Alí Chameneí je mrtvý. Muž, který více než tři desetiletí určoval směřování Íránu, který přežil desetiletí sankcí, izolace a vnitřních otřesů, zahynul v první vlně koordinovaných americko-izraelských úderů. Zpráva, která se v sobotu večer šířila nejprve jako neověřené šuškání, dostala v neděli ráno oficiální potvrzení z íránské státní televize.
Je to událost, která nemá v moderních dějinách Blízkého východu obdoby. Nejvyšší vůdce Íránské islámské republiky – muž stojící na vrcholu celého státního a náboženského systému – byl zabit vojenskou akcí cizích mocností.
Noc, kdy se změnily dějiny
Sobotní noc přinesla první zprávy. Americká strana operaci pojmenovala „Operation Epic Fury„. Videonahrávky, které se rychle šířily sociálními sítěmi, zachycovaly oslavy v ulicích velkých íránských měst. Podobné scény se odehrávaly i v zemích s početnou íránskou diasporou – dekády potlačované frustrace se náhle dostaly na povrch. Pro mnohé Íránce, zvláště ty v exilu, kteří opustili vlast po revoluci v roce 1979 nebo v následujících desetiletích represí, to byl moment, na který čekali celý život.
Ne všichni ovšem slavili. Chameneí měl své oddané stoupence a instituce, které vybudoval a ovládal, zůstávají nedotčené. Otázka, co přijde dál, visí ve vzduchu těžší než kdykoli předtím.
Moc přebírá tříčlenná rada
Íránská státní televize nečekala dlouho. Prakticky současně s potvrzením Chameneího smrti oznámila vytvoření dočasné tříčlenné rady, která přebírá výkonnou moc. Jména členů rady zatím nebyla zveřejněna, což samo o sobě vypovídá o chaotičnosti situace – nebo o záměrné opatrnosti.
Podle ústavy by nového nejvyššího vůdce mělo zvolit Shromáždění expertů, osmdesátiosmičlenný orgán duchovních volený na osmileté období. Jenže tento proces nikdy nebyl v praxi otestován za podobných okolností. Chameneí nastoupil do funkce v červnu 1989 po smrti ajatolláha Chomejního – ale tehdy šlo o přirozené úmrtí, ne o násilnou smrt uprostřed vojenského konfliktu.
Klíčovou roli hraje také Rada strážců, dvanáctičlenný orgán s obrovskou mocí. Šest jeho členů jmenoval přímo Chameneí, dalších šest nominovala justice a schválil parlament. Právě tato provázanost – kdy nejvyšší vůdce osobně dosazoval lidi do institucí, které ho měly kontrolovat – teď vytváří mocenské vakuum. Kdo je loajální komu, když ten, jemuž přísahali věrnost, už nežije?
Dvojí tvář amerického a izraelského postupu
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu podle dostupných informací hovořil v duchu, který naznačoval ochotu „převzít vaši vládu„. Civilní cíle v Dubaji – včetně hotelů a letiště – byly rovněž zasaženy. A tento detail vrhá na celou operaci jiné světlo. Spojené arabské emiráty nejsou Írán, a útoky na jejich území otevírají zcela nové otázky o rozsahu a pravidlech tohoto konfliktu.
Co dál?
Chameneí vládl Íránu od roku 1989. Celá generace Íránců nezná jiného nejvyššího vůdce. Instituce, které vybudoval – Revoluční gardy, bezpečnostní aparát, síť loajálních duchovních – nikam nezmizely. Jsou to struktury zvyklé na moc a odhodlané si ji udržet.
Zároveň platí, že režim, který ztratí svou hlavu tak dramatickým způsobem, už nikdy nebude stejný. Mýtus o nedotknutelnosti byl roztříštěn. Zda to povede k transformaci, kolapsu, nebo ještě tvrdší represi, to dnes nikdo nedokáže říct.
Jedno je jisté: Blízký východ se probudil do nové reality. A ta se teprve začíná psát.