Zní to skoro stejně, ale znamená to něco jiného. A přesně v tom je slovenština zákeřná: člověk má pocit, že rozumí všemu, a přitom si ve větě potichu vymění význam.
Čeština a slovenština jsou si blízké, takže mozek často jede na autopilota. Jenže právě autopilot je problém: některá slova vypadají nebo znějí stejně, ale v druhém jazyce nesou jiný význam, případně jiný stylistický odstín.
V praxi to vede k situacím, které jsou buď komické, nebo nepříjemně matoucí. V pracovním kontextu můžete špatně pochopit instrukci, v běžné konverzaci zas odpovědět mimo, protože jste si význam „domysleli“ podle češtiny. A někdy nejde o jedno slovo, ale o celé spojení, které vypadá průhledně, jenže ve slovenštině funguje jinak.
Otázky jsou postavené na typických slovech a krátkých větách, kde rozhoduje detail. U některých otázek si budete jistí hned, u jiných zjistíte, že podobnost je spíš past než pomoc. Právě tyhle „skoro stejné“ výrazy bývají nejzrádnější, protože mozek automaticky doplní český význam, aniž by si to člověk uvědomil. A jakmile jednou narazíte na konkrétní omyl, začnete si podobných slov v konverzaci všímat mnohem víc.
Klikněte na první otázku a zkuste, jestli čtete slovenštinu s lehkostí, nebo jestli vás občas přelstí slovo, které „vypadá úplně česky“.