Íránský vesmírný program budí kontroverze. Líbivé vypouštění komunikačních satelitů v sobě může skrývat i vojenské záměry.
Íránské družice mají oficiálně civilní záměry, Paya (Tolou-3) byla pozorovací družicí s vysokým pozorovacím rozlišením. Zafar-2 a Kowsar-1,5 byly zase o něco lepšími družicemi k podobným účelům, jak tvrdí oficiální zdroje. Pozorování a vyhodnocování dat pro civilní účely, říká se. Jenže pravda může být někde jinde, jak se obávají západní země.
Družice pro monitoring počasí a farem
Družice mají jednoduchý záměr. Jejich úkolem je pozorovat Zemi, mapovat životní prostředí, vodní zdroje, vyhodnocovat živelná nebezpečí a zaměřují se také na monitoring farem pro potřeby využití v moderním a inteligentním zemědělstvím. Všechny tyto schopnosti mají dvojí využití, mohou být snadno využity i k vojenským účelům.
V létě loňského roku byl vypuštěn satelit Nahid-2 společně se 17 menšími ruskými satelity v rámci podepsaného strategického partnerství. To se stalo před zahájením tehdejších jaderných rozhovorů mezi Íránem a Velkou Británií, Francií a Německem v Istanbulu. Nahid-2 byl pouze telekomunikačním satelitem. Takových, které nesly teoretický nebezpečný potenciál pro další vývoj, ale Írán vypouští dlouhodobě více, jako například Chamran-1 v roce 2024. Ta testovala technologie a řídící systémy, informace z ní by tedy mohly být použity při vývoji přesnějšího navádění pro rakety.
Západ varuje, že tato technologie by mohla být použita pro balistické rakety.
Írán má už i vojenské družice
Satelit Noor-1 byl vypuštěn jako první íránská vojenská družice 22. dubna 2020. Druhá družice následovala o dva roky později a další o rok později. Tyto družice už nevypouštěla Íránská kosmická agentura, ale přímo letectvo IRGC. Obavy světa budí důraz na vývoj nosných raket na tuhá paliva, jež jsou vojensky vhodnější než předchozí rakety na kapalná paliva. To by mohlo naznačovat íránskou snahu získat technologie vhodné pro provozování mezikontinentálních balistických raket dlouhého doletu.
Ruské rakety a jejich družice
Teheránský vesmírný program úzce spolupracuje s ruským. Družice společně vypouští více zemí, projektu se účastní také partnerské země včetně Běloruska, Kuvajtu a Černé Hory. Byť sám Írán pracuje na svých odpalovacích rampách, stále více spoléhá při vynášení družic na ruské služby. V současném válečném konfliktu navíc jejich základny utrpěly značná poškození.
Írán tvrdí, že jeho vesmírné aktivity jsou civilní a zaměřené na vědecké a ekonomické využití, ačkoli západní vlády tvrdí, že technologie vypouštění satelitů se překrývají s technologiemi používanými pro balistické rakety dlouhého doletu.
Západní státy mají obavy
Íránský raketový arzenál patří mezi největší a nejrozmanitější na Blízkém východě. Obavy budí zejména schopnost mnoha jejich raket nést jaderné nálože nebo mít potenciál stát se střelami dlouhého doletu. Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1929 , která vstoupila v platnost v září 2025, uvádí, že:
Írán nesmí podnikat žádnou činnost související s balistickými raketami schopnými nést jaderné zbraně, včetně odpalů s využitím technologie balistických raket.
Přesto existuje několik typů raket, které Íránci umí vyrobit a je možné je použít jako nosiče jaderných zbraní. Rakety, jež mají velký tah, řiditelný provoz a dlouhý dolet je teoreticky možné využít i jako balistické rakety.
To však vyžaduje úpravy, například schopnost okamžité reakce a odpálení. Nelze úplně srovnávat kosmické mise, které vyžadují dlouhé přípravy s těmi vojenskými. Od vesmírných projektů k vojenským ještě existuje dlouhá cesta vývoje a technologických změn.
Dá se říci, že u všech zemí, které vyvíjí kosmický program, mohou vyvstávat tyto otázky. Reálně znalosti z vesmírného výzkumu lze využít i ve vojenské oblasti.