Vozítko Perseverance zachytilo na Marsu drobné elektrické výboje v prachových bouřích – první přímý důkaz, že atmosféra rudé planety žije vlastním elektrickým životem. Tichý praskot jisker otevírá nové otázky o klimatu, chemii a možném životě mimo Zemi.
Téměř nepostřehnutelné elektrické praskání se odráží ve vířícím prachu na Marsu. Vozítko Perseverance, poprvé zaznamenala něco, co vědci interpretují jako elektrické výboje, odpovídající hromům v marťanském ovzduší. Nejsou to prudké bouře ani jasné blesky: jsou to drobné jiskry, prchavé a tiché, ale schopné přepsat to, co víme o klimatu a atmosféře rudé planety.
Na obloze, nebo spíše v řídkém načervenalém vzduchu Marsu, opět překvapuje něco tak starého jako věda: elektřina. Až dosud byla myšlenka marťanských blesků předmětem hypotéz a modelování, ale bez přímých důkazů. Tato hranice byla právě překročena. Mezinárodní tým analyzoval zvukové záznamy pořízené mikrofonem sondy Perseverance za téměř čtyři pozemské roky (což odpovídá dvěma marťanským rokům) a identifikoval 55 elektrických událostí spojených s prachovými bouřemi.
#Electric discharges have been directly detected in Martian #Dust devils, confirming that Mars' atmosphere can generate sparks, with implications for atmospheric chemistry and future exploration. @nature https://t.co/1UfVKPw9jU https://t.co/MBBhbkprmE
— Phys.org (@physorg_com) November 26, 2025
Nejednalo se o blesky pozemského typu, žádné viditelné erupce. Šlo o drobné výboje: elektrické oblouky o velikosti několika centimetrů, které vznikaly třením suspendovaných prachových částic a způsobovaly určitou formu statické elektřiny, jev nazývaný triboelektrický jev.
Zachycený zvuk byl krátké praskání, podobné „praskání“ statického výboje na Zemi. Ale na Marsu s jeho velmi řídkou atmosférou (o něco více než 1 % hustoty Země) se i toto elektrické šustění stává novinkou.
Na naší planetě se blesky tvoří v mracích plných vody, na Marsu platí jiná pravidla. Nejsou zde oceány, které by se mohly vypařovat, ani hustá mračna. Zato je tu prach, vítr a vichřice: bouře, které vyrážejí částice a narážejí do sebe. Právě tento tanec písku proti písku, větru proti povrchu, vytváří elektrický náboj. Až dosud se předpokládalo, že takové bouře mohou akumulovat elektřinu, ale skutečný výboj nebyl nikdy zaznamenán.
Zjištění publikované v časopise Nature rovněž naznačuje, že marťanská atmosféra není tak statická, jak se dosud předpokládalo. Tyto mikrovýboje by mohly mít neviditelné, ale reálné důsledky: měnit chemické složení prachu, vytvářet oxidanty, modifikovat povrch. A dokonce představovat riziko pro stroje a možná jednou i pro lidi.
Vědci upozorňují, že se nejedná o hřmění pozemského typu, protože na rudé obloze neprobíhají žádné prudké bouře ani blesky. To, co Perseverance zachytila, byly spíše statické výboje, blízké a slabé, podobné spíše jiskrám, které cítíme, když si na podzim třeme svetr.
To však nález nijak nesnižuje, právě naopak. Každá jiskra, byť malá, prozrazuje, že marťanská atmosféra se může nabíjet, vybíjet elektřinou, měnit své chemické složení a možná hrát roli v jejím vývoji. Připomíná nám, že každá planeta má své vlastní „klima“, svá vlastní pravidla, a že tato pravidla mohou být stejně jemná jako elektrický šepot.
Tento objev vyvolává zásadní otázky pro astrobiologii, astrochemii a vědu obecně: jak tyto výboje ovlivňují marťanský prach, chemické signály, opotřebení roverů a budoucích základen; jak mohla elektřina napomoci zachování organických molekul a co to znamená pro možnost života (minulého, současného nebo budoucího) na Marsu?