NASA neustále monitoruje vše, co souvisí s vesmírem, ale nyní je to jinak. Je v nejvyšší pohotovosti. To proto, že agentura v posledních letech sleduje podivnou a rostoucí deformaci magnetického pole Země.
Mluvíme o oblasti, kde přirozená magnetická síla planety výrazně slábne a to vytváří rizika pro satelity, kosmické lodě a elektronické systémy na oběžné dráze. Než si něco řekneme, musíme zdůraznit, že jev, ke kterému dochází, nepředstavuje žádné přímé riziko pro život na zemském povrchu. Důsledky jsou směřovány pouze do vesmíru, ale to neznamená, že je tento problém méně reálný a znepokojující. Proč? Inu, podle vědců z NASA již existují určité známky toho, že anomálie nejen narůstá, ale také se blíží k území Severní Ameriky.
Dobře, ale co je to za anomálii, která nás tak znepokojuje? Mluvíme o jihoatlantické anomálii (SAA), která se rozprostírá nad částí Jižní Ameriky a jihozápadní Afriky (nyní se však rozšiřuje). A co to znamená? Zjednodušeně řečeno jde o jakýsi „důlek“ v magnetickém štítu Země.
Something about the Earth's magnetic field…
Související článek
A huge region of low magnetic field is stretching out between South America and Africa. It has led to a strange dent in Earth's magnetic field that is growing and splitting.
This is known as the South Atlantic Anomaly (SAA) … 1/ pic.twitter.com/yu8TXa0S9H— Erika (@ExploreCosmos_) May 15, 2023
A abychom pochopili, proč je to tak znepokojující, musíme si uvědomit, že magnetické pole funguje jako bariéra proti vysoce energetickým slunečním částicím. V této specifické oblasti, která pokrývá části Brazílie, Paraguaye, Argentiny a jižního Atlantiku, je však tento štít slabší, což umožňuje částicím ze Slunce pronikat hlouběji do atmosféry. A pro všechna zařízení na oběžné dráze Země, jako jsou družice a Mezinárodní vesmírná stanice, to bude znamenat větší vystavení radiaci a větší riziko technických poruch. Jinými slovy, může dojít k selhání systémů, poškození dat a v nejhorším případě k trvalému poškození komponent.
„Magnetické pole je vlastně superpozicí polí z mnoha zdrojů proudu,“ vysvětlil geofyzik Terry Sabaka z Goddardova střediska vesmírných letů NASA.
Anomálie roste a pohybuje se
NASA se tím samozřejmě zabývá preventivně. Vypíná nedůležité systémy, kdykoli jejich družice překročí tuto kritickou zónu. Zvládnout tento problém je však stále obtížnější. Koneckonců novější studie ukazují, že SAA není jen statickou anomálií. V průběhu času mění svůj tvar, intenzitu a polohu. Již v roce 2020 například vědci pozorovali, že se začala dělit na dvě odlišná jádra s nízkou intenzitou.
Kromě toho se anomálie pomalu posouvá na západ a přibližuje se ke Karibiku, Mexickému zálivu a jihovýchodnímu pobřeží Spojených států. Tento trend vědce znepokojuje nejvíce, protože více satelitů na oběžné dráze nad územím Severní Ameriky může procházet rizikovými oblastmi (koneckonců se zvětšuje).
Proč se jihoatlantická anomálie rozšiřuje
Příčiny rozšiřování SAA jsou stále předmětem zkoumání, ale vědci mají několik teorií. Jedním z hlavních faktorů je dynamická povaha zemského jádra. Pohyb roztaveného železa a dalších kovů ve vnějším jádru vytváří magnetické pole Země. Tento pohyb však není rovnoměrný, což vede ke kolísání síly a směru magnetického pole. Tyto výkyvy mohou způsobit, že se velikost a poloha SAA v průběhu času mění.
Dalším přispívajícím faktorem mohou být geomagnetické trhliny, což jsou náhlé změny magnetického pole Země. Tyto otřesy mohou změnit konfiguraci pole a potenciálně ovlivnit rozpínání a pohyb SAA.
Odkud anomálie pochází
Původ SAA je hluboko v nitru Země. Odborněji řečeno, magnetické pole totiž vzniká pohybem roztaveného železa ve vnějším jádru planety. Pod africkým kontinentem, v hloubce asi 2 900 km, se však nachází velká masa hustých hornin, která toto proudění narušuje a v určitých oblastech pole oslabuje. To v kombinaci s přirozeným sklonem magnetické osy Země způsobuje vznik této anomálie.
Výskyt anomálie nepředstavuje pro nás zde na povrchu bezprostřední nebezpečí, ale přesto vyžaduje velkou pozornost kosmických agentur, zejména nyní, když se blíží k severní polokouli a USA. Tento jev je tedy jen dalším z mnoha, kterému musí NASA v blízké budoucnosti věnovat pozornost.