NASA v rámci pozoruhodného objevu identifikovala v srdci jedné z nejneúprosnějších pouští světa surrealistickou krajinu připomínající svítící lebku.
Tento pozoruhodný útvar, známý jako Trou au Natron, se nachází v kaldeře Emi Koussi v Čadu. Ačkoli se z vesmíru jeví jako lebka, ve skutečnosti se jedná o přírodní geologický útvar.
Trou au Natron je podmanivý útvar v čadské saharské poušti. Kdysi prosperující ledovcové jezero se během tisíciletí proměnilo v pusté slané dno. Vědci se domnívají, že toto jezero vzkvétalo přibližně do doby před 14 000 lety, kdy začalo klima v oblasti vysychat. Dnes se od solných usazenin odráží slunce a vytváří světelnou podívanou, která je viditelná z vesmíru.
Sopka Emi Koussi, tyčící se do výšky 3 415 metrů, je nejvyšším vrcholem Sahary. Její kaldera, Trou au Natron, se rozprostírá v hloubce téměř 745 metrů a táhne se v délce několika kilometrů. Bílý, zářící vrchol, který se zdá být pokrytý sněhem, vytváří iluzi lebky, jejíž oční důlky vytvářejí stíny kaldery. Tento optický klam je výsledkem působení přírodních prvků: vyschlého dna starobylého slaného jezera a hlubokého reliéfu sopečné kaldery.
Související článek
Historický kontext vody v poušti
Přestože objev NASA neodhalil zkameněliny ani kosti, útvar připomínající lebku zaujal představivost. V době ledové byla tato oblast živým ekosystémem, kde se nacházelo ledovcové jezero, které ovlivňovalo místní klima a podporovalo rozmanité formy života. Sahara, dnes známá svými suchými podmínkami, byla kdysi vlhkou, vegetací porostlou krajinou.
Důkazy o této vlhčí minulosti se vryly do rysů pouště:
- Erozní kanály vyhloubené dávnými vodami.
- Prohlubně vytvořené odtokem vody.
- Slané sedimenty vyprávějící příběh postupné proměny.
Význam nálezu svítící lebky
Tento objev zpochybňuje naše vnímání Sahary a ukazuje ji jako geologickou palimpsest – vrstevnatý záznam času, klimatu a sopečné činnosti. Existence Trou au Natron jako jezera před 14 000 lety naznačuje, že Sahara byla kdysi pohostinnějším prostředím, které potenciálně podporovalo lidské osídlení. Toto odhalení zdůrazňuje, že dezertifikace je přechodnou fází, nikoli trvalým stavem.
Důsledky tohoto objevu přesahují rámec historické kuriozity. Inspiruje současné diskuse o možnostech přeměny suchých oblastí. Odborníci například zkoumají možnost vytvoření velkého umělého jezera v poušti, což je projekt, který by mohl přetvořit krajinu a podpořit nové ekosystémy.
Identifikace zářící lebky v saharské poušti, kterou provedla NASA, zaujme nejen svou vizuální poutavostí, ale obohatí také naše chápání dynamické historie Země a neustále se měnící povahy její krajiny.