Nový výzkum mezinárodního týmu vědců poprvé načasoval zánik ledovců na celé planetě v různých scénářích oteplování. Výsledky jsou alarmující: i malý rozdíl v globální teplotě může rozhodnout, zda zmizí desítky tisíc ledovců, nebo „jen“ polovina.
Mezinárodní tým vědců načasoval možný zánik ledovců na naší planetě od současnosti do konce století podle různých scénářů oteplování, které by mohly nastat. Jejich závěr je jasný: každá desetina stupně může znamenat obrovský rozdíl.
Studie, kterou vedli vědci ze Švýcarského federálního technologického institutu v Curychu (ETH), Švýcarského federálního institutu pro lesnictví, výzkum sněhu a krajiny a Vrije Universiteit Brussel, byla v pondělí zveřejněna v časopise Nature Climate Change a vyzývá k ambiciózním opatřením k omezení klimatických změn.
Vědci poprvé spočítali, kolik ledovců ročně mizí na celém světě a jaký by byl časový harmonogram úbytku ledovců při různých scénářích oteplování. „Poprvé jsme vypočítali, kdy zmizí každý z ledovců na Zemi,“ říká hlavní autor Lander Van Tricht, glaciolog z ETH v Curychu.
Otázka přežití ledovců
Z jejich zjištění vyplývá, že nejvíce ohrožené ztrátou ledových mas jsou oblasti s mnoha malými ledovci v nižších nadmořských výškách nebo v blízkosti rovníku, včetně Alp, Kavkazu, Skalistých hor a částí And a afrických pohoří v nízkých zeměpisných šířkách.
„V těchto oblastech se očekává, že během příštích 10 až 20 let zmizí více než polovina všech ledovců,“ poznamenává Van Tricht.
Vědci modelovali rychlost ústupu ledovců pro scénáře, v nichž se globální oteplování do konce století zvýší o 1,5 stupně, 2 stupně nebo 4 stupně nad předindustriální úroveň. V globálním měřítku by při zvýšení globální teploty o více než 4 stupně do roku 2100 zůstalo na planetě jen asi 18 000 ledovců, zatímco při nepřekročení 1,5 stupně by jich zůstalo 100 000.
V případě Alp by při nárůstu o 1,5 stupně přežilo na konci století pouze 12 % ledovců (přibližně 430 z 3 000, které ještě v roce 2025 zůstanou); při nárůstu o více než 2 stupně by zůstalo pouze 8 % (přibližně 270 ledovců) a při nárůstu o 4 stupně by zůstala sotva stopa po 20 ledovcích (1 %).
Ve Skalistých horách v Americe by při scénáři zvýšení o 1,5 stupně přežilo asi 4 400 ledovců (25 % ze současných 18 000 ledovců); při 4 stupních by jich zůstalo jen 101 (ztráta 99 %). V Andách a Střední Asii by při scénáři zvýšení o 1,5 stupně přežilo asi 43 % ledovců; při 4 stupních by však v Andách přežilo jen asi 950 ledovců (úbytek 94 %) a ve Střední Asii jen asi 2 500 ledovců (úbytek 96 %).
Vrcholy vymírání
Vědci také vypočítali tzv. vrchol vymírání ledovců, který by nastal, kdy by počet ledovců zmizelých během jednoho roku dosáhl svého maxima. Po tomto vrcholu se roční míra úbytku snižuje, protože většina menších ledovců již zmizela.
Při nárůstu o 1,5 stupně by vrcholu vymírání bylo dosaženo kolem roku 2041, kdy by za jediný rok zmizelo přibližně 2 000 ledovců. Zvýšení o 4 stupně by posunulo vrchol na rok 2055, ale znamenalo by ztrátu přibližně 4 000 ledovců za jeden rok.
„To, že vrchol nastane později při intenzivnějším oteplování, se může zdát paradoxní. Důvodem je to, že za teplejších podmínek zcela roztají nejen malé ledovce, ale zmizí i větší ledovce,“ říká další z autorů, Daniel Farinotti, profesor glaciologie na ETH v Curychu.
Důsledky
Autoři zdůrazňují, že ve srovnání s předchozími studiemi, které se zaměřovaly na měření úbytku ledovců podle hmotnosti a objemu (což umožňovalo prognózy zvyšování hladiny moří a hospodaření s vodními zdroji), má tento nový přístup další politické, ekonomické a kulturní důsledky.
„Tání malého ledovce přispívá ke zvyšování hladiny moří jen málo. Když však ledovec zmizí úplně, může to vážně ovlivnit cestovní ruch v dané oblasti. Znamená to také, že při zastavení poklesu se počítá každá desetina stupně. Je naléhavě nutné přijmout ambiciózní opatření v oblasti klimatu,“ zdůrazňuje Farinotti.
Dopad na biologickou rozmanitost a zásobování vodou
Mizení ledovců má nejen důsledky pro cestovní ruch a hladinu moří, ale také vážně ovlivňuje biologickou rozmanitost a zásobování sladkou vodou. Ledovce jsou klíčovým zdrojem vody pro miliony lidí na celém světě, zejména v horských oblastech, kde jsou řeky napájené ledovci nezbytné pro zemědělství, lidskou spotřebu a výrobu vodní energie.
Úbytek ledovců může vést k výraznému snížení průtoku vody v období sucha, což může vést k nedostatku vody a konfliktům o vodní zdroje. Kromě toho by mohly být vážně postiženy ekosystémy, které jsou závislé na chladné tající vodě, což by změnilo místní biologickou rozmanitost a ohrozilo druhy, které jsou na těchto stanovištích závislé.
Zmírňující a adaptační opatření
Pro zmírnění těchto dopadů je nezbytné zavést adaptační strategie, které zahrnují udržitelné hospodaření s vodními zdroji, ochranu ekosystémů a podporu udržitelných zemědělských a energetických postupů. Kromě toho zůstává prioritou snižování emisí skleníkových plynů, aby se omezilo globální oteplování, a tím i úbytek ledovců.
Iniciativy, jako je Pařížská dohoda, jejímž cílem je omezit nárůst globální teploty na méně než 2 stupně Celsia, jsou klíčové pro koordinaci mezinárodního úsilí v boji proti změně klimatu. K dosažení těchto cílů a k ochraně ledovců a ekosystémů, které jsou na nich závislé, je však zapotřebí silnějšího odhodlání a konkrétních opatření.
Mizení ledovců je jasným ukazatelem dopadů změny klimatu a zdůrazňuje naléhavost přijetí účinných opatření ke zmírnění jejích dopadů. Mezinárodní společenství musí jednat koordinovaně a rozhodně, aby ochránilo tyto důležité přírodní zdroje a zajistilo udržitelnou budoucnost pro další generace.