Je stále jasnější, že generace Z přináší změny. Ve společnosti, v ekonomice a samozřejmě i na pracovišti. Pro ty, kteří vyrostli s pravidly, je snadné se jich nakonec držet, a zatímco předchozí generace lpěly na tradicích a respektu, aby vyznačily své kroky, generace Z tak činí na základě digitálního světa, který se již dávno ukázal jako Divoký západ.
To, že jim generace Z odmítá říkat šéfe, je pro mnohé z jejich nadřízených otázkou respektu: „Je to neformální způsob, jakým přistupují k práci. Jde o to, že se mnou mluví, jako by si o víkendu povídal se svými přáteli“. Skutečnost je však taková, že mladí lidé neříkají svým nadřízeným šéfe proto, že jsou neuctiví. Je to mnohem složitější.
Generace Z vám nechce říkat šéfe
Výroky, které zachytila Selena Rezvaniová při vedení koučovacího sezení s manažerkou, která se podělila o svou frustraci z generace Z, jsou dokonalým příkladem toho, že velká část populace nepředpokládala, že by tato změna paradigmatu mohla přijít, dokud nepřišla. Špatné hodnocení tohoto údajného nedostatku respektu je jen malou částí mnohem většího problému: toho, jak se tato pravidla mění.
V návaznosti na své vyjádření autorka a pravidelná řečnice TED Tlk zdůraznila, co dalšího vede mladé lidi z generace Z k takovému postoji vůči svým šéfům a zároveň vyzvedla rady, jak situaci usměrnit, místo aby se z ní stal konflikt, který se zřejmě nevyřeší ze dne na den.
Rezvaniová hovoří o tom, jak zaměstnanci generace Z vyhledávají pracovní prostředí založené na spolupráci, v němž všichni táhnou za jeden provaz, jak si cení šéfů, kteří jsou transparentní a umí uznat své chyby, jak se střetávají s hierarchií, protože usilují o stejnou transparentnost v komunikaci a především proč nazývat nadřízeného šéfem znamená vzdát se nutnosti uznat zásluhy, které on nebo ona nemusí mít. Stručně řečeno, jak se vedení zaslouží, protože pohyb se projevuje chůzí, a ne proto, že to někdo řekne nebo má napsáno na malé tabulce na dveřích.
Upřímně řečeno, nedá se říci, že by to byl špatný přístup, a přestože se zde mohou objevit názory, které vyhovují všem vkusům, je zde jistá logika toho, co generace Z považuje za samozřejmost ve světě práce, oproti samoúčelnému tradicionalismu jiných generací. Nejdůležitější je však především to, že je konzistentní. Stačí se podívat na to, jak vyrůstali, abychom pochopili, proč se nyní na trhu práce chovají právě takto.
Změna pracovních pravidel způsobená digitálními technologiemi
Je snadné vidět paralelu mezi tím, co generace Z zřejmě požaduje od svých šéfů, a tím, co je nesporně naučilo vyrůstání v převážně digitálním prostředí. Od práce v dokumentech Google během pandemie až po jejich konverzace na sítích, od transparentnosti vyžadované od jejich idolů až po hledání druhého názoru tím, že si nade vše cení recenzí v digitálních obchodech.
Bod po bodu dávají tyto změny pracovních pravidel smysl na základě očekávání generace Z. Právě tato práce založená na spolupráci a ruku v ruce s ní se nyní střetává s představou, že budou čelit šéfovi, který si nevyhrne rukávy pro společné dobro, jejich konverzace na sítích se promítá do toho, že chtějí a mohou říkat to, co považují za vhodné, v prostoru otevřeném všem stejně, ocenění někoho, kdo uznává své chyby, může zcela změnit debatu o vlivném člověku dne, a jejich zaměření na naslouchání co nejrůznějším názorům se stává tím, že když přijde nadřízený hlas s poznámkou, že něco by se mělo dělat takhle, tečka, nevyhnutelně povytáhnou obočí.
Nejedná se o neúctu, ale o požadavek respektu napříč všemi. Je to zcela jiná pracovní realita, než s jakou se generace Z setkává v práci a v důsledku toho vzniká více třenic, než kolik jich nadřízení stihnou spočítat, od vyhýbání se práci až po odkládání budoucích šéfů po pohovoru, který zdánlivě dopadl dobře.
Vzhledem k tomu, že je digitální svět naučil mluvit transparentně a na rovinu, že si cení spolupráce a neustálé zpětné vazby stejně jako samostatnosti a že hierarchie je pro ně něco, co si musíte zasloužit a co nikdy není samozřejmostí, možná tato změna pravidel není tak přitažená za vlasy, jak by se mohlo zdát. Koneckonců digitální svět pohltil i všechno ostatní. Musí k tomu být nějaký důvod.
Nový přístup k vedení lidí
Změna, kterou generace Z přináší, nejenže zpochybňuje tradiční pracovní normy, ale nabízí také příležitost k novému vymezení vedení. Společnosti, které chtějí tyto mladé talenty přilákat a udržet si je, musí být ochotny přizpůsobit se jejich očekáváním. To znamená nejen změnu hierarchické struktury, ale také organizační kultury. Vedení založené na empatii, spolupráci a transparentnosti může být klíčem k vytvoření pracovního prostředí, v němž se generace Z cítí ceněna a motivována.
Studie společnosti Deloitte ukazuje, že mladí lidé z generace Z hledají práci, která nabízí jasný cíl a je v souladu s jejich osobními hodnotami. To znamená, že společnosti si musí více uvědomovat svůj sociální a environmentální dopad a efektivně o něm informovat své zaměstnance.
Závěrem lze říci, že generace Z nově definuje, co znamená pracovat a vést v 21. století. I když tento posun může být pro předchozí generace náročný, představuje také příležitost k vytvoření inkluzivnějšího a dynamičtějšího pracovního prostředí. Úspěch nakonec spočívá ve schopnosti přizpůsobit se a vyvíjet se spolu s novými generacemi.