Válka na Blízkém východě vstoupila do svého druhého týdne. A záběry, jako jsou třeba ty zobrazující hořící sklad paliva na kuvajtském letišti naznačují, že jen tak neskončí.
Když se minulý týden rozletěly do světa zprávy o tom, že Spojené státy a Izrael odstartovaly vzdušnou kampaň, někdo si mohl myslet, že půjde o chvilkovou záležitost. Obrovská síla, kterou Američané a Izraelci proti Íránu vrhli, mohla k takovým myšlenkám svádět, alespoň laiky. Ve skutečnosti se stalo to, co experti očekávali. Tentokrát se celá situace začala odvíjet jinak než v případě předchozích konfliktů v regionu.
Svět byl zvyklý na to, že v případě blízkovýchodních válek docházelo k útokům na Izrael. Turisté v Dubaji, v Kataru a na dalších místech regionu si ale mohli v klidu užívat svých dovolených. Útok na Írán to změnil. Tentokrát létají rakety a drony po celém Perském zálivu a dokonce i nad Turecko nebo nad Kypr.
Hlavním cílem íránských útoků byly a jsou americké vojenské základny v regionu a důležitá infrastruktura. V neděli, tedy 8. března, byly zasaženy také zásobníky leteckého paliva na hlavním mezinárodním letišti v Kuvajtu.
Útok na zásobníky paliva
Tento konkrétní útok na kuvajtské zásobníky leteckého paliva byl veden pomocí dronů. Právě drony jsou zbraní, která se ukazuje být extrémně důležitá i na blízkovýchodním bojišti. Na tom ukrajinském je to tomu tak už dlouho. Ne náhodou míří proto ukrajinští experti na Blízký východ, aby pomohli s obranou proti íránským dronům. Ale zpátky do Kuvajtu.
Po útoku došlo samozřejmě ke vznícení leteckého paliva v zásobnících, požáry se nicméně podařilo dostat během pondělí pod kontrolu. V tuto chvíli není úplně jasné, zda při útoku někdo zemřel nebo byl zraněn. Jak uvedlo kuvajtské Ministerstvo vnitra, zahynuli dva příslušníci ozbrojených sil. Není ale zřejmé, zda k tomu došlo přímo při tomto konkrétním útoku.
Proč Írán útočí?
Na začátku víkendu proběhla sdělovacími prostředky zpráva, že Írán pozastaví útoky na okolní země v případě, že z jejich území nebudou vedeny útoky na íránské území. To samozřejmě naplněno není, neboť americké síly mají základny prakticky ve všech okolních státech.
Jaká je ale hlavní motivace pro íránské útoky na okolní země? Írán dobře ví, že se nemůže s americkou a izraelskou kombinovanou silou měřit přímo. Současně má ale na své straně čas. Spojené státy vyloučily možnost pozemní invaze a dává to smysl. Ani Spojené státy v dnešní době nemohou na něco takového pomýšlet. Íránský režim proto sází na to, že vydrží dostatečně dlouho a současně se mu podaří vyvolat rozkol v „americko-izraelsko-arabské“ koalici.
A jak toho docílit? Třeba právě tím, že útoky míří na státy Perského zálivu, což značně poškozuje jejich ekonomiky. Podobné je to samozřejmě s útoky na ropnou infrastrukturu a s uzavřením Hormuzského průlivu. V pondělí 9. března překonala cena ropy na světovém trhu hranici 100 dolarů za barel, krátkodobě dokonce i 110 dolarů za barel. I to má způsobit tlak mezinárodního společenství na USA.
Přímo ve Spojených státech souhlasí s útokem na Írán pouze necelá třetina obyvatel. A tento údaj pochází z doby před výrazným zdražením pohonných hmot, které se zatím dotýká Američanů dokonce více než Evropanů. Ve státech jako jsou Spojené arabské emiráty zase útoky značně poškozují turistický ruch. Je tedy možné, že Írán bude se svojí strategií slavit úspěch. To ale ukáže až čas.