Jane Goodallová, průkopnice výzkumu šimpanzů a ochránkyně přírody, zemřela ve věku 91 let. Změnila svět vědy tím, že nám ukázala, jak blízko máme k ostatním tvorům – a proč bychom na ně nikdy neměli zapomínat.
Jane Morris Goodallová se narodila v Londýně v roce 1934. Od dětství projevovala fascinaci zvířaty a přírodou. Šimpanzí plyšák, kterého dostala od otce (a od kterého se nikdy neodloučila), předznamenal její povolání. Učila se z knih, z rozhovorů, z odborných konferencí, a nakonec od Louise Leakeyho, paleontologa, který tvrdil, že studium jiných primátů nám poskytne vodítka o naší evoluci. Leakey, ohromený jejím nadšením a odhodláním, ji doporučil komisi v Cambridgi, aby si tam udělala doktorát, aniž by měla jakýkoli univerzitní titul: byla jedním z prvních lidí na světě, kteří toho dosáhli.
Dr. Jane Goodall (@JaneGoodallInst) broke barriers and inspired generations of girls to become scientists. Jane Goodall is an icon who spent her entire life learning more about the world around her and fighting to protect it. Jane brought all of us along on her quest to learn… pic.twitter.com/mCESuRP3WU
— Governor Jared Polis (@GovofCO) October 1, 2025
Goodallová si zachovala svou naivní (nikoli dětskou) zvědavost a spojila ji s dospělou odvahou: když přijela do Cambridge, bylo jí řečeno, aby šimpanze nepojmenovávala, aby s nimi zacházela jako se studijními objekty. A ona to odmítla. Přistupovala k nim s pokorou, připravená učit se a chápat. Leakey ji povzbudil tím, že jí řekl, že doufá, že to bude právě ona, kdo otevře ty neviditelné mosty mezi námi a jimi. A ona to udělala. Z jednoho prostého důvodu: šimpanzi pro ni nebyli jako my. Byli to my, z jiné větve.
Žena, která nás vrátila zpět ke kořenům
Díky ní jsme se seznámili s Flo, Figanem, Davidem Greybeardem, Fabenem… se šimpanzi, které v Gombe vídala každý den. Ve vědeckém světě, který dával přednost zvířatům jako očíslovaným objektům (šimpanz 1, šimpanz 2…), viděla osobnost. Toto rozhodnutí nebylo rozmarné: bylo etické. Pojmenování totiž znamenalo uznání, respekt, pozornost a potvrzení, že tato bytost má svou historii.
Jeden z rozhodujících okamžiků její kariéry nastal v roce 1960 v tanzanském potoce Gombe. Jane trpělivě pozorovala šimpanze, jako to dělala každý den, když spatřila něco, co navždy změnilo pojetí zvířecí inteligence: viděla šimpanze, kterého pojmenovala David Greybeard, jak utrhl větvičku trávy, odstranil z ní listy, vložil ji do termitiště a rty z ní vybíral hmyz. David používal nástroj. Do té doby věda tvrdila, že to dělají jen lidé: vyrábějí nebo používají nástroje, nástroje, které se s nimi nerodí, ale které si sami vyrábějí.
Tento objev, podrobně zaznamenaný v jejím deníku, telegrafovala Leakeyovi jednou z těch vět, které se staly legendou: „Musíme nyní nově definovat člověka, nově definovat nástroj, nebo přijmout, že šimpanzi jsou lidé.“ A tak se stalo. Tento objev nejenže změnil vnímání šimpanzů, ale také způsobil revoluci v primatologii a antropologii, protože prokázal, že kultura a inteligence nejsou výlučně lidské.
Přesah za hranice vědeckého výzkumu
Jane Goodallová objevila nejen vědecká fakta. Změnila i náš pohled na ostatní zvířata. Donutila nás slyšet, že šimpanzi mají nástroje, emoce, jména a lásky, stejně jako v lidských příbězích; připomněla nám, že i v tom nejpřísnějším vědci může být místo pro city.
V roce 1991 založila program Roots & Shoots, celosvětové hnutí mladých lidí, jehož cílem je chránit zvířata a jejich životní prostředí, ale také ukázat, že na individuálních činech záleží. Více než šest desetiletí Jane cestovala po světě a přednášela, účastnila se fór, seminářů a škol, a to i ve svých 80 a 90 letech. Až do samého konce koketovala s myšlenkou, že věda s vášní může být účinnější než přísná věda.
Kromě práce se šimpanzi se Goodallová stala zanícenou obhájkyní životního prostředí a prosazovala ochranu přírodních stanovišť a biologické rozmanitosti. Její odkaz žije dál nejen v jejích vědeckých objevech, ale také v její neúnavné práci na zvyšování povědomí o důležitosti péče o naši planetu.
Podařilo se jí změnit úctu k šimpanzům, představu o tom, kdo jsme, i naléhavost ochrany naší planety. Zemřela ve věku 91 let, zatímco stále cestovala, mluvila, a snažila se naplnit své velkolepé cíle.