Naše planeta je často přirovnávána k cibuli, protože má mnoho vrstev.
Kůra je nejsvrchnější vrstva, jejíž průměrná tloušťka je 35 km u kontinentů a 5-10 km u oceánů. Pod ní se nachází plášť, největší vrstva, která sahá od 35 km do hloubky 2 900 km. A konečně jádro, které se dělí na vnější jádro (tekuté, od 2900 km do 5100 km) a vnitřní jádro (pevné, od 5100 km do středu do 6370 km).
Kůra naší planety je samozřejmě viditelná a zkoumání hloubky nás může dovést k poznání některých jejích extrémů. Ale přístup k plášti, za hranicí 35 km na pevnině nebo „vrtání“ minimálně 5 km do mořského dna, je již nemožný úkol. Pochopení zemského pláště a jeho funkcí tak vědci dosahují pomocí zvuku, podobně jako při ultrazvukovém snímání. Protože vidět ho je nemožné. Nebo téměř nemožné.
Skály pod mořským dnem
V Jižním oceánu, na půli cesty mezi Tasmánií a Antarktidou, leží neobydlený ostrov, kde se můžete procházet po skalách, které byly kdysi pohřbeny 6 km pod mořským dnem. Na ostrově Macquarie, malém pruhu pevniny dlouhém pouhých 34 kilometrů a širokém 5 kilometrů, se nachází něco na Zemi jedinečného: obnažené horniny z pláště naší planety, které se vynořují nad hladinu moře.
Související článek
Tato geologická zvláštnost existuje proto, že ostrov Macquarie leží na hranici mezi indo-australskou a pacifickou tektonickou deskou, v tektonicky aktivní oblasti známé jako Macquarie Ridge. Po miliony let se tyto desky od sebe vzdalovaly, což umožňovalo, aby roztavené horniny z pláště stoupaly a vytvářely novou oceánskou kůru rychlostí desítek milimetrů za rok. Z lidského hlediska věčnost a z geologického hlediska životnost efeméru.
Po celou dobu svého pomalého vzestupu trvajícího 12 milionů let se Macquarie Ridge formoval spíše tektonickým výzdvihem než povrchovou vulkanickou činností, zaledněním nebo významným ukládáním sedimentů, a zachoval si tak své jedinečné geologické složení. Tento proces nakonec vedl ke vzniku ostrova Macquarie před 600 000 až 700 000 lety. Odkrytí zemského pláště poskytuje nejen vodítka k jeho geologické genezi, ale je také zásadním zdrojem informací pro studium úlohy pláště v deskové tektonice.
Jedním z nejvýraznějších geologických rysů ostrova je přítomnost polštářových bazaltů, které vznikají při výlevu lávy pod vodou a jejím rychlém ochlazení. Tyto horniny spolu s dalšími vulkanickými útvary poskytují informace o procesech, které často probíhají kilometry pod hladinou oceánu. Absence deformace těchto hornin umožňuje vědcům pozorovat jejich původní vztahy a nabízí tak vodítka o vzniku oceánské kůry a dynamice deskové tektoniky.
Zajímavé je, že tato „laboratoř přírody“ se neustále vyvíjí. Oblastí otřásají malá, ale častá zemětřesení, zatímco další otřesy, přesahující 6,2 stupně Richterovy stupnice, se objevují téměř jednou ročně. Tato nepřetržitá geologická aktivita spolu s nedotčeností odkrytých hornin činí z tohoto ostrova výsadu pro geology.
Biologický ráj
Kromě geologického významu je ostrov Macquarie rájem biologické rozmanitosti. Žije zde více než 3,5 milionu mořských ptáků na podobné ploše jako na ostrovech La Palma a Gran Canaria (na ploše přibližně 170 kilometrů čtverečních, což odpovídá hustotě kolem 20 500 ptáků na kilometr čtvereční), což mu dodává na atraktivitě pro vědce a ochránce přírody. Mezi druhy, které ostrov obývají, patří tučňáci královští, tučňáci žlutolící a albatrosi, kteří zde nacházejí bezpečné prostředí pro hnízdění a rozmnožování.
Ostrov Macquarie je také díky své výjimečné přírodní hodnotě zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Toto uznání podtrhuje význam zachování jeho jedinečné geologie i bohaté biologické rozmanitosti. Přístup na ostrov je však v zájmu ochrany jeho křehkého ekosystému přísně regulován, což znamená, že návštěvy jsou omezené a zpravidla vyhrazené pro vědecké expedice.
Ostrov Macquarie zkrátka nabízí nejen okno do zemského pláště, ale je také svědectvím o složitosti a kráse naší planety. Je připomínkou toho, že ačkoli velká část Země zůstává skryta pod vrstvami hornin a vody, existují místa, kde můžeme nahlédnout do hlubokých procesů, které formovaly náš svět.