Pakt by mohl otevřít dveře integrovanější evropské architektuře odstrašování, kdy ostatní země najdou způsob, jak posílit svou ochranu bez USA.
Na konci 50. let minulého století Francie v osobě Charlese de Gaulla prosazovala myšlenku, že by si země mohla zachovat určitou strategickou nezávislost tím, že zahájí politiku suverénního jaderného odstrašování, jakýsi jaderný deštník, s argumentem, že Spojené státy jsou sice spojencem, ale jejich zájmy se nemusí vždy shodovat se zájmy Evropy. O půl století později se tato myšlenka opět vrací. O půl století později tato myšlenka opět silně rezonuje na starém kontinentu díky bezprecedentnímu anglo-francouzskému spojenectví.
Bezprecedentní dohoda
Spojené království a Francie, jediné dvě suverénní jaderné mocnosti v západní Evropě, poprvé oznámily rozhodnutí koordinovat použití svých jaderných arzenálů v reakci na jakékoli extrémní ohrožení bezpečnosti kontinentu.
Dohoda, kterou během státní návštěvy Londýna představili britský premiér Keir Starmer a francouzský prezident Emmanuel Macron, znamená významný posun ve strategické spolupráci mezi oběma zeměmi, zejména tváří v tvář obnoveným obavám z agresivity Ruska a nejistotě ohledně závazku USA vůči kolektivní obraně Evropy pod Trumpovým vedením.
Hvězdička. Velmi důležitá; britský a francouzský arzenál sice zůstanou technicky nezávislé, ale v případě konfliktu je nyní bude možné použít společně, což je neklamný signál spojencům i protivníkům, že na jakoukoli vážnou agresi proti jednomu z nich budou reagovat oba.
Rozdíly překonané hrozbou
Pakt představuje symbolické překonání tradičních rozdílů mezi Londýnem a Paříží v oblasti jaderné doktríny. Velká Británie začlenila svůj arzenál do struktury jaderného plánování NATO a technicky se spoléhá na rakety dodávané USA, ačkoli operuje samostatně.
Francie naproti tomu vždy horlivě hájila plnou suverenitu nad svými odstrašujícími silami, odmítala se podílet na systému sdílení jaderných zbraní NATO a udržovala nezávislou doktrínu, jejíž strategický rozsah („životní zájmy s evropským rozměrem“) byl záměrně nejednoznačný. Rozhodnutí jednat koordinovaně neznamená sloučení schopností, ale synchronizaci potenciálních reakcí a vytvoření jednotné fronty tváří v tvář možné agresi, zejména ve scénáři oslabené transatlantické angažovanosti.
Doplňovat a rozvíjet. Obě země disponují relativně malým arzenálem ve srovnání s hlavními jadernými mocnostmi. Spojené království zakládá svůj odstrašující prostředek na raketách Trident odpalovaných z ponorek, ale oznámilo plány na začlenění vzdušného potenciálu prostřednictvím letounů F-35A amerického původu, které mohou nést jaderné zbraně. Francie zase udržuje plně národní síly, které kombinují námořní a vzdušné nosiče. Pracuje rovněž na projektu ASN4G, hypersonické střele vzduch-země nové generace s jaderným potenciálem (o jehož přijetí uvažuje i Spojené království), což by znamenalo, že by poprvé po desetiletích měla k dispozici vzdušný jaderný systém nezávislý na kontrole USA.
Nová koordinace umožní mimo jiné synchronizované hlídkování ponorek nebo rozložení doby údržby, aby byla zajištěna nepřetržitá přítomnost na moři. Odborníci jako Camille Grand a Lawrence Freedman zdůraznili význam tohoto oznámení, neboť Francie nikdy veřejně nepřipustila žádnou jadernou spolupráci tohoto typu, což znamená důležitou doktrinální změnu.
Americký deštník
Deník New York Times zdůraznil, že rozhodnutí přejít k počínající formě koordinovaného jaderného odstrašování reaguje nejen na ruskou hrozbu, ale také na strategické vakuum, které vzniklo v důsledku nejednoznačného postoje Washingtonu k evropské obraně. Tradiční spoléhání NATO na jaderný štít pod vedením USA bylo zpochybněno Trumpovou skepsí ohledně užitečnosti ochrany spojenců na kontinentu.
V této souvislosti přebírá francouzsko-britský tandem odpovědnost za vytvoření věrohodné evropské alternativy, sladění svých obranných doktrín a vyslání jasného vzkazu Moskvě o důsledcích pokračování její ofenzívy na Ukrajině. Pakt je součástí širší strategie, jejímž cílem je oživit takzvanou „koalici ochotných“, neformální alianci evropských zemí, která má za cíl udržet ukrajinské válečné úsilí tváří v tvář stažení USA.
Výzvy: Ukrajina a koalice. Dohoda přichází v obzvláště choulostivém okamžiku ukrajinského konfliktu, kdy se nepodařilo naplnit příslib příměří pod vedením Washingtonu a západní vojenská pomoc, zejména ze strany USA, se zpomalila. Starmer a Macron, kteří stojí v čele tvrdého jádra proukrajinské koalice, se snaží získat zpět dynamiku prostřednictvím virtuální konference s dalšími spojeneckými lídry z vojenské základny u Londýna.
Některé země se však nadále zdráhají vyslat materiální prostředky, jako jsou stíhačky, což podtrhuje obtíže s udržením soudržnosti v koalici roztříštěné kvůli rozdílným zájmům a národním programům. Společná jaderná iniciativa je tak součástí širší logiky diplomatického tlaku na udržení evropského závazku tváří v tvář zmenšujícímu se transatlantickému deštníku.
Přátelé po brexitu
Jaderný pakt rovněž symbolizuje významné tání ve vztazích mezi Londýnem a Paříží, které se zhoršily po referendu o brexitu. Starmer a Macron toto oživení vazeb prezentovali jako etapu pragmatického porozumění, které má základ nejen v kolektivní bezpečnosti, ale i v palčivých oblastech, jako je migrace.
Obě vlády jednají o nové dohodě, která má omezit přeplouvání migrantů na malých člunech z pobřeží severní Francie, což je rostoucí problém, který vyvolává bilaterální napětí. Cílem je snížit toky migrantů, aniž by se vzdaly humanitárních závazků, a to v situaci rostoucího politického tlaku ze strany populistických stran, jako je britská reforma.
Francouzsko-britské spojenectví se vztahuje i na společný vývoj nových konvenčních schopností. V rámci takzvaného „Lancasterského paktu 2.0“ podepíší obě mocnosti aktualizaci obranné smlouvy podepsané v roce 2010. Tato nová dohoda předpokládá vývoj nové generace raket dlouhého doletu, které nahradí úspěšné rakety Storm Shadow/Scalp používané Ukrajinou, a také rozšíření společných expedičních sil.
Předpokládá se rovněž vývoj nové generace raket vzduch-vzduch, mikrovlnných zbraní k rušení bezpilotních letounů a raket, systémů elektronického boje a intenzivní využívání umělé inteligence ke koordinaci útoků s vysokou přesností. Tyto iniciativy posilují projekční schopnosti obou zemí a upevňují jejich roli hlavních garantů bezpečnosti v Evropě v době rostoucí globální nestability.