Na dubajském aerosalonu byl představen Allag-E, nový typ autonomního „lovce dronů“ navržený pro rychlou likvidaci bezpilotních hrozeb. S kombinací rychlosti, optické navigace a tříštivé nálože jde o ukázku, jak se protivzdušná obrana přizpůsobuje éře masových, levných a smrtících dronů.
Ve světě, kde drony již nejsou pouhými technologickými hračkami, ale protagonisty moderních konfliktů, se vojenské reakce vyvíjejí stejnou rychlostí jako hrozby. Šíření bezpilotních letounů, od malých průzkumných platforem až po drony kamikadze s výbušninami, vedlo armády k tomu, aby od základu přehodnotily protivzdušnou obranu. V této souvislosti se zrodil Allag-E, stíhač proti dronům, který slibuje znamenat zlom v ochraně vzdušného prostoru v malých výškách.
Allag-E, vyvinutý společností EDGE Advanced Concepts, divizí obranného technologického konglomerátu EDGE Group ve Spojených arabských emirátech, byl představen na dubajském leteckém veletrhu 2025 jako součást portfolia řešení zaměřených na boj bez posádky a obranu proti rojům dronů. Sama společnost jej popisuje jako jakéhosi „mechanického jestřába“ určeného k rychlému, přesnému a agresivnímu lovu jiných dronů, který je schopen pracovat vysoce autonomně a s minimálním zásahem člověka během fáze útoku.
Tradiční strategie protivzdušné obrany, založená na drahých raketách a těžkých radarech, již nestačí, když pokročilé drony mohou létat nízko, pohybovat se v rojích a jednat autonomně. Systémy, jako jsou Patriot nebo rakety země-vzduch S-300, určené pro letadla a balistické střely, jsou tváří v tvář malým, upraveným komerčním kvadrokoptérám nebo levným sebevražedným dronům nepřiměřené a ekonomicky neefektivní. Allag-E na tuto výzvu reaguje specializovaným systémem, který kombinuje rychlost, manévrovatelnost a smrtící přesnost a je navržen tak, aby mohl být nasazen ve velkém počtu a s mnohem nižšími náklady na jeden zásah než tradiční rakety.
Konstrukce je kompaktní, ale účinná: s rozpětím křídel asi 700 mm a délkou asi 900 mm váží tento elektrický stíhač asi 8,5 kilogramu, což mu umožňuje operovat obratně v malé výšce, aniž by se musel spoléhat na velké odpalovací platformy. Díky malým rozměrům jej lze přepravovat v lehkých vozidlech, integrovat do mobilních systémů protivzdušné obrany nebo dokonce skladovat v kontejnerech připravených k rychlému odpálení, což je klíčové, když se hrozby mohou objevit během několika sekund.
Jednou z jeho velkých výhod je elektrický pohon pomocí symetrických kanálových ventilátorů umístěných nad a pod ocasem, které mu dodávají silný tah a stabilní aerodynamické chování. Na rozdíl od otevřených vrtulí jsou kanálové ventilátory chráněny kruhovým krytem, což zvyšuje účinnost a snižuje riziko poškození nárazy nebo úlomky za letu. Může dosáhnout rychlosti přesahující 250 kilometrů za hodinu, což je dostatečné k pronásledování a neutralizaci nepřátelských dronů letících rychlostí přes 200 km/h, což je na dnešním bojišti skutečná výzva. Má však dolet přibližně 6 minut a pokrývá plochu přibližně 20 km², z čehož je zřejmé, že se jedná o stíhač s rychlou reakcí, který je určen k zásahu v kritickém okamžiku, nikoli k dlouhodobému hlídkování.
Allag-E se neomezuje pouze na vyhledávání nepřátelských bezpilotních letounů: nese 1,7kg zásobník výbušniny s tříštivou diskovou náloží, která je navržena tak, aby maximalizovala škody i bez přímého zásahu. Tento typ munice, koncepčně podobný tříštivým náložím používaným v některých střelách vzduch-vzduch, rozptyluje oblak vysokorychlostních střepin v kontrolovaném obrazci. Její systém, vybavený senzory přiblížení, může explodovat, jakmile se dostane dostatečně blízko k cíli, a vytvořit tak účinnou zónu zásahu delší než pět metrů s přesností až kolem deseti metrů. Tento „blízký zásah“ je nezbytný při práci proti malým, manévrovatelným platformám, které se mohou pokusit vyhnout přímému zásahu.
