Vědci zkoumali 302 psů z černobylské oblasti a došli k zajímavým závěrům. Psi jsou geneticky odlišní. Zatím se neví přesně proč, již nyní ale pracují s několika hypotézami.
Výzkumu se zúčastnilo 302 psů odchycených přímo v areálu černobylské elektrárny nebo v kruhu 15 až 45 km od místa katastrofy. Celogenomové profily černobylských, čistokrevných a volně se pohybujících psů z celého světa ukazují, že jedinci z elektrárny a města Černobylu jsou geneticky odlišní, zároveň však sobě v rámci skupiny velmi podobní.
Po katastrofě se geny začaly měnit
Když 25. dubna 1986 explodovala část černobylské jaderné elektrárny, nezasáhlo to jen lidi, ale i zvířata. Místní psi také trpěli znečištěným životním prostředím a odrazilo se to na jejich genech. Radiace mohla způsobit genetické mutace, jednoduše, evoluční procesy se danému prostředí přizpůsobily.
Psi, kteří byli součástí daného výzkumu nemají jasný původ, pouze se předpokládá, že jsou to potomci těch, kteří jadernou katastrofu přežili. Přežití nebylo jednoduché, protože jak víme, těsně po katastrofě speciální jednotky pročesávaly okolí a zvířata zabíjeli.
Související článek
Počet toulavých psů v roce 2017 začal růst
Populace toulavých psů v oblasti začala kolem roku 2017 rapidně růst, odhadem tam bylo kolem 800 psů. Odchytem a výzkumem jejich genomu se ukázalo několik věcí:
- Byly tu shluky vzájemně příbuzných psů, tedy ohniska přeživších se dále množila
- Lišily se i plemena, psi kolem jaderní elektrárny byli nejvíce příbuzní s ovčáckými a východoevropskými plemeny, zatímco psi v Černobylu a okolí byli nejvíce příbuzní s plemeny římský mastif
Jak vysokou radioaktivitu lze přežít
Vědci doufají, že výzkum ukáže, jak velkou radioaktivitu lze přežít. Ostatně kromě psů tu mohou v budoucnu sledovat a zkoumat další zvířata, jež se v radioaktivní oblasti usadila a prosperují. Koně Převalského, vlci nebo medvědi patří k těm, jejichž genofond by z tohoto hlediska bylo také zajímavé vidět.
Jak to ale dopadlo se psy? Neprokázalo se, že jde o vliv radioaktivity. Bohužel nebylo přímo prokázáno, že změny, které na genofondu psů jsou vidět, jsou následkem záření. Zdá se spíše, že jejich geny a vývoj díky radiaci prošel zrychleným vývojem nebo evolucí. Také to ale nadále zůstává pouze jako hypotéza. Urychlení evolučního vývoje pomocí radiace ale není novým objevem. Běžně se tato metoda používá u semen rostlin pro genetický vývoj plodin pro experimentální zemědělství.
V čem jsou psi jiní? Vyvíjejí se rychleji
Populace psů ale byla ovlivněna i jinými faktory. Měli k dispozici méně potravy, prožívali kruté zimy. Šlo skutečně i o přírodní výběr nejodolnějšího z nejodolnějších. V generacích psů lze tedy pozorovat výraznější změny v rámci běžného evolučního vývoje. Nenašly se senzační změny.
Nedávno proběhla světem záhada modrých psů, zdálo by se, že právě takovou genetickou mutaci bychom si u vývoje černobylských psů představovali. Nakonec se ukázalo, že šlo pouze o zbarvení po styku s chemickou látkou. Pravděpodobně o látky z chemických wc v okolí. Psi se v ní jednoduše vyváleli.
Černé žabky, odolnější tvorové
Vědci již léta analyzují určitá zvířata žijící v černobylské oblasti, včetně bakterií, hlodavců a dokonce i ptáků . Jedna studie z roku 2016 zjistila, že východní rosnice (Hyla orientalis), které mají obvykle zelenou barvu, byly v této oblasti častěji černé. Biologové se domnívají, že u žab došlok prospěšné mutaci melaninu – pigmentu zodpovědného za barvu kůže – která pomohla rozptýlit a neutralizovat část okolního záření. Tady se tedy jedná přímo o přizpůsobení se životu v zamořeném prostředí.
U psů se však nenašly známky toho, že obecně jsou odolnější proti radioaktivnímu záření. Roli totiž také může hrát to, že generace psů se množily často v malých skupinách i příbuzensky. Černobylská oblast je ostatně uzavřenou biologickou zonou sama o sobě. Ukrytých překvapení tu je pro vědce jistě ještě mnoho.