Rychlostní rekordy na jízdních kolech jsou fascinujícím spojením techniky, odvahy a extrémních podmínek. Ať už jde o šlapání v aerodynamickém tunelu nebo jízdu taženou superbikem, cílem je jediné – posunout hranice lidských i technických možností.
Už od vynálezu kola lidé přemýšleli, jaké maximální rychlosti by mohli dosáhnout, kdyby ho připojili k jinému výmyslu. Jako opakující se otázku jsme v historii viděli automobily poháněné parou, proudové motocykly nebo kola závodící rychlostí 272 km/h. Pokud jde o dosažení extrémně vysokých rychlostí s jízdním kolem, existují pouze dvě možnosti: spoléhat se na čistou aerodynamiku nebo připojit kolo k jinému vozidlu. A pro obě možnosti existují dva Guinnessovy rekordy.
Na první možnosti se pracuje již od počátku minulého století. V tomto případě může cyklista šlapat do pedálů a využívá toho, že jiné vozidlo přerušuje vítr. Nejprve se prováděly testy na velodromech, kde se k udávání tempa používaly motocykly. Nakonec se pokusu zúčastnilo i Porsche. Nejprve v sedmdesátých letech a poté s jízdním kolem rychlostí přes 200 km/h chráněným za vozem Porsche Cayenne.
Druhým případem je Elias Schwärzler, cyklista, který se specializuje na jízdu na horských kolech a je držitelem Guinnessova rekordu v rychlosti „taženého kola“. V tomto případě cyklista nešlape do pedálů, ale pouze se nechává táhnout jiným vozidlem na laně. Ani v tomto případě však kolo neprochází žádnou úpravou, protože v prvním případě je obvyklé provést změny, které mají při šlapání generovat větší rozvoj, získat „bitvu“ mezi koly, a tedy stabilitu, nebo celek odlehčit.
INCREDIBLE: Drafting a sport bike motorcycle going 272 km/h (169 mph) on a regular PETAL POWERED mountain bike.
— 𝙏𝙤𝙩𝙖𝙡 𝙈𝙤𝙩𝙤𝙧𝙘𝙮𝙘𝙡𝙚™ 🏍 ᵉˢᵗ ¹⁹⁹⁹ (@TotalMotorcycle) July 16, 2025
🏍️…🚲
Elias Schwärzler sets a bicycle speed record.#motorcycle #motorbike #speedingbullet #speed #WorldRecord pic.twitter.com/fdoDSQUPci
V tomto případě Schwärzler nic z toho neudělal. Jediné, co zde bylo provedeno, bylo posadit Rakušana na horské kolo, připoutat ho k Hondě CBR1000RR a hodit ho na konec rovinky na okruhu Lausitz-Ring. Rekord platí od roku 2022, kdy byl test proveden, ale jezdec nedosáhl očekávané rychlosti.
Schwärzlerovým záměrem bylo dosáhnout rychlosti 300 km/h, na kterou je tento závodní motocykl omezen. Pro tento účel si nechal udělat vlastní testy, protože si nebyl jistý, že pneumatiky vydrží tlak. Skutečným problémem však byl vítr. Vítr foukal silně zepředu, což bránilo tomu, aby motocykl vytáhnul rychlost na požadovaných 300 km/h ještě před koncem rovinky.
Trochu historie o rychlosti na motocyklu
Zájem o dosažení extrémních rychlostí na kole není nový. Již od konce 19. století se cyklisté snažili překonávat rychlostní bariéry. V roce 1899 Charles „Mile-a-Minute“ Murphy jako první dosáhl rychlosti jedné míle za minutu (96,56 km/h) šlapáním za vlakem na speciálně upravené trati. Tento výkon byl ve své době milníkem a připravil půdu pro budoucí pokusy o extrémní rychlost jízdy na kole.
Ve 30. letech 20. století se francouzskému cyklistovi Alfredu Letourneurovi podařilo dosáhnout rychlosti 175 km/h šlapáním za autem na speciálně upravené trati. Tento rekord byl na svou dobu pozoruhodný a vydržel několik desetiletí. Postupem času umožnil technologický a materiálový pokrok cyklistům dosáhnout ještě vyšších rychlostí.
Věda, která stojí za extrémní rychlostí
Dosahování extrémních rychlostí na kole vyžaduje hluboké znalosti fyziky a aerodynamiky. Hlavní překážkou při dosahování vysokých rychlostí je odpor vzduchu. Z tohoto důvodu cyklisté usilující o překonání rychlostních rekordů často používají podpůrná vozidla, která zajišťují slipstream a snižují tak odpor vzduchu. Tento jev je podobný jevu, který zažívají automobiloví závodníci při vysokorychlostních závodech.
Kromě toho je při vysokých rychlostech rozhodující stabilita jízdního kola. Jezdci musí mít kolo přesně pod kontrolou, což vyžaduje kombinaci dovedností, zkušeností a ocelových nervů. Klíčovou roli hrají také pneumatiky a kola, která musí odolávat tlaku a teplu vznikajícímu při vysokých rychlostech.
Jaká bude další budoucnost rychlosti jízdních kol?
S pokračujícím technologickým a materiálovým pokrokem je pravděpodobné, že rychlostní rekordy na kolech budou i nadále překonávány. Inženýři a cyklisté neustále hledají způsoby, jak zlepšit aerodynamiku, snížit hmotnost a zvýšit účinnost jízdních kol. Testování v aerodynamickém tunelu a počítačové simulace navíc pomáhají navrhovat rychlejší a bezpečnější jízdní kola.
V budoucnu bychom se mohli dočkat kol navržených speciálně pro překonávání rychlostních rekordů, s ultralehkými materiály a pokročilými aerodynamickými konstrukcemi. Možná se také dočkáme nových technik pro využití zpětného rázu podpůrných vozidel, které umožní jezdcům dosáhnout ještě vyšších rychlostí. Snaha o dosažení extrémní rychlosti na kole je zkrátka kombinací inovace, odvahy a trochy šílenství. Dokud budou existovat cyklisté ochotní překonávat hranice, vždy budou existovat nové hranice k objevování.