii, vznikajícímu teplu, potřebě redundance a riziku přetížení infrastruktury. Místo toho rozkládá zátěž, snižuje rizika a optimalizuje stávající zdroje. Umožňuje jí to také lépe se přizpůsobit vnějším omezením: vzhledem k omezením přístupu k vyspělým čipům ze strany USA a jejich spojenců se Čína snaží vytěžit maximum z dostupného hardwaru prostřednictvím distribuovaných architektur a optimalizačního softwaru, kombinací domácích grafických procesorů, specializovaných čipů (např. Huawei Ascend) a hardwaru předchozí generace.
Čím se to liší od klasických superpočítačů
Pro pochopení rozsahu stojí za to srovnání s klasickými superpočítači. Systémy jako Frontier (USA) nebo Fugaku (Japonsko) soustřeďují stovky tisíc procesorů na jednom místě, mají ultrarychlé vnitřní sítě a jemnou kontrolu nad chlazením. Čínský přístup je jiný: místo výpočetního „monolitu“ buduje konstelaci vzájemně propojených datových center. Celkový výkon je sice srovnatelný, ale architektura připomíná spíše vysoce výkonný národní cloud než tradiční superpočítač.
Co to umožní
Díky této infrastruktuře se Číně otevírají nové možnosti: rychlejší trénink masivních modelů, využití AI pro úlohy v reálném čase (např. telemedicína nebo řízení průmyslových sítí), větší přístup malých firem nebo akademických institucí k AI a rozvoj aplikací, které vyžadují obrovský výkon (simulace životního prostředí, biomedicína, výzkum, globální předpovědi atd.). Například v oblasti zdravotnictví lze modely trénovat na datech z nemocnic po celé zemi, aniž by bylo nutné všechny informace fyzicky centralizovat, což snižuje riziko ohrožení soukromí. V oblasti klimatu a energetiky lze provádět simulace s vysokým rozlišením za účelem předpovědi povodní, optimalizace elektrických sítí nebo plánování kritických infrastruktur.
Síť může také podpořit decentralizaci výpočetního výkonu. Místo toho, aby byla v rukou několika technologických gigantů, bude přístup k vysoce výkonným zdrojům demokratizován: regionální centra, střední podniky, univerzity nebo začínající podniky budou moci využívat výkon „na vyžádání“ podle svých potřeb. Za tímto účelem Čína podporuje platformy „výpočetního výkonu jako služby“, které umožňují rezervovat zdroje umělé inteligence podobně, jako si dnes objednáváme cloudová úložiště. Deklarovaným cílem úřadů je, aby se výpočetní technika stala základní službou na stejné úrovni jako elektřina nebo tekoucí voda.
To je v souladu s národní strategií v oblasti umělé inteligence: učinit z umělé inteligence nikoliv luxus pro elity, ale základní infrastrukturu, jako je čištění vody nebo silniční síť. V oficiálních dokumentech se hovoří o „chytré výpočetní technice“ jako o novém motoru digitální ekonomiky a několik provincií soutěží o přilákání datových center a projektů umělé inteligence nabídkou obnovitelné energie, levných pozemků a daňových úlev. Nicméně i když je myšlenka distribuovaného superpočítače lákavá, není bez rizik. I když uváděná účinnost dosáhne 98 % tradičního centra, může tento rozdíl znamenat omezení v úlohách, které vyžadují absolutní synchronizaci, minimální latenci nebo kritické datové toky, jako jsou některé vědecké experimenty nebo obranné systémy.
Technická rizika a kyberbezpečnost: Koordinace ve velkém
Existují také méně viditelné technické problémy. Koordinace tisíců výpočetních uzlů rozmístěných po celé zemi vyžaduje mimořádně sofistikovaný orchestrační software, který je schopen zvládnout poruchy, výpadky sítě, prudké nárůsty poptávky nebo modernizaci hardwaru, aniž by přerušil probíhající práci na umělé inteligenci. Představuje také výzvy v oblasti kybernetické bezpečnosti: tak rozsáhlá síť se stává atraktivním cílem útoků, špionáže nebo sabotáže a vyžaduje posílené mechanismy ověřování, šifrování a monitorování.
