Zatímco se o generaci Z mluví jako o digitálně nejzdatnější, výzkumy ukazují překvapivý paradox: téměř čtvrtina z nich se vyhýbá telefonním hovorům. Telefobie – úzkost z telefonování – se stává bariérou na trhu práce i v běžném životě. Firmy i univerzity proto spouštějí tréninkové programy, které mají mladým pomoci překonat strach z mluvení naživo.
Považujeme za samozřejmé, že generace Z vyrostla v éře chytrých telefonů a že by v jejím vztahu k tomuto nástroji neměly být žádné problémy, ale to zdaleka není úplná pravda. Podle průzkumu mezi mladými lidmi se zdá, že generace Z trpí syndromem známým jako telefobie, který brzdí jejich rozvoj na pracovišti.
Jak uvádí Casey Halloran, generální ředitel online cestovní agentury, mladí lidé z generace Z, kteří u něj skončili, ukazují, že telefobie je velmi reálný problém, se kterým některé společnosti zřejmě nedokážou bojovat: „Prováděli jsme rozsáhlá školení, nabízeli jsme pobídky, pozorovali hovory s našimi staršími zástupci a dokonce jsme najali podnikového psychologa. Po více než dvou letech tohoto boje jsme téměř připraveni vzdát se a raději přijmout SMS a WebChat, než pokračovat v boji proti přesile.“
23 % příslušníků generace Z přiznává, že trpí telefobií
Syndrom telefobie vede generaci Z k tomu, že se vyhýbá vyřizování telefonních hovorů, jak jen to jde. Průzkum provedený britskou náborovou platformou Uswitch odhalil, že 23 % mladých lidí nikdy nezvedá telefony, což je zjevně překážkou jejich rozvoje v zaměstnání. Na rozdíl od jiných zastaralých nástrojů, jako je faxování, jsou hovory mezi firmami nebo mezi firmami a zákazníky stále na denním pořádku a jako prostředek komunikace jsou nezbytné.
Související článek
Mladí lidé z generace Z naproti tomu dávají přednost asynchronní komunikaci, která jim díky textovým zprávám, e-mailům nebo sociálním sítím umožňuje naplánovat a připravit si sdělení, které chtějí svému protějšku nabídnout, a to způsobem, který jim není dostupný v bezprostřednosti, jakou vyžaduje telefonní hovor.
Důvod této telefobie každopádně přesahuje tento zvyk, pokud jde o komunikaci. Výše zmíněný průzkum také ukázal, že 56 % mladých lidí se domnívá, že telefonování je spojeno s přijímáním špatných zpráv, což v době telefonních podvodů, nevyžádaných hovorů a naléhavosti, kterou tento komunikační systém představuje v současném kontextu, jemuž dominují především soukromé zprávy na sociálních sítích nebo platformách, jako je WhatsApp, nutí generaci Z, aby se od telefonování stále více oddělovala.
Ve snaze tuto situaci omezit a zvrátit zahájila univerzitní škola v Nottinghamu sérii školení, s jejichž pomocí hodlá generaci Z pomoci tuto fobii překonat. Jak říká Lix Baxterová, poradkyně na vysoké škole, „s úzkostí spojenou s telefonováním se setkáváme neustále.“ Je to problém, který je jednoznačně znevýhodňuje ve srovnání se schopnostmi jiných generací. Takový, který má naštěstí řešení.
Léčba strachu z telefonování u generace Z
Během sezení k překonání telefobie jsou tito mladí lidé konfrontováni s nutností stát se partnerem v rozhovoru tím, že mezi sebou simulují telefonní hovory, aby získali sebedůvěru a plynulost potřebnou k tomu, aby mohli čelit tomu, co jsme ještě nedávno nepovažovali ani za pracovní výzvu. Základní úkony, jako je zavolat a rezervovat si vše potřebné na cestu nebo si dokonce objednat jídlo domů, jsou dnes vzdáleny pouhým kliknutím díky internetu, který tlačí spíše k opuštění telefonování.
Podle sociální antropoložky Zoji Tarasové obavy generace Z z telefonování „odrážejí širší únavu z bezprostřednosti a naléhavosti, kdy jsou lidé unaveni kulturou potíží a posedlostí efektivitou. Lidé se proti této bezprostřednosti nenápadně bouří tím, že si na tyto hovory dávají na čas“.
Na kurzech se učí tyto hovory plánovat, pozorně naslouchat volajícímu a odpovídat co nejjasněji a nejstručněji a zároveň si budují sebedůvěru, aby dokázali v rozhovoru řešit nečekané situace. To, co se dříve omezovalo na pauzu před napsáním zprávy, aby se vyhnuli nedorozumění a konfliktům, nebo dokonce na úpravu toho, co napsali, když už to odeslali, aby to správně odráželo jejich záměr, vyžaduje ve cvičeních jinou hbitost a klid.
Když jsou konečně připraveni udělat tento skok, kurz je postaví před skutečné telefonáty, aby si rezervovali místo v restauraci, zeptali se na otevírací dobu nebo se šli do obchodu zeptat na dostupnost zboží. Cílem je, aby generace Z opustila svou telefobii, ale také aby si zvykla na komunikaci, která se neomezuje na asynchronnost, v níž se zřejmě zabydlela.
Dopad na trh práce
Dopad telefobie na trh práce je významný. Dovednosti verbální komunikace jsou v mnoha oborech nezbytné a neschopnost zvládat telefonní hovory může omezit možnosti zaměstnání a kariérního růstu. Ve světě, kde lidská interakce zůstává klíčová, si firmy cení schopnosti svých zaměstnanců efektivně komunikovat, a to jak osobně, tak po telefonu.
Společnosti podnikají kroky k řešení tohoto problému. Některé z nich začaly zavádět školicí programy, které se zaměřují na zlepšení verbálních komunikačních dovedností mladých zaměstnanců. Tyto programy nejenže řeší problém telefobie, ale také pomáhají rozvíjet mezilidské dovednosti, které jsou v moderním pracovním prostředí klíčové.
Kromě toho může mít telefobie dopad i na duševní zdraví mladých lidí. Úzkost a stres spojené s nutností vyřizovat telefonní hovory mohou ovlivnit celkovou pohodu. Je proto důležité, aby vzdělávací instituce i podniky podnikly kroky na podporu mladých lidí v rozvoji těchto základních dovedností.
Překonání telefonické fobie bude pro generaci Z přínosem nejen v profesním životě, ale zlepší se také její schopnost navázat s ostatními lidmi osobnější a smysluplnější kontakt.