Hvězda vzdálená 3 000 světelných let náhle zhasla – a na devět měsíců zmizela z oblohy. Astronomové zjistili, že ji zastínil obří oblak kovového prachu, zřejmě pozůstatek kolize planet. Za tímto jevem může stát tajemný objekt silnější než Jupiter, který celou masu udržuje pohromadě.
Vědci nedávno zaznamenali zajímavý úkaz. Hvězda podobná našemu Slunci s názvem J0705+0612 na čas zhasla. Došlo jim, že před ní se patrně nasunulo něco, co ji zastínilo. Vysvětlení je jako ze světa sci-fi.
Na celých devět měsíců zhasla hvězda nacházející se asi 3 000 světelných let od Země. Ztlumila svůj jas asi na čtyřicetinu své normy. Stalo se tak v září 2024 a pokles jasu trval až do května 2025, kdy se začala vracet na svůj původní jas. Jde o extrémně vzácný vesmírný jev, který jsme zatím mohli pozorovat.
„Hvězdy jako Slunce jen tak nepřestanou svítit bezdůvodně,“ říká Nadia Zakamska, profesorka astrofyziky na Univerzitě Johnse Hopkinse.
Mrak plný kovů s podivným pohybem
Můžeme být vděční za stále lepší techniku, která nám je schopna alespoň část vesmírných dějů objasnit. V tomto případě tým astronomů použil optický spektrograf Gemini s vysokým rozlišením. Změřili vnitřní pohyby plynu v disku obíhající sekundární objekt a v této mase objevili odpařené kovy. Slunce zastínil oblak prachu a plynu s kovovým a velmi těžkým složením. Navíc se pohyboval tak pomalu, že jasnou hvězdu zakryl na celých devět měsíců.
Navíc se zdá, že oblak jen tak nepluje vesmírem, ale je gravitačně přitahován na jiný objekt, který tuto hvězdu obíhá. Kov v oblaku dává smysl, protože jen tak může být dostatečně těžký a hmotný, aby se udržel pohromadě. Mlhavý objekt má asi 200 milionů kilometrů v průměru. Co ho ale drží v přítomnosti jiné planety, proč se nerozplyne?
Tuto planetu nebo objekt, který oblak přitahuje, neznáme.
Co je tím záhadným objektem s nesmírnou silou?
Vědci však předpokládají, že by mohl být násobně těžší než Jupiter a nejspíš i větší. Vzhledem k tomu, že udržuje svou silou 200 milionů kilometrů široký mrak v neporušeném stavu. Vznikají teorie o tom, že jde o obří planetu, hnědého trpaslíka nebo hvězdu s extrémně nízkou hmotností.
- Obří planeta: tedy něco jako Jupiter nebo Saturn.
- Hnědý trpaslík: útvary, které nejsou ani hvězda, ani planeta, ve svém vývoji uvízl někde na půli cesty.
- Hvězda s extrémně nízkou hmotností: lehké, jemně zářivé hvězdy, které jsou chladné, typicky červený trpaslík.
Vědci předpokládají, že oblak vznikl po nějaké srážce, například dvou planet, které tuto hvězdu původně obíhaly. To by vysvětlovalohmotný původ zformovaného disku. Spektra z přístrojů ukázala na těžší kovy než jehelium a vodík, v oblaku se vyskytuje takéželezo v plynném skupenství a vápník. Přístroje ukazují také na směry pohybu plynů a větry, které v něm působí.
„Tato událost nám ukazuje, že i ve vyspělých planetárních systémech může docházet k dramatickým, rozsáhlým srážkám,“ říká Zakamska. „Je to živá připomínka toho, že vesmír zdaleka není statický – je to pokračující příběh stvoření, ničení a transformace.“
Podobné srážky jsou totiž běžné v mladých vesmírných systémech, ve kterých ještě panuje chaos, ale ve vyspělých vyrovnaných systémech jsou vzácnější. Jak vidíme, nejsou ale vyloučené.