Ukrajina odhalila nový typ ruského dronu Geran-2 vyzbrojeného raketou vzduch-vzduch R-60. Tento nečekaný upgrade dělá z dosud pasivního stroje hrozbu i pro letouny a vrtulníky – a odhaluje, jak Rusko nadále kombinuje západní technologie a staré zbraně navzdory mezinárodním sankcím.
Ukrajina už tolikrát zachytila ruský dron, otevřela ho a zjistila, že na něm není o moc víc než to, že pochází z Moskvy, že se zdálo nepravděpodobné, že by Kyjev ještě nepřítel někdy překvapil. Tak se stalo, že Ukrajina už několik týdnů žádá o pomoc v boji proti velmi speciální ruské raketě. A když se jí podařilo jednu zachytit, překvapená byla velmi.
Objevení se nového ruského dronu Geran-2 vyzbrojeného raketou vzduch-vzduch na ukrajinské frontě znamenalo nový zvrat ve vývoji konfliktu a pokračující adaptaci Moskvy na bojiště, kterému stále více dominují bezpilotní systémy. Podle ukrajinské vojenské rozvědky byl tento model (odvozený od íránského Shahed-136) poprvé spatřen vybavený sovětskou raketou R-60, původně určenou v 70. letech pro stíhací letouny.
Nejedná se pouze o technickou kuriozitu, ale o záměrný pokus zavést přímou hrozbu proti ukrajinským vrtulníkům a letounům zapojeným do protivzdušné obrany a rušení bezpilotních letounů, čímž se role Geranu-2 rozšiřuje nad rámec klasického sebevražedného útoku proti pozemním cílům.
Hlavním cílem této modifikace bylo podle ukrajinského hodnocení snížit efektivitu kyjevského taktického letectva a donutit ho operovat opatrněji tváří v tvář rojům dronů. Ve skutečnosti byla tato úprava pro kyjevské vrtulníky trnem v oku.
Integrací infračerveně naváděné střely R-60 s dosahem přibližně 10 km Rusko zavádí možnost, že klasický dron může provést protiútok, pokud prostřednictvím svých kamer zjistí blízký vrtulník nebo letadlo. Jedná se o jasný kompromis: střela zabírá místo a hmotnost, což snižuje vnitřní užitečné zatížení dronu, a tím i jeho ničivou schopnost proti pozemním cílům, ale na oplátku zvyšuje jeho potenciální schopnost přežití a hodnotu jako vzdušného odstrašujícího nástroje.
A přichází okamžik, kdy byla Ukrajina opět překvapena. Jedním z nejcitlivějších prvků zprávy GUR je při rozboru tohoto vývoje zjištění, že tento nový Geran-2 obsahuje většinu komponentů vyrobených mimo Rusko, přičemž do rovnice byly zahrnuty prvky ze Spojených států, Spojeného království, Německa, Švýcarska, Číny, Japonska a Tchaj-wanu.
Tento vzorec není v žádném případě nový, ale znovu poukazuje na omezení mezinárodních sankcí. Navzdory kontrolám vývozu a technologickým omezením se civilní komponenty (čipy, senzory, elektronické systémy) nadále dostávají do ruského vojenského průmyslu prostřednictvím šedých trhů, zprostředkovatelů nebo zemí, které se vyhýbají kontrolním standardům nebo je uplatňují laxně.
Ukrajina již dlouho upozorňuje na rozsah tohoto problému. Při jednom z masivních útoků letos na podzim prezident Volodymyr Zelenskyj prohlásil, že v jediném balíku 550 bezpilotních letounů a raket odpalovaných z Ruska bylo identifikováno více než 100 000 zahraničních komponentů.
Toto číslo ilustruje nejen přetrvávající mezery v sankčním režimu, ale také průmyslový rozsah, kterého Moskva dosáhla ve výrobě a úpravě dronů, přičemž se spoléhá na technologie, které by teoreticky měly být mimo její dosah.
I když je použití dronů vyzbrojených raketami vzduch-vzduch zarážející, není v této válce zcela bezprecedentní. Ukrajina také experimentovala s integrací raket země-vzduch do námořních dronů a úspěšně sestřelila ruské letouny nad Černým mořem.
Konflikt se tak stal laboratoří v reálném čase, kde obě strany testují improvizované kombinace levných platforem a starších zbraní a překvapivě rychle je přizpůsobují novým úkolům.
Zavedení tohoto vyzbrojeného Geranu-2 se shoduje s trvalými ruskými investicemi do operací s drony, a to jak do domácí výroby, tak do vytváření nové odpalovací infrastruktury.
Kromě bezprostředního dopadu na bojišti jde o strategické poselství: Moskva se snaží zkomplikovat každou vrstvu ukrajinské obrany, a to i za cenu obětování části ničivé síly svých dronů, a ukazuje, že navzdory sankcím nadále nachází způsoby, jak kombinovat zahraniční technologie, starší zbraně a masovou výrobu, aby udržela své válečné úsilí.
Mezinárodní sankce mají sice značný dopad na ruskou ekonomiku, ale ukázalo se, že jsou méně účinné při omezování přístupu Ruska k vyspělým technologiím. Částečně je to způsobeno globalizací dodavatelských řetězců, kdy lze komponenty dvojího užití (civilní i vojenské) pořizovat prostřednictvím zprostředkovatelů v zemích, které se sankcí neúčastní nebo mají méně přísné předpisy. Americký Úřad pro průmysl a bezpečnost se snaží tyto mezery odstranit, ale vzhledem k rozptýlené a složité povaze globálních technologických dodavatelských řetězců je to značný problém.
Válka na Ukrajině navíc zdůraznila význam bezpilotních letounů v moderních konfliktech. Bezpilotní letouny nejenže nabízejí levnější způsob vedení vojenských operací, ale také poskytují pozorovací a průzkumné schopnosti, které jsou na bojišti klíčové. Přizpůsobení bezpilotních letounů k nesení střel je příkladem toho, jak ozbrojené síly rychle inovují, aby co nejlépe využily dostupné technologie.
V budoucnu budeme pravděpodobně svědky většího využívání bezpilotních letounů v ozbrojených konfliktech, což by mohlo vést ke změně tradičních vojenských strategií. Země, které nebudou rozvíjet své vlastní schopnosti v oblasti dronů, by se mohly v budoucích konfliktech ocitnout v nevýhodě. Používání zahraničních technologií ve zbraňových systémech navíc vyvolává otázky týkající se technologické suverenity a závislosti na zahraničních komponentech pro obranu země.
Konflikt na Ukrajině zůstává připomínkou toho, jak jsou technologie a válčení neoddělitelně propojeny a jak se státy musí rychle přizpůsobovat změnám na bojišti, aby si udržely strategickou výhodu.