Vědci z univerzity v Sussexu objevili nečekaný indikátor stresu – nos. Pomocí termokamer ukázali, že právě teplota obličeje, zejména jeho špičky, může spolehlivě odhalit míru psychické zátěže.
Experiment, který provedli psychologové na univerzitě v Sussexu ve Velké Británii, odhalil neobvyklý, ale vypovídající způsob měření stresu: prostřednictvím nosu. Během vyšetřování, které kombinovalo vědu a jistou dávku nepohodlí, se novinářka BBC News Victoria Gill dobrovolně podrobila sérii testů pod dohledem termokamer. Tyto kamery, které snímají změny teploty kůže, byly použity k pozorování toho, jak tělo fyzicky reaguje na stresové situace.
Tato zkušenost byla součástí průkopnické studie, která naznačuje, že snížení nosní teploty může sloužit jako spolehlivý biomarker stresu. „Termální zobrazování může představovat ‚zlomový bod‘ ve výzkumu stresu,“ uvedli odpovědní psychologové. Experiment byl založen na pozorování toho, jak se mění prokrvení obličeje v reakci na stresory, jako je mluvení před cizími lidmi nebo řešení náročných kognitivních úkolů.
Nos, který se ochlazuje
První část testu vypadala jednoduše: Gill seděla a poslouchala bílý šum se sluchátky ve zdánlivě klidném prostředí. Atmosféra se však náhle změnila, když vstoupila skupina tří cizích lidí. Novinářka dostala za úkol připravit si během tří minut pětiminutový projev o své „práci snů“.
„Když jsem cítila, jak mi v obličeji stoupá teplota, vědci zachytili změnu barvy mého obličeje pomocí termokamery,“ napsala. Teplota nosu klesla o dva stupně a na snímku se zbarvila do modra, protože nervový systém v rámci varovné reakce přesměroval krev do očí a uší.
Tento jev byl důsledně pozorován u 29 dobrovolníků, kteří se studie zúčastnili. Ve všech případech klesla teplota nosu při stresu o tři až šest stupňů a během několika minut se vrátila na předchozí úroveň, což svědčí o účinném zotavení.
Profesorka Gillian Forresterová, vedoucí výzkumná pracovnice studie, k tomu uvedla: „Jste zvyklí na kamery a rozhovory s cizími lidmi, takže jste pravděpodobně poměrně odolní vůči sociálním stresorům. Nicméně dodala: „Dokonce i u někoho, jako jste vy, kdo je vycvičen na stresové situace, se projevuje biologická změna průtoku krve, což naznačuje, že tento „nosní pokles“ je silným indikátorem měnícího se stresového stavu.“
Mysl pod tlakem
Druhá část experimentu posunula nepříjemné pocity ještě o krok dál: počítání pozpátku od roku 2023 v intervalech po 17. Pod tlakem toho, že ji komise při každé chybě veřejně opravovala, Gill vyprávěla: „Jediné, na co jsem myslela, bylo, že chci z té stále dusivější místnosti utéct.“ Z 29 účastníků vypadl před koncem testu pouze jeden. Ostatní, ačkoli byli viditelně vystresovaní, test dokončili a poté dostali relaxační seanci s bílým šumem, která celý proces ukončila.
Tato technologie otevírá konkrétní možnosti i mimo laboratoř. Protože měří neinvazivní, neverbální fyzickou odezvu, mohla by se uplatnit v situacích, kdy lidé nemohou verbálně vyjádřit svůj emoční stav, například u kojenců nebo pacientů s poruchami řeči.
Jeho využití se navíc rozšiřuje i na prostředí, kde se nevyskytují lidé: v útulcích pro lidoopy vědci zjistili podobné reakce u šimpanzů a goril. Když jim ukázali videa hrajících si šimpanzích mláďat, pozorovali zvýšení teploty jejich nosů – jasný příznak uvolnění. Podle slov vědců je „sledování hrajících si mláďat opakem překvapivého pracovního pohovoru nebo mentální aritmetické úlohy“.
Budoucnost výzkumu stresu
Výzkum stresu se v posledních desetiletích značně rozvinul a použití termokamer k měření nosní teploty je jen jedním z příkladů toho, jak technologie přináší do této oblasti revoluci. Podle Americké psychologické asociace může mít stres hluboký vliv na fyzické i duševní zdraví a nalezení neinvazivních metod jeho měření je klíčové pro vývoj účinnějších strategií zvládání.
Výzkumníci zkoumají, jak lze tyto techniky integrovat do mobilních aplikací a nositelných zařízení, což lidem umožní sledovat úroveň stresu v reálném čase. To by mohlo poskytnout cenné údaje odborníkům na duševní zdraví a pomoci lidem identifikovat a zvládat spouštěče stresu dříve, než se z nich stanou vážnější problémy.
Kromě toho by se využití termálního zobrazování mohlo rozšířit i do dalších oblastí, jako je vzdělávání a pracoviště, a pomoci tak vytvořit zdravější a produktivnější prostředí. Například ve školství by učitelé mohli pomocí této technologie zjistit, kdy studenti zažívají vysokou míru stresu, a podle toho přizpůsobit své vyučovací metody.
Schopnost měřit stres prostřednictvím nosní teploty nabízí nejen nový pohled na to, jak tělo reaguje na stres, ale také otevírá dveře široké škále praktických aplikací, které by mohly zlepšit kvalitu života mnoha lidí.