V praxi to znamená, že Allag-E se nemusí na nepřátelský dron „nalepit“ jako klasický projektil kamikadze. Stačí, když se dostane dostatečně blízko, aby oblak fragmentů prošel vrtulemi, elektronikou nebo užitečným zatížením cíle. Tento přístup zvyšuje pravděpodobnost sestřelení malých dronů, které je často obtížné zasáhnout běžnými projektily nebo palbou z ručních zbraní.
Kromě toho je vybaven pro provoz v prostředí s vysokým stupněm rušení díky radiofrekvenčnímu spojení pro počáteční fázi letu a optické proudové navigaci v závěrečné fázi útoku. Optický tok je technika počítačového vidění, která analyzuje, jak se pixely v obraze pohybují mezi po sobě jdoucími snímky, aby bylo možné odhadnout relativní pohyb. Zjednodušeně řečeno, dron „vidí“, jak se mění poloha cíle v jeho zorném poli, a podle toho upravuje svou trajektorii, aniž by se spoléhal na GPS nebo nepřetržité datové spojení. To mu umožňuje sledovat a zasáhnout cíl, i když se nepřátelské elektronické systémy pokoušejí rušit komunikaci nebo narušit signály satelitního určování polohy.
Architektura navádění Allag-E zapadá do širšího trendu v obranném průmyslu: stále častějšího využívání umělé inteligence a algoritmů strojového vidění, které zbraňovým systémům poskytují větší autonomii. Společnost EDGE sice veřejně neuvádí podrobnosti o všech softwarových komponentách, zdůrazňuje však, že stíhačka je připravena k integraci do širších sítí C-UAS, kde radary, akustické senzory a elektrooptické systémy detekují a klasifikují hrozby a Allag-E obdrží automaticky vypočítaný bod záchytu. Odtud dron provede optimalizovanou trajektorii útoku, čímž se zkrátí doba mezi detekcí a neutralizací.
Vývoj Allag-E odráží širší trend: konflikty 21. století již nespoléhají výhradně na velká letadla, stíhačky nebo balistické rakety. Moderní válku sužují průzkumné drony, sebevražedná vozidla a bezpilotní systémy operující ve velkém, poháněné komunikačními sítěmi a autonomními systémy. Od Ukrajiny až po Blízký východ dokázaly upravené komerční drony a specializované vojenské systémy, že mohou ničit obrněná vozidla, útočit na dělostřelecké pozice nebo překonávat protivzdušnou obranu za zlomek ceny pilotovaných platforem.
Podle slov obranných analytiků bezpilotní letouny „změnily povahu vzdušné převahy a nutí k úplnému přehodnocení způsobu ochrany bojového prostoru“. Už nejde jen o to zabránit nepřátelskému stíhači ve vstupu do vzdušného prostoru, ale o řízení oblohy plné malých zařízení, z nichž mnohá jsou postradatelná a mohou se objevit z jakéhokoli směru a ve velmi malých výškách. Tato realita podnítila vývoj celé rodiny technologií proti dronům, od systémů elektronického boje, které se snaží „oslepit“ nebo převzít kontrolu nad nepřátelským letounem, až po vysokoenergetické lasery a řízené střely krátkého dosahu.
EDGE boosts its counter-drone arsenal with the Allag-E electric interceptorhttps://t.co/gwXt52yVDQ
— The Defense Post (@DefensePost) December 18, 2025
V tomto scénáři se záchytné zařízení, jako je Allag-E, stává kritickým prvkem koncepce C-UAS (Counter-Unmanned Aircraft Systems): systémů speciálně navržených k detekci, sledování a zachycení bezpilotních leteckých hrozeb dříve, než mohou způsobit škody. Kompletní systém C-UAS obvykle kombinuje několik vrstev: senzory pro detekci a klasifikaci dronu, software pro identifikaci, zda se jedná o skutečnou hrozbu, a nakonec „efektor“ pro jeho neutralizaci. Allag-E spadá právě do této poslední kategorie, neboť se jedná o kinetický efektor krátkého dosahu, který lze po potvrzení hrozby vypustit proti konkrétním cílům.
