Asteroid Ryugu, který známe dnes, je neúrodný, kamenitý pozůstatek, jakýsi kamenný archiv putující vesmírem.
Toto zdánlivě inertní těleso však nyní odhaluje překvapivou historii, která se vymyká zavedeným chronologiím. Výzkum vzorků přivezených na Zemi potvrzuje, že navzdory svému vzhledu je Ryugu zcela suché těleso pouze ve své současné fázi a skrývá mnohem dynamičtější minulost, než se dosud předpokládalo. Analýza těchto nebeských těles má zásadní význam pro rekonstrukci vesmírné historie, zejména ve srovnání se studiem původu mezihvězdných objektů mnohem starších než naše Sluneční soustava, které nás také navštívily.
Tento asteroid totiž hostil kapalnou vodu po mnohem delší dobu, než předpokládaly vědecké modely. Zdá se, že jeho mateřské těleso, tvořené ledem a kosmickým prachem, roztálo asi miliardu let po svém vzniku. Tato drastická změna se připisuje možné velké kosmické srážce, která nejen zkapalnila led v jeho nitru, ale také znamenala počátek jeho vlhké minulosti.
Tento objev má přímý dopad na pochopení původu vody na Zemi. Prudký náraz, který roztavil Ryugu, mohl působit jako katapult, který vrhl úlomky naplněné kapalinou do vnitřních oblastí Sluneční soustavy. To otevírá dveře možnosti, že skalnatá tělesa s podobnými vlastnostmi osadila ranou Zemi až třikrát větším množstvím vody, než uvádějí současné teorie. Tuto hypotézu o rozsáhlé mokré minulosti dále posilují důkazy o oblasti na Marsu, která ukrývá tisíce dávných řek, což naznačuje, že bombardování asteroidy s vodou bylo rozsáhlé.
Izotopové hodiny k datování vody
Důkazy podporující tuto novou chronologii naopak nejsou spekulativní, ale jsou založeny na komplexní chemické analýze vzorků. Vědci použili radioaktivní rozpad lutecia-176 na hafnium-176, což je proces, který funguje jako přesné geologické hodiny. Klíč k objevu spočívá v tom, že přítomnost kapalné vody mění rytmus těchto „hodin“ a zanechává nesmazatelnou stopu, která umožňuje přesně datovat, kdy naposledy tekla.
Pro pochopení velikosti tohoto objevu je navíc nutné vrátit se zpět na úsvit naší Sluneční soustavy, tedy do doby před přibližně 4,565 miliardami let. Tehdy se Ryugu zrodila z „planetesimál“ – zárodku planety – v ledových vnějších oblastech soustavy. Její vzdálený původ z ní činí přímého svědka nejranějších fází formování planet, posla z vodní minulosti, která byla zřejmě trvalejší, než jsme si dokázali představit.
Mise Hayabusa2 a její dopad na vědu
Studium Ryugu umožnila mise Hayabusa2 Japonské agentury pro výzkum vesmíru (JAXA). Tato mise, vypuštěná v roce 2014, byla průkopníkem v oblasti sběru vzorků z asteroidu a jejich návratu na Zemi. V roce 2020 přistálo pouzdro se vzorky v Austrálii a poskytlo vědcům pokladnici informací, které nadále odhalují tajemství Sluneční soustavy. Tato mise nejen rozšířila naše znalosti o Ryugu, ale také položila základy pro budoucí výzkumy asteroidů, které by mohly odhalit více o historii vody ve vesmíru.
Analýza Ryugu nám také pomůže lépe pochopit složení asteroidů typu C, které jsou bohaté na uhlík a předpokládá se, že jsou podobné materiálům, z nichž vznikly terestrické planety. Tyto planetky mohou obsahovat organické sloučeniny a vodu, tedy základní složky života, což naznačuje, že mohly hrát klíčovou roli při dodávání těchto prvků na ranou Zemi.
Studium asteroidu Ryugu nám nabízí nejen okno do minulosti Sluneční soustavy, ale také zpochybňuje naše představy o historii vody na Zemi a jiných nebeských tělesech. Jak pokračujeme v průzkumu vesmíru, každý objev nás přivádí o krok blíže k pochopení toho, jak se náš domov ve vesmíru formoval.