NASA ve spolupráci se startupem Skyeports zkoumá, jak přeměnit měsíční prach na obří průhledné kopule, které by mohly sloužit jako základny pro astronauty. Nová technologie slibuje samoopravné, energeticky soběstačné habitaty přímo z místních zdrojů – a začíná se testovat už za pár měsíců.
V závodě o návrat na Měsíc už NASA nemyslí jen na rakety a skafandry. Přemýšlí také o tom, jak z pouštního terénu zbaveného vzduchu a bičovaného mikrometeority udělat obyvatelné místo. Její nejnovější návrh vypadá jako ze science fiction: obří samoopravné skleněné bubliny postavené přímo na měsíčním povrchu.
Obydlí vytvořené z měsíčního prachu
Projekt je součástí programu NASA Innovative Advanced Concepts (NIAC), který je určen k financování experimentálních nápadů, jež by mohly způsobit revoluci ve výzkumu vesmíru. Mezi vybranými je i kalifornská společnost Skyeports, která zkoumá možnost tavení měsíčního prachu, regolitu, za účelem vytvoření obrovských průhledných skleněných kopulí.
Metoda by zahrnovala zahřívání regolitu pomocí inteligentních mikrovlnných trub, dokud se neroztaví, a jeho následné tvarování do koule pomocí trubek, které roztavený materiál „nafouknou“, podobně jako při foukání skla. Po ztuhnutí by vznikla pevná, průhledná struktura vyrobená výhradně z místních zdrojů.
„Zemi nelze zcela napodobit, ale tohle se jí docela blíží,“ říká Dr. Martin Bermudez, ředitel společnosti Skyeports. Jeho vize počítá s měsíčními městy propojenými tunely a skleněnými mosty a v budoucnu i s verzemi na oběžné dráze Země.
Při prvních laboratorních testech byly vyrobeny koule o průměru několika centimetrů, ale cílem je rozšířit technologii tak, aby bylo možné stavět kopule o průměru 300 až 500 metrů, dostatečně velké pro umístění obytných modulů, laboratoří a pěstebních ploch.
NASA unveils plan for astronauts to live on the moon – inside glass bubbles made from lunar dust https://t.co/QajL8NA1hN
— Daily Mail Australia (@DailyMailAU) October 13, 2025
Použité sklo bude polymerové a samoopravné, navržené tak, aby automaticky utěsnilo mikrotrhliny v případě dopadu mikrometeoritů nebo takzvaného „měsíčního zemětřesení“. Tento materiál je kromě své regenerační schopnosti také vynikajícím izolantem proti záření a extrémním teplotám.
Každá bublina bude na svém povrchu integrovat solární panely, které budou vyrábět čistou energii. Uvnitř je plánován uzavřený ekosystém s rostlinami a recyklačními systémy, který bude schopen generovat kyslík a vodu. Podle Skyeports by tato sestava umožnila astronautům žít udržitelným způsobem po dobu dlouhých misí, aniž by byli tolik závislí na zásobování ze Země.
Kulovitý tvar je nejen estetický. Nabízí maximální strukturální odolnost vůči vnitřnímu a vnějšímu tlaku, což je klíčový prvek v prostředí bez atmosféry. Inženýři a psychologové NASA však upozornili i na další nečekaný přínos: průhlednost skla by mohla zlepšit psychickou pohodu astronautů, protože jim umožní pozorovat měsíční oblohu, Zemi na obzoru nebo míhající se hvězdy.
Předchozí studie Langley Research Center naznačují, že uzavřená, neprůhledná stanoviště, jako jsou tradiční kovové moduly, mohou během delších misí vést k dezorientaci nebo klaustrofobii. „Skleněné bubliny“ by v tomto smyslu byly pokusem udělat z vesmíru o něco lidštější místo.
Jedním z velkých lákadel projektu je, že drasticky snižuje logistické náklady na průzkum Měsíce. Přeprava materiálů ze Země stojí více než milion dolarů (21 milionů korun) za kilogram. Naproti tomu výroba habitatů přímo z měsíčního regolitu by umožnila využít místní zdroje a vyhnout se těmto astronomickým nákladům.
První testy tohoto systému jsou plánovány na leden 2026, zpočátku v termovakuových komorách na Zemi. Pokud budou výsledky pozitivní, budou přeneseny na Mezinárodní vesmírnou stanici a poté na povrch Měsíce v rámci demonstrační mise Artemis IV.
„Nápady, které vzejdou z NIAC, mohou radikálně změnit způsob, jakým zkoumáme vesmír a chráníme naši planetu,“ řekl Clayton Turner, zástupce ředitele NASA pro vesmírné technologie.
Výzvy a příležitosti měsíčních bublin
Ačkoli jsou „křišťálová města“ stále jen snem, každý pokrok nás přibližuje k možnosti trvalého života mimo Zemi. Měsíc, kdysi symbol vzdálenosti a tajemství, by se mohl stát prvním průhledným sousedstvím lidstva.
Realizace těchto skleněných bublin však není bez problémů. Jedním z hlavních je nutnost vyvinout technologii, která umožní efektivní těžbu a manipulaci s měsíčním regolitem. Kromě toho je třeba zvážit dlouhodobé účinky vystavení měsíčnímu záření, a to i při použití pokročilých izolačních materiálů.
Dalším zásadním aspektem je udržitelnost navrhovaných uzavřených ekosystémů. Pro přežití astronautů bude nezbytné udržet správnou rovnováhu kyslíku, oxidu uhličitého a vlhkosti. Recyklační systémy budou muset být vysoce účinné a spolehlivé, aby se zabránilo závislosti na pozemských dodávkách.
Na druhou stranu by úspěch tohoto projektu mohl otevřít nové možnosti pro výzkum vesmíru. Skleněné bubliny by mohly sloužit jako operační základny pro mise mimo Měsíc, například na Mars. Kromě toho by vyvinutá technologie mohla mít využití i na Zemi, například při stavbě obydlí v extrémních prostředích.
Klíčová bude také mezinárodní spolupráce. Průzkum Měsíce je celosvětový projekt a sdílení znalostí a zdrojů by mohlo urychlit vývoj těchto inovativních struktur. Zapojení kosmických agentur z jiných zemí a soukromých společností by mohlo projekt obohatit a zajistit jeho dlouhodobou životaschopnost.
Samoopravné skleněné bubliny představují odvážnou vizi pro budoucnost průzkumu vesmíru. I když je třeba ještě mnoho udělat, kombinace technologických inovací a mezinárodní spolupráce by mohla tento sen proměnit v hmatatelnou realitu.