V porovnání s jinými řešeními C-UAS, jako jsou rušičky nebo sítě odpalované ze zbraní, má přístup Allag-E zřetelné výhody a omezení. Nespoléhá na to, že nepřátelský dron používá konkrétní rádiovou frekvenci nebo je připojen k GPS; pokud je cíl zcela autonomní, rušička nemusí být účinná, ale fyzický interceptor ano. Na oplátku je každý Allag-E spotřebním zdrojem: je vypuštěn, zachycen a ztracen, takže jeho jednotková cena a schopnost masové výroby se stávají klíčovými faktory pro jeho masové přijetí.
Vznik vozidel, jako je Allag-E, naznačuje, že obraně budoucnosti nebudou dominovat pouze tradiční rakety nebo obří radary, ale síť rychlých, autonomních a levných interceptorů určených k řešení hrozeb, které dříve neexistovaly. Tato síť by mohla sahat od stíhacích dronů, jako je Allag-E, přes vysokoenergetické laserové systémy k sestřelování cílů na krátkou vzdálenost až po automatická děla s programovatelnou municí schopná vytvářet ve vzduchu „mračna“ fragmentů.
Podobným směrem se již vydávají i další země. Spojené státy testují systémy, jako je Coyote Block 2, opakovaně použitelný záchytný dron určený k sestřelování jiných dronů, zatímco evropské a asijské společnosti zkoumají koncepty „strážních dronů“, které hlídkují kolem kritické infrastruktury. Souběžně probíhají programy, jako je britský projekt DragonFire nebo vysokoenergetické lasery amerického námořnictva, které se snaží zajistit obranu proti rojům dronů s nízkými náklady na výstřel, ačkoli se stále potýkají s technickými a integračními problémy.
V případě SAE zapadá Allag-E do širší strategie, jejímž cílem je stát se významným hráčem na globálním trhu špičkových technologií v oblasti obrany. Skupina EDGE Group, založená v roce 2019, sdružuje desítky společností a jako pilíře svého portfolia si stanovila bezpilotní systémy, inteligentní munici a řešení C-UAS. Prezentace systému Allag-E na mezinárodní přehlídce, jakou je dubajský letecký veletrh, má za cíl nejen přilákat vojenské zákazníky, ale také umístit zemi jako vývojáře pokročilých technologií v oblasti, které donedávna dominovaly Spojené státy, Rusko, Čína a Izrael.
Kromě bojiště představuje šíření bezpilotních letounů také výzvu pro civilní bezpečnost: letiště, elektrárny, masové akce nebo kritická infrastruktura byly nuceny zvážit riziko neoprávněného vniknutí. Ačkoli je systém Allag-E jednoznačně orientován na vojenské využití, pokrok tohoto typu technologie může ovlivnit vývoj řešení přizpůsobených civilnímu prostředí, s méně smrtícími záchytnými nebo zachycovacími systémy, které zabrání vedlejším škodám.
Zároveň vzestup autonomních zachycovačů otevírá etické a právní debaty o míře autonomie přijatelné u zbraňových systémů. Mezinárodní agentury a organizace na ochranu lidských práv varovaly před riziky takzvaných „smrtících autonomních zbraňových systémů“, které jsou schopny vybírat a útočit na cíle bez významného lidského dohledu. Ačkoli výrobci často trvají na tom, že v rozhodovacím řetězci bude vždy přítomen operátor, hranice mezi pokročilou asistencí a plnou autonomií se stále více stírá s tím, jak jsou do systému začleňovány sofistikovanější algoritmy umělé inteligence.
Pokud Allag-E představuje bezprostřední budoucnost, pak je tato budoucnost rychlá, autonomní a především připravená na souboj s bezpilotními letouny. Na obloze nasycené technologickými hrozbami nejsou stíhačky, jako je tato, jen další součástí vojenského arzenálu, ale nezbytnou reakcí na jednu z nejhlubších proměn v oblasti moderní obrany. S tím, jak se bezpilotní letouny stávají levnějšími a schopnějšími, budeme pravděpodobně svědky toho, jak se podobné systémy budou množit, miniaturizovat a integrovat do stále složitějších sítí, kde rychlost reakce a schopnost zpracovávat informace v reálném čase budou stejně důležité jako palebná síla.
„Jestřáb“ EDGE proto není ojedinělou technologickou kuriozitou, ale příznakem změny paradigmatu: protivzdušná obrana se již neměří pouze kilometrovým dosahem nebo velikostí radaru, ale schopností pružně, škálovatelně a ekonomicky reagovat na spektrum hrozeb, které se vyvíjí téměř stejně rychle jako samotná technologie, kterou se snaží zastavit.