Geopolitika a regulace: Autonomie vs. kontrola přístupu
Existuje také geopolitický rozměr: vybudováním infrastruktury na domácím území by Čína mohla posílit svou technologickou autonomii tváří v tvář sankcím, hardwarovým omezením nebo závislosti na zahraničních dodavatelích. To zintenzivňuje globální závod o dominanci v oblasti umělé inteligence a může prohloubit napětí mezi technologickými bloky. Spojené státy a Evropská unie zase prosazují vlastní programy superpočítačů a infrastruktury pro AI (například systémy exascale financované americkým ministerstvem energetiky nebo síť EuroHPC v Evropě), ale ani jeden z nich zatím nepřišel s tak rozsáhlým distribuovaným projektem, jako je ten čínský. Souběžně s tím začala Čína regulovat vlastní infrastrukturu pro AI a programy superpočítačů.
Souběžně s tím začala Čína specificky regulovat používání generativní umělé inteligence a služeb založených na rozsáhlých modelech, přičemž vyžaduje registraci, bezpečnostní posouzení a mechanismy kontroly obsahu. Koexistence masivní infrastruktury AI s vysoce centralizovaným regulačním rámcem vyvolává otázky, kdo rozhoduje o tom, které modely budou vyškoleny, na jakých datech a pro jaké účely. Počítačová síť může demokratizovat technický přístup, ale klíčovým faktorem zůstane politická a regulační kontrola.
Energie, voda a ekologie: Skrytá cena výkonu
Provoz tak rozsáhlé sítě navíc vyžaduje obrovské energetické zdroje, neustálou údržbu, přísnou regulaci a společnou strategii odpovědného využívání AI. Úspěch bude záviset na tom, jak Čína zvládne řízení této síly. Země tvrdí, že rostoucí podíl energie v datových centrech pochází z obnovitelných zdrojů (solární, větrné, vodní), zejména v západních regionech, ale mezinárodní organizace varují, že spotřeba elektřiny v digitálním sektoru může prudce vzrůst, pokud nebude doprovázena zlepšením účinnosti a jasnými limity.
Existuje také méně zřejmá ekologická složka: datová centra spotřebovávají velké množství vody na chlazení a mohou narušit místní ekosystémy, pokud nejsou pečlivě plánována. Některé čínské provincie již začaly vydávat pokyny k omezení dopadu nových datových center v oblastech s nedostatkem vody a zkoumají se řešení, jako je přímé chlazení kapalinou nebo využití chladných výškových budov ke snížení spotřeby klimatizace.
Signál pro svět: Nástup „kontinentální AI“ a co může přijít
Pro zbytek světa je čínské centrum signálem: éra „domácí“ umělé inteligence se mění, nastává éra kontinentální (distribuované, kooperativní, sdílené) umělé inteligence. Konkurence se již neměří pouze penězi nebo talentem, ale infrastrukturou, elektřinou, sítí a politikou přístupu. Ten, kdo bude ovládat kombinaci čipů, výkonu a dat, bude mít v závodě o AI strukturální výhodu. V této souvislosti může čínská snaha o „superpočítač země“ přimět ostatní mocnosti, aby přehodnotily své vlastní výpočetní strategie, ať už prostřednictvím regionálních aliancí, suverénních cloudů nebo veřejně-soukromých konsorcií.
Pokud se Číně podaří tuto síť bez nehod využít, mohla by demokratizovat přístup k pokročilé umělé inteligenci, ale také upevnit své technologické prvenství na další desetiletí. Pokud naopak narazí na energetické překážky, bezpečnostní problémy nebo mezinárodní nedůvěru ve využívání svých schopností v oblasti AI, mohl by se tento projekt stát připomínkou toho, že samotná infrastruktura nestačí. Jisté je, že tento krok znamená zlom: výpočetní technika AI již není záležitostí izolovaných center, ale doslova celé země.