Ještě v polovině 20. století si vědci mysleli, že Venuše je tropický svět plný života – dokonce i dinosaurů. Až mise Mariner 2 v roce 1962 ukázala, že pod mraky se skrývá planeta pekla, kde vládne žár, jedovaté plyny a extrémní tlak.
Ačkoli máme tendenci věřit, že lidstvo má již dlouho velmi pokročilé znalosti o Zemi a okolních planetách, ještě nedávno jsme byli tak ztraceni, že jsme dokonce věřili, že Venuše je prales plný dinosaurů. A když říkáme ještě nedávno, myslíme to vážně. Tato teorie byla vyvrácena až v roce 1962.
V populární kultuře kolem roku 1890 panoval názor, že ostatní planety kolem Slunce jsou vlastně mladší nebo starší verze naší Země. Například o Venuši jsme počítali s tím, že se musela nacházet v určité fázi druhohor a že mezi jejími nekonečnými lesy a džunglemi chodili stejní dinosauři jako tady. Zjištění opaku nejen převrátilo naše znalosti naruby, ale bylo také prvním krokem k záchraně našich životů.
Hledání dinosaurů na Venuši
Dne 14. prosince 1962 se sonda Mariner 2 přiblížila na vzdálenost 35 000 kilometrů od Venuše s úmyslem odhalit další informace o našem nejbližším sousedovi Slunce. Naměřené hodnoty nenabídly idylické prostředí ve stylu Jurského parku, ale atmosféru, která se dostala do stavu, kdy se na planetě rozmohl skleníkový efekt, který zvýšil teplotu na 462 stupňů Celsia.
Dinosaurs on Venus
byu/UPGRAY3DD inexjw
Objev byl tak šokující, že i sama NASA zdůrazňuje, jak moc jsme se mýlili: „Předchozí představy o Venuši jako tropickém ráji musely být zavrženy„. Ale i když zkoumání přírodních podmínek na Venuši neposkytovalo nový pohled do minulosti Země, řeklo mnoho o její budoucnosti. Pod zdánlivě přívětivými mraky se skrývala teplota, která mohla dosahovat 462 stupňů, a vytvářet tlak 92krát vyšší než na povrchu Země.
Objev extrémních podmínek na Venuši měl významný dopad na planetární vědu a naše chápání skleníkového efektu. Mise Mariner 2 byla první, která poskytla podrobné údaje o atmosféře jiné planety a odhalila, že Venuše je nehostinný svět s teplotami na povrchu dostatečně vysokými na to, aby roztavily olovo. Toto zjištění donutilo vědce přehodnotit své teorie o obyvatelnosti planet a dále studovat skleníkový efekt, jev, který ovlivňuje i Zemi.
Poučení pro Zemi
Objev podmínek na Venuši posloužil jako varování před nebezpečím klimatických změn na naší planetě. Atmosféra Venuše se skládá převážně z oxidu uhličitého, skleníkového plynu, který zadržuje teplo a zvyšuje teplotu. Tento jev byl zkoumán, aby bylo možné lépe pochopit, jak by zvyšující se množství skleníkových plynů na Zemi mohlo vést ke skokovému globálnímu oteplování. Poznatky získané z Venuše byly zásadní pro vývoj klimatických modelů, které předpovídají budoucnost naší planety, pokud nebudou přijata žádná opatření ke snížení emisí skleníkových plynů.
Mise Mariner 2 byla milníkem ve výzkumu vesmíru a připravila půdu pro budoucí mise na Venuši a další planety. V průběhu desetiletí jsme k Venuši vyslali řadu sond, například mise Venera Sovětského svazu a mise Magellan a Akatsuki agentur NASA a JAXA. Tyto mise nám poskytly cenné informace o geologii, atmosféře a historii klimatu Venuše a pomohly nám lépe porozumět nejen našemu planetárnímu sousedovi, ale také procesům, které ovlivňují planety obecně.
Závěr
Víra, že Venuše byla tropickým rájem obývaným dinosaury, se dnes může zdát směšná, ale byla důležitou součástí našeho vědeckého vývoje. Připomnělo nám, že věda se neustále vyvíjí a že naše předpoklady je třeba zpochybňovat a přehodnocovat podle toho, jak získáváme nové údaje. Zkoumání Venuše přineslo cenné poznatky o klimatických změnách a obyvatelnosti planet a zůstává aktivní oblastí výzkumu, protože se snažíme lépe pochopit naše místo ve vesmíru.