Nizozemský ministr obrany přirovnal odemčení systému F-35 k „jailbreaku iPhonu“. Za jeho slovy se ale skrývá hlubší problém: letoun není jen stíhačkou, ale digitálním ekosystémem pod kontrolou USA. A když dojde na otázku suverenity, technické limity rychle narážejí na politickou realitu.
Od dob studené války Spojené státy vyvážejí nejen zbraně, ale také formy kontroly nad tím, jak, kdy a k jakému účelu jsou používány. Po desetiletí byl tento dohled vykonáván prostřednictvím udělování licencí, údržby a dodávek dílů. Dnes, ve věku softwaru a síťového vedení války, se tato logika změnila: kontrola již neprobíhá pouze v hangáru nebo na základě smlouvy, ale je zakotvena v samotném systému. S F-35 poprvé tato stará otázka přestává být teoretickou.
Jak prohlásil nizozemský ministr obrany, „výpočetní mozek“ F-35, včetně jeho cloudových komponent, lze hacknout, aby přijímal aktualizace softwaru třetích stran, podobně jako je tomu u iPhonu. „Pokud navzdory všemu stále chcete provést upgrade, řeknu něco, co bych nikdy neměl říkat, ale přesto to řeknu: F-35 můžete jailbreaknout stejně jako iPhone,“ řekl Gijs Tuinman během jednoho z dílů podcastu BNR Nieuwsradio „Boekestijn en de Wijk“.
V čem je problém
Tvrzení nizozemského ministra obrany, že F-35 lze odemknout jako mobilní telefon, neodhaluje ani tak technické tajemství, jako spíše strategickou nepříjemnost, která mezi spojenci doutná už léta. Letoun není jen vzdušnou platformou, ale systémem hluboce integrovaným do digitální, logistické a doktrinální architektury navržené Spojenými státy, kde software, data pro mise, údržba a dodávky náhradních dílů tvoří neoddělitelný celek.
V tomto kontextu řeči o jailbreakingu/odemknutí nepopisují skutečné řešení, ale spíše vyjádření určitého omezení: uznání, že operační suverenita nad F-35 je podmíněna jeho konstrukcí a že jakýkoli pokus o prolomení této závislosti je sám o sobě spíše projevem politické krize než životaschopnou technickou možností.
Proč je jailbreaking letounu F-35 obavou
Pro spojence Washingtonu nepředstavuje strach to, že stíhačku nelze odemknout, ale spíše to, že ji odemknout lze. Pokud se připustí, že software může být prolomen, předpokládá se, že kontrola USA nad systémem není jen smluvní, ale strukturální, a že její udržení závisí na politické důvěře mezi spojenci.
F-35 žije připojen k sítím, jako je ALIS a jeho nástupce ODIN, které nejen aktualizují letoun, ale nahrávají do něj balíčky dat pro mise, které umožňují jeho přežití v boji: vypočítané trasy, bubliny obrany nepřítele, fúze senzorů a sdílená taktika. „Osvobození“ letounu by znamenalo přerušení této centrální tepny, ale také ztrátu toho, co z něj dělá kritický nástroj.
Pro Washington představuje pouhá možnost, že by spojenec provozoval systém mimo tento ekosystém, technologické bezpečnostní riziko a riziko použití, které není v souladu s jeho zájmy.
Pro spojence je dilema ještě nepříjemnější: buď přijmou trvalou závislost, nebo riskují, že jim zůstane technicky vyspělý, ale operačně amputovaný stíhač, bez dat, bez podpory a bez budoucnosti.
Izraelská výjimka
Izrael je anomálií, která potvrzuje pravidlo. Je jediným provozovatelem, který si vyjednal integraci vlastního softwaru, provozování z velké části mimo ALIS/ODIN a údržbu svých F-35 s průmyslovou autonomií. Tato výjimka není pro ostatní opakovatelná, protože reaguje na jedinečný strategický vztah budovaný po desetiletí a založený na úrovni důvěry a souladu, který u jiných partnerů neexistuje.
Pro evropské země, jako je Nizozemsko, by jakékoli skutečné „osvobození“ znamenalo nejen obrovské technické možnosti, ale také čelní střet s výrobcem a vládou USA, což by mělo bezprostřední důsledky z hlediska náhradních dílů, údržby a logistické podpory. Výsledek by byl paradoxní: odemčený F-35, který by rychle skončil znehybněný nikoliv digitální blokádou, ale zadušením svého podpůrného řetězce.
Příznak napjatého vztahu
Pokud je známo, žádná země vážně neuvažuje o jailbreakingu F-35, dokud fungují vztahy s Washingtonem, protože systém je navržen tak, aby fungoval v síti, nikoli izolovaně. Ale to, že se tato debata znovu vynořuje nyní, se nezdá být banální a odráží drsnější geopolitický kontext, kdy se spojenci začínají ptát, co se stane, když se politický deštník složí. F-35 zůstává, jak uznávají i jeho kritici, ve své současné podobě pozoruhodným stíhacím letounem. Je však také důkazem toho, že moderní technologická převaha není vykoupena pouze letadly, ale tichým přijetím strategické závislosti. A když tato závislost začne být nepříjemná, problém už není (jen) technický: je